Série Assassin’s Creed je tu s námi již pěknou řádku let, což ale neznamená, že by snad nedokázala překvapit a pořádně nakopnout celý herní průmysl. Kdo by kupříkladu čekal, že si po dvou originálních hrdinech z nezapomenutelných antických období zahrajeme s indiánem v právě kolonizované Americe. Assassin’s Creed III se nicméně ukázal právě s tímto tématem, přestože, jak se tak zdá, autoři ani tentokrát cíl neminuli a dočkali jsme se výborného kousku zasluhujícího si uznání. To koneckonců potvrzuje i naše recenze verze pro Xbox 360, kterou si můžete přečíst zde. Od té chvíle však uběhlo pár týdnů a na trh se dostala PC verze, s níž jsme se po singleplayerové recenzi rozhodli vrhnout na multiplayer a doplnit jej samozřejmě o menší změny, jichž se oproti konzolím počítače dočkaly. Nezbývá tedy než odložit gamepady, uchopit myš, promáčknout pár kláves na klávesnici a vrhnout se na hraní. Dokáže se multiplayer singlu alespoň vyrovnat?
Než si na tuto otázku odpovíme, podívejme se nejprve na sérii jako takovou a uvědomme si, co vše jsme s ní prožili. Většina lidí si ve spojitosti s ní obvykle nejprve vybaví herní vývojářské studio Ubisoft Montreal, které za ní vždy stálo a dodnes stojí. Celkem zpracovalo do této chvíle již pět „velkých” titulů, k nimž samozřejmě nepočítáme menší odnože na mobilní telefony či na kapesní konzole PS Portable a jejího mladšího bratříčka PS Vita. Série se však vydala i po mnohem strmějších cestách. Za blyštivými cenami přinesenými z herních výstav totiž stály i všemožná další díla jako jsou například knížky, či právě vytvářený nový film. Nejen díky tomu je zřejmé, nakolik známým se Assassin’s Creed stal, k čemuž mají co říci i nesmírné prodejní úspěchy, jichž si je nutné v dnešní době obzvláště cenit.
Po nainstalování a obstarání všech drobností se samozřejmě každý fanoušek nejprve vrhnul do singleplayeru, o němž jsme, jak již bylo zmíněno, psali nedávno. Přesto se v dnešní době na zapomětlivost vymlouvá už i každé pětileté dítě, takže by se hodilo shrnout si, s čím vším se autoři rozhodli pracovat. Výlet do AC III je v každém případě oproti předchozím dílům série docela bomba. Řím, Florencie, Benátky i další legendární antická města jsou pryč, přičemž jejich suverénním zástupcem se okamžitě stala města jako Boston či New York. V té době samozřejmě ještě ve výstavbě a je nutné počítat s tím, že místo mrakodrapů zde stojí kostely a místo bezdomovců naprosto jiná spodina obyvatelstva, kterou zastupujeme mimo jiné i my sami, neboť se ve hře dostáváme do kůže Connora, indiánského mladíka, který se rozhodl zatrhnout templářům pokusy o ovládnutí Ameriky.
Na základě předchozích dílů bylo obrovským otazníkem, jak se tvůrci vypořádají s optimalizací, která se v některých případech klouzala na velice tenkém ledě a občas se dokonce zabořila až po stehna do ledové vody při prasknutí této velice tenké hranice. Naštěstí, Assassin’s Creed III je optimalizován až překvapivě dobře. Tedy, z naprosté většiny. Jakmile se dostanete do živoucích měst, poklesy FPS jsou okamžitě na místě, přestože, pokud máte alespoň trochu slušný počítač, se hra v žádném případě nestane nehratelnou. Takovým malým a velice příjemným bonusem je pak vychytání velkého zástupu bugů od momentu, kdy hra byla vydána na Xbox 360 a PlayStation 3. Kromě toho se tvůrci údajně postarali i o několik dalších problémů, což vám však na náladě mnoho nepřidá. Co vám na ní na druhou stranu přidá, je zábava, jíž se vám dostane při vymanění se z výčtu opravených chyb, jímž se Ubisoft rozhodl hráče oblažit.
PC verzím bývá dodnes vyčítáno ovládání, které klávesnici a myší jednoduše nesedne, což si musí přiznat i ten nejzarytější počítačový hráč, který při příchodu na party kamaráda uvidí konzoli a začne z ní horlivě vymítat ďábla poléváním ji svěcenou vodou. AC III na tom jinak rozhodně není, přestože kdo si po těch letech nezvykl, nemůže se považovat za fanouška série a ke hře by se ideálně ani neměl přibližovat. To ale neplatí o mladších jedincích, kteří dosud plnohodnotně nezvládají angličtinu, protože si Playman, český vydavatel tohoto kousku, připravil do posledního detailu otitulkovanou verzi hry. Přijde vám to málo? A co takhle český dabing?! Ano, v Assassin’s Creedu III je dostupný český dabing, a i když nenabízí to pravé ořechové, rozhodně není nutné se mu jakkoli vyhýbat. Celkově se hře na českém trhu vše hladce vydařilo, takže se všichni mohli okamžitě po vložení disku do mechaniky pustit do hraní.
