Popravdě řečeno když si vzpomenu na hraní původního prvního Assassin’s Creed, užíval jsem si ho do velké míry díky (na tu dobu) nezvyklému kompletnímu českému dabingu a krásnému vizuálnímu zpracování. A dodnes se mi při zpětném ohlédnutí zdá jednička jako nejhorší díl celé série. Na druhou stranu dokázal první díl přijít s řadou novinek i v hratelnosti a celou sérii rozjel skvěle. Značka Assassin’s Creed doslova stojí na Animusu a ostatně i tvůrci mohou všechny chyby či problémy přímo ve hře hezky fikaně zaonačit. Zkrátka celá tato hra a dobrodružství jsou vlastně simulátorem virtuální reality. Zkrátka když se někde objeví nějaká neviditelná zábrana či jiný bug, musíte to prostě brát jako chybu naprogramování Animusu.
Teď už se přesuňme k rozebrání aktuálního dílu s podtitulem Revelations. Jaké přinesl změny, čím dokáže hra nalákat fanoušky série a dočkali jsme se zajímavých nových nápadů v hratelnosti? V první řadě se zaměříme na singleplayerovou kampaň. S ní se navíc pojí i příběhová stránka, na kterou nás Ubisoft lákal už dlouho před vydáním hry. Toto pokračování totiž mělo dovysvětlit řadu otazníků a detailů. Právě fanoušci si určitě přijdou na své díky tomu, že si zde zahrají v kůži všech tří známých hrdinů. Stěžejní je stále Ezio, ale hodněkrát ovládáte přímo i Desmonda a Altaira. Navíc ve všech těchto postavách jste relativně dlouhou dobu. O příběhu vám raději nebudeme prozrazovat žádné bližší detaily, protože by to nebylo vůbec žádané.
Nového Assassina jsme testovali na konzoli PlayStation 3, protože PC verze vyjde s menším zpožděním až začátkem prosince. Alespoň vám ale naše dnešní recenze dá dopředu vědět, zdali se na hru i na počítačích těšit. Právě PCčkáři budou mít velkou výhodu v podobě přeložených titulků. Navíc příběh se mi tentokrát zdál ještě složitější a komplikovanější než minule, tudíž pro tuzemské hráče bude určitě pozitivní mít vše s českými titulky. Často navíc do všeho dění vstupují různé politické či sociální otázky. Nechybí ani trocha romance – ano náš postarší hlavní hrdina Ezio se konce i zamiluje do krásné Sophie a vy to hezky sledujete z povzdálí.
Co vám ale říci musíme, je to, že se zde dostáváme do Konstantinopole, dnešního tureckého Istanbulu. Ten se povedlo zpracovat krásně a především megalomansky. Takto rozsáhlé město zatím v sérii Assassin’s Creed nikdy nebylo. Na druhou stranu celková rozmanitost trošku trpí, protože jste zde skoro celou dobu a prostředí se mi v minulých dílech zdálo trošku rozmanitější než tentokrát. A pokud bych měl s tímto vzít ruku v ruce i celkovou délku hry, pak je Relevations zároveň i nejkratším dílem série. A působí dost odlišně i kvůli tomu, že se Ezio poprvé vypravil mimo Itálii, která měla své kouzlo a styl, jenž přeci jen trošku vymizel. Na druhou stranu především některé pasáže z nové hry jsou nesmírně působivé a doslova vás vytrhnou. Ezio navíc znatelně zestárnul a na rovinu musím říci, že Assassin’s Creed: Revelations nepřišel s tolika novinkami a nápady jako minulé díly. Zkrátka bylo to těžké držet úroveň vylepšení v hratelnosti na takové úrovni, když vychází každý rok nové pokračování.
Pokud jste očekávali od Revelations nějaké převratné změny, tak pro vás nyní máme pěkně ledovou sprchu. V základu se totiž na hratelnosti nezměnilo prakticky nic. Tedy samozřejmě inovace zde nechybí, ale žádná z nich není kdovíjak převratná nebo nepostradatelná. Základ zůstal naprosto zachovaný, takže postupně získáváte různé mise čítající různé krádeže, pronásledování, sledování či prosté zabíjení přesně daných cílů. Občas bych dokonce při plnění úkolů řekl, že si s nimi mohli vývojáři prostě dát více práce.
