Beyond: Two Souls

Filmový a herní průmysl už jsou od sebe prakticky k nerozeznání. Filmaři by se ve většině svých filmů bez počítačových úprav a animací obejít v žádném případě nemohli, zatímco herní vývojáři spolehají na to, že si zaplatí skutečné herce a nasnímají je tak, aby byly následně veškeré postavy co nejrealističtější a měli jsme jim šanci uvěřit každý jejich výraz i pohyb prstu. Není proto překvapením, že se některé herní kusy v poslední době začaly objevovat na klasických filmových festivalech, jež v průběhu jejich trvání navštíví desítky tisíc filmových fanoušků. Před dvěma lety šlo kupříkladu o akci smísenou s adventurou pod názvem L.A. Noire. Naposledy se pak dostalo na kousek Beyond: Two Souls, na nějž jsme se po jeho vydání rozhodli podívat zblízka a zjistit, zda se mu jeho filmovost vyplatila a skutečně jej posunula na dočista novou úroveň. A právě o tom si povíme v dnešní recenzi.

 

Studio Quantic Dream, jež tento titul vytvořilo, bylo založeno v roce 1997 a v průběhu let, pokud nebudeme počítat jeho nejnovější počin, získalo na konto celkem tři tituly. V roce 1999 vyšla jeho první hra pod názvem Omikron: The Nomad Soul. Okamžitý úspěch postihl osobní počítače a Dreamcast, načež se tvůrci mohli vrhnout na předchůdce dnešních konzolí. Oblíbený Fahrenheit se ukázal v roce 2005 na Xboxu, PlayStationu 2 a PC a mnozí jej považují za jejich nejkvalitnější kus vůbec. Rok 2010 se každopádně představili s dalším významným titulem, jímž byl Heavy Rain, jejž si bude zaručeně pamatovat každý hráč s konzolí PlayStation 3. Exkluzivně na ni koneckonců vyšel i Beyond: Two Souls, kvůli němuž tu jsme dnes.

Velká část filmů se celým svým srdcem opírá do dechberoucího příběhu, o což se pokouší i tato hra. Vypráví příběh Jodie Holmes mající už od dětství jistou formu propojení s duchem nazvaným Aiden. Postupně se tedy prokousáváme celým jejím životním příběhem soustředícím se na nejdůležitější fáze její existence. V žádném případě na ně ale nenahlížíme ve chronologickém pořadí. Tvůrci se rozhodli skákat dopředu i dozadu tak, aby hra dávala smysl a jednotlivé události na sebe ideálním způsobem navazovaly a odhalily nám vždy přesně to, co jsme potřebovali vědět, zatímco pro nás chystaly uzlíky určené pro pozdější rozvázání. Vše je naštěstí pevně spojeno s předem danou časovou linií, takže se nikdy nestane, že byste se vyloženě ztratili v čase a neměli přehled o tom, co právě servírované chvilce ze života Jodie předcházelo, čehož jsme se zpočátku tak trochu báli.

Jodie se na první pohled zdá být obyčejnou dívkou, která si jenom neprožila příliš šťastné dětství. Už jako malá byla adoptována a následně vyrůstala na vojenské základně, takže neměla příliš mnoho blízkých kamarádů. Časem se navíc začalo čím dál více projevovat její spojení s tajemnou bytostí, která dokázala hýbat objekty, ovládat mysli dalších lidí a dokonce je až duševně týrat a ničit. Díky speciálnímu dohledu dvou doktorů se jí naštěstí podaří Aiden začít ovládat, což ji bohužel vnese do ještě větších problémů. Na starosti si ji vzala známá herečka Ellen Page, kterou si můžete pamatovat ze série X-Men, komedie Juno či sci-fi thrilleru Počátek. Její vychovatele pak zahráli Willem Dafoe a Kadeem Hardison. Už na základě tohoto obsazení by se tedy dalo říci, že se hra od toho, co můžete kdykoli vidět na stříbrném plátnu, příliš vzdalovat nebude.

A také je to pravda. Bez diskuze bychom hru mohli nejlépe porovnávat s kusem Heavy Rain, jemuž je podobná nepřekvapivě dost, i když se v mezích filmovosti dostává Beyond ještě o kousek dále. Tvůrci si dali záležet na realističnosti snad ze všeho nejvíce a kromě toho, že hra výborně vypadá, působí skutečně tak, jako by se i přes svůj neuvěřitelný příběh odehrávala v našem světě či alespoň v jeho extrémně blízké napodobenině. Nahrávací studio, jež Quantic Dream vlastní, se tak evidentně vyplatilo, protože se s uvěřitelnějšími charaktery nesetkáte snad nikde jinde v celém herním průmyslu. Pravou otázkou tedy je, zda se něco takového ještě vůbec dá považovat za věc dobrou.