Po pěkných chvílích strávených v singleplayeru jsem se konečně pustil do multiplayeru, jenž je samozřejmě nejdůležitějším bodem dnešního programu. Na prověření jsme mu každopádně museli ukrojit mnohem více času, než bychom chtěli. Prvních několik dní po vydání hry byly servery nedostupné, často padaly a dostat se už jen k online funkcím byl zázrak hodný Ježíše. Přestože se následně konečně šlo dostat do hry, ani po oněch několika dnech stále nefungovalo napojování se na přátele, které vždy vyskočilo s chybovou hláškou, s níž jsme si taktéž užili spoustu pěkných chvilek. Podobné potíže každopádně, jak jistě každý fanoušek od dob Bortherhoodu zaznamenal, sérii postihují téměř vždy. Hlavním problémem jsou návaly hráčů, na něž by nicméně měl být Ubisoft plně připravený, což tedy v žádném případě ani tentokrát nebyl. Teď už ale dost negativismu a vrhněme se konečně do hry, v níž teprve nastává pravá zábava.
Ještě před plnohodnotným vpuštěním k hraní s přáteli vám hra pomůže v prvních krocích založením herního profilu a provedením typickým tutoriálem, v němž dostanete za cíl zabít všechny nepohodlné hráče, během čehož vám vývojáři střídmě vysvětlují základní principy hry. Pro hráče předchozích dílů se jedná o příjemné rozpomenutí si a pro nové zase jako výtečný úvod, bez něhož by se „tam venku” prostě a jednoduše obejít nemohli. Tutoriál vás každopádně nedovede k podrobnostem a skutečným taktikám, na něž si budete muset přijít na vlastní pěst. Než se do toho ale vložíte, pravděpodobně vás zaujme střídmé menu o pěti položkách, které je velice intuitivní, přestože abyste se dostali k naprostým drobnostem, to brzy shledáte jako hledání jehly v kupce sena. Ve skutečnosti se totiž za každou z položek skrývá jedno velké téma, které pojme stovky dalších možností a větviček, z nichž je ale nejdůležitější ta, jež vás vpustí přímo do hry.
Jak už je tomu zvykem, první, na co padne řada, je výběr postavy, za kterou budete hrát. Přestože by se mohlo jednat o velice zajímavou možnost, Ubisoft se pro zavedení pouze jednoho charakteru na hráče nerozhodl, díky čemuž se nám dostává vcelku klasické nabídky tvořené hrdiny i hrdinkami, z nichž každý využívá jiných zbraní a může nabídnout jiné další specialitky. Výběr postavy je inspirován singleplayerem, takže se před nás staví hrst nebojácných indiánů i druhá, mnohem nepříjemnější strana barikády nosící na rameni zbraň, která potenciální cíl v žádném případě jen tak nepolechtá. Jednotlivé charaktery lze následně za získané body za hraní vylepšovat a nakupovat jim jedinečné masky či oblečení, a tak se po chvíli hraní ukáže, že žádná postava není zcela obyčejná. Jedná se o velice příjemnou featurku, spolu s níž je spojen i fakt, že se po chvíli rozhodnete pro jednu postavu a na ostatní budete kašlat.
K čemu by nám ale byly takovéto postavy, kdyby jen tak poletovaly ve vzduchoprázdnu a užívaly si pohody ničím nerušeného života. Mnohem větší zábava přece je, když jim za krkem dýchá lovec, přestože oni sami právě někoho stopují a snaží se zabít. A kde? Na jedné z řady zajímavých map, které byly rozděleny do určitých častí, které si následně rozdělují jednotlivé herní módy, jichž je v AC III skutečně požehnaně. Tyto mapy můžeme částečně znát ze singleplayeru, neboť jsou to jejich výřezy, ačkoli by to bez úprav samozřejmě nešlo. Tak třeba Bostonský přístav je naprosto typickým příkladem, který nalezneme částečně i v singlu a v multiplayeru je o to lepší. Mapy zde jsou nakombinovány skutečně rozmanitě a naleznete malé, velké i naprosto průměrné, s čímž samozřejmě opět souvisí výběr herního módu, bez něhož by to prostě a jednoduše nešlo.