Základem hratelnosti a vaší nejčastější prací jsou tak stále souboje (společně s krásným lezením po vysokých budovách a skákání po střechách budov). Menších změn se dočkalo ovládání, díky čemuž máte především lepší přístup ke všem typům zbraní. To osobně opravdu vítám. Jednou z novinek ve výbavě Ezia se stal speciální vysouvací hák, ten pomáhá hlavně k rychlejšímu přesunu po městě.
Přímo v soubojích získávají důležitější úlohu bomby, díky nimž máte více možností a jsou podobné jako granáty v klasických válečných titulech. Navíc právě bomby si lze díky jednoduchému systému i vyrábět. To sice kombinováním daných ingrediencí, čímž děláte úplně rozdílné výbušniny. Počínaje klasickými „smoky”, přes omračující až po ty vražedné. Hra prakticky nikdy nenutí na větším využívání těchto bomb a závisí pouze na vás, pro jaký herní styl se rozhodnete. A ani tato novinka se nezapříčinila o kdovíjakou proměnu hratelnosti. Musím se totiž přiznat, že v pozdějších fázích jsem často na zbraně úplně zapomínal a bojovat klasicky postaru.
Dalším zajímavým zpestřením příběhu je hraní v kůži Desmonda. Tudíž nás Ubisoft bere i do moderní doby, byť jsou to pořád v podstatě jen abstraktní okamžiky. Jedná se spíše o takové útržky, jež přesně zapadají do příběhového dění a vysvětlování dalších informací řekněme za zákulisí. Pro mě osobně nejzajímavější novinkou letošního pokračování se stala variace na Tower Defense hry. Toto zajistilo skvělé oživení celé hratelnosti. V kůži Ezia se dostanete na střechu vysokých budov a jste ve funkci jakéhosi velitele. K dispozici máte různé jednotky a musíte se postarat o to, aby nepřátelští útočníci nezničili místní budovy. V rámci kampaně a celkové hratelnosti nejde o nic převratného nebo nepostradatelného, ale musím říci, že jsem se během této obranné fáze skvěle bavil a užíval si je.
I v multiplayeru přišly nějaké novinky, třeba v podobě dalších herních módů, možností upravitelnosti a trošku přehlednějšího rozhraní. Na druhou stranu stále ve mne zůstává určitá pachuť a pocit, že prostě na hraní multiplayeru jsou jiné tituly a Assassin’s Creed beru jako parádní singleplayerový počin, u něhož online hraní (už z povinnosti) vyzkouším, ale nijak dlouho v něm celkově nestrávím.
Ještě před vynesením finálního ortelu se musíme podívat i na vizuální stránku. Jak jsme v recenzi už zmínili, svým způsobem ze série Assassin’s Creed vyprchalo určité italské kouzlo, ale i turecký kabátek jí sluší. V Konstantinopoli nechybí řada významných historických památek a doslova monumentů dnešního Istanbulu. Velký krok kupředu udělali vývojáři co se týká zpracování postav a jejich vyjádření emocí. Tradičně fantastický zážitek ve mne zanechal soundtrack skvěle doplňující celkový zážitek ze hry. Samotné město je nesmírně rozsáhlé a gigantické, na druhou stranu stále jste skoro jen v tomto městě a mimo něj se podíváte jen minimálně (spíše ke konci hry).
Aktuální pokračování Assassin’s Creed s podtitulem Revelation přineslo do celé série řadu zajímavých novinek. Na druhou stranu musím objektivně říci, že se nese na hodně podobných vlnách jako minulé díly. Takže zde zůstaly silné, ale bohužel i trošku slabší stránky tolik typické pro Assassin’s Creed. Stále musíme říci, že se jedná o unikátní, zábavnou a nesmírně zajímavou hru, která vás bude bavit. Ale bude vás bavit řekl bych úplně stejně jako minulé díly. Určitá vylepšení sice přišla, ale jsou spíše kosmetického rázu. Hardcore fanoušci a příznivci se mohou těšit především na příběhovou stránku. Přestože se jedná o zatím nejlepší díl Assassin’s Creed, tak není rozdíl oproti loňskému Brotherhoodu nijak drastický. Jsme zvědaví, s čím přijde Ubisoft příští rok, kdy by měla odstartovat do velké míry nová éra celé série. Za letošní pokračování udělujeme 85%.