Nejprve se však vrhněme na hratelnost, která si víceméně zakládá jen na chození kolem a vykonávání různorodých činností, jež vám zrovna přijdou na mysl. Pokud po vás momentálně není vyžadován okamžitý postup v příběhu, máte většinou možnost prozkoumávat herní svět mající překrásné základy i další bonusy ukryté výhradně pro pozorné hráče. Důkladné prozkoumávání všeho po vás vyžadováno není, nicméně, pokud si příběhu chcete užít co nejvíce, rozhodně doporučujeme, abyste se do něj čas od času naplno vrhli a nenechali se odradit mnohdy možná až příliš zdlouhavými rozhovory. Často ale dojde i na scény akčního rázu. V těch si můžete zastřílet na nepřátele, užít si perfektně vypadajících quick-time eventů souvisejících s bojováním nebo alespoň utíkání před policisty napříč lesem plným nebezpečných překážek. Pojďme se už však posunout dále od Jodie.

Jak to vůbec myslíme? Kromě Jodie si totiž v Beyond: Two Souls zahrajete i za Aiden. Dokonce je možné nastavit, že první z hráčů hraje výhradně za Jodie, zatímco se druhý přesune do těla Aiden například na PS Vitě či jiném synchronizovaném zařízení a užívat si tak lákavého příběhu můžete ve dvou bez nutnosti se hádat o ovladač. Aiden je skutečně něčím speciálním. Dostanete se s ní kamkoli chcete. Neomezují vás zdi ani jiné překážky a jediným problémem tím pádem může být vzdálenost od Jodie. Právě za tuto postavu jsou před vás předkládány úkoly nutící vás přemýšlet. Ovládání myslí druhých a ničení všech věcí není jen tak a nesete samozřejmě určitou zodpovědnost, jakkoli neviditelní v těle Aiden jste. Problémem je však ve výsledku hlavně obtížné zkoordinování pohybů značně se lišících od těch, jež používáte při ovládání Jodie.

Po hratelnostní stránce bohužel hra příliš silná není a skutečně si budete mnohem více užívat cut-scén a rozhovorů, což v žádném případě není špatně, i když nám nakonec na mysl přichází otázka, zda jde ještě vůbec o hru. Asi ano, pouze není tak úplně obyčejná. Soustředit se zde musíte na svá rozhodnutí, neboť může každý z vašich kroků ovlivnit závěr hry. Konců má Beyond: Two Souls hned několik a všechny jsou naprosto odlišné. Znovuhratelnost je tedy rozhodně také na místě a nijak bychom nezanedbávali možnost, že si hry natolik užijete, že ji budete hrát znova a znova, dokud veškerá zakončení nenaleznete. Pohlcující atmosféru si totiž hra vytvořit zvládne a věřte, že až vás jednou vtáhne, už se vám z ní nebude chtít jít pryč, protože vás chytne za srdce a nepustí jej, dokud se u nejemotivnějších scén celé hry zcela nerozložíte a neukápne vám z oka slza nebo dvě.

Jak jsme již jednou zmínili, Beyond je hrou realistickou, k čemuž mu dopomáhá hlavně fantastická grafika smísena s technologií motion capture, na níž zde záleželo více než dost. Nemůžeme však minout ani fantastický soundtrack, který si zamilujete, ať už vám sedne jakýkoliv hudební žánr. Všechny skladby totiž přesně sedí do situací, v nichž jsou pouštěny, takže je vždy budete považovat jen za pozadí příběhu a nebudete je pokládat za to, na čem si celá hra staví. Navíc byla vytvořena i česká lokalizace, takže se nijak nemusíte strachovat o svou znalost angličtiny, protože to už česká pobočka Sony vyřešila za vás.

Beyond: Two Souls by se dalo považovat za jistou formu pokračování posledního titulu od Quantic Dream v podobě Heavy Rain. Samozřejmě se zde setkáváme s naprosto odlišnými  postavami a příběhem, každopádně už v momentě, kdy se vám na očích poprvé objeví hratelnostní stránka hry, bude vám jasné, že tyto hry mají společného víc než dost. Z pohledu příběhu nás bohužel novější z kousků příliš chytit nedokázal, přestože některé fantastické momenty plné emocí rozhodně ukrývá. Atmosféra je samozřejmě výborná a úžasnou grafiku i herecké obsazení můžeme jedině ocenit, Beyond: Two Souls však kvalit svého předchůdce nedosahuje. Z naší recenze si tak odnáší 70 %. Pokud ale Heavy Rain patří k vašim nejoblíbenějším hrám, ani náhodou byste se novince vyhýbat neměli, protože vás zaručeně chytí a perfektně si jí užijete.