Nejdůležitější ze všeho je naučit se, co se ve kterém typu hry dělá, a zároveň není zcela od věci stvořit si i zcela vlastní taktiku pro každou z dostupných map. Předejdete tak zmatkům a můžete si zjistit, u kterých je výhodnější běhat po střechách a u kterých skrývat se mezi obyčejnými občany, s nimiž si vás ostatní budou díky tichosti a omamování jejich smyslů plést. Taktika a spolupráce je koneckonců jedním z největších znamení tohoto dílu vůbec. Zatímco předchozí tituly se zaměřovali výhradně na hru všichni proti všem, zde hra nabyla o spoustu zajímavých speciálních kooperačních módů, které jsou příjemné na pohled a ještě mnohem lépe se hrají. Tím nejdůležitějším je každopádně mód „Vlčí smečka,” v němž by to bez spolupráce doopravdy nešlo.
Tento mód nabízí možnost zapojit do hry až čtyři hráče na jedné straně. Na druhé pak ani jednoho. Správně, ve Vlčí smečce se pouštíme do umělé inteligence, jejíž obtížnost závisí právě na výběru úrovně inteligence AI. V každém případě se však nejedná o procházku růžovou zahradou. Proti vám stojí právě čtyři umělou inteligencí ovládané postavy, jež dostanete vždy po určitém čase za cíl. Nejdůležitější je, s jakou taktikou na ně vybafnete, nejideálnější je kooperovat se zbylými hráči a všechny čtyři cíle povraždit na vás, protože stačí, aby jediný utekl, a máte na triku mnohem vyšší časové obrátky, na nichž si celý mód staví. Vaším cílem konkrétně není zabít cíle v daném čase, ale pokořit v něm celkem 25 „vln” protivníků, z nichž nesmí ani jeden přežít. Jedná se o poměrně dobrou zábavu, obzvláště pak, pokud vám po boku stojí přátelé, které v ten moment máte i na Skypu či jiném komunikačním zařízení.
Mimo to se každopádně jedná o velice podobný kousek tomu minulému. Myslíme to však jedině v dobrém, protože multiplayer v Assassin’s Creedu nabízí originální hratelnost, kterou jinde vidíte skutečně pouze výjimečně. Ještě k tomu si lze připočíst podobnou rozsáhlost, jakou během let nabrala kupříkladu série Call of Duty. Díky tomu vám s každým dalším dosaženým levelem na účet naskočí nové možnosti, které se zakládají především na vybavení pro vaše postavy. Mimo to lze ale dosáhnout i plnění všemožných úkolů, či, co je obzvláště zajímavé, vyslechnout si příběh založený na videích pocházejících z laboratoří Absterga, tedy společnosti, která to tu celé vede. Multiplayer však samozřejmě není bez chyby. Po boku mu stále stojí mnoho nepříjemných bugů, otřesná správa serverů ze strany Ubisoftu či lehká frustrace po dosažení nejvyššího levelu, protože ani četné herní módy nezajistí nekonečnou zábavu.
O to se však většinou postará nový ročník, který, jak se alespoň v tomto případě zdá, rozhodně pouze nekopíruje díl předchozí. Spousty nových map a postav, za něž je možné hrát, koneckonců mluví samy za sebe. Opomenout bychom však neměli ani audiovizuální zpracování, které taktéž není vůbec k zahození. Grafika se celkově v průběhu let příliš nezměnila, ačkoli s každým dalším dílem nabývá na komplexnosti, díky čemuž hra vypadá fantasticky a ještě několikrát lépe, než na konzolích. Audio pak samozřejmě oproti konzolové verzi příliš velký potenciál ohledně novinek nemělo, přestože, jak už bylo zmíněno, není možné opomenout jazykové mutace, které obohatí každého napříč celou Evropou. Obzvláště Česko pak může být za svoji verzi rádo, protože nejenže se jedná o velmi kvalitní kousek, ale zároveň se mu podobných privilegií v poslední době nedostává už téměř vůbec.
Tuto recenzi bychom si mohli shrnout do dvou vcelku jasně vymezených oddílů. Jednak jde o technickou stránku zaměřující se přímo na PC verzi a dále také samozřejmě o multiplayer, který za nic jiného než nejdůležitější část článku považovat nejde. Z obou těchto částí hra vybruslila překvapivě dobře. Hra na PC nabízí výbornou optimalizaci a jako menší dodatek rozhodně není k opomenutí výborný český překlad, který je každopádně dostupný i na konzolích. S čím se tam každopádně hráči jen tak nesetkali, byly problémy serverů Ubisoftu, které po dlouhou dobu neodpovídaly a do multiplayeru jsme se jednoduše neměli možnost připojit. Jakmile se ale vše dostalo do správného řádu, naráz se i z něj stal skvělý kousek, takže PC verzi a obzvlášť pak multiplayeru nejsme schopni udělit méně než 85 %. Povede se sérii s podobným hodnocením vybruslit i za rok? Nad tím zatím bádat nemusíme, protože na nás čekají hodiny strávené ve výborném světě, který Assassin’s Creed III přinesl.
