Assassin’s Creed Chronicles Russia

Assassin’s Creed Chronicles je herní série, která od dubna 2015 zdobí platformy PC, PlayStation 4 a Xbox One. Dosud vyšly již tři tituly této řady, při čemž každý díl cílí na jinou lokalitu. Nejdříve na řadu přišla Čína (2015) a s novým rokem pak dorazilo pokračování v podobě Indie (leden 2016). O pouhý měsíc později, tedy v únoru tohoto roku vyšla další hra série, tentokrát s podtitulem Rusko. Právě na poslední zmíněné se nyní podíváme podrobněji.

Hned po vydání začaly vycházet spíše negativní recenze na tento titul a tak jsme zvědavě čekali, co s tím vývojářské studio Climax Studios z Británie provede. Čekali jsme větší update s řadou novinek a vylepšení, které hru posunou na novou úroveň. Bohužel jsme se dočkali pouze editace menších záležitostí a hra v podstatě zůstala tam, kde byla při vydání. Ani podtitul Rusko tak nezachránil špatnou pověst celé trilogie, která už tak byla dosti pochroumaná. A jelikož rok 2016 nepřinese další díl z hlavní série Assassin’s Creed, upírají se oči hráčů právě k sérii Chronicles, která by nás snad mohla alespoň na nějaký čas zabavit. Nastal čas probrat hru podrobněji.

 

 

Série Chronicles si zakládá na, dá se říct, 2D pohledu (někdy se označuje jako 2,5D), takže o okolí máme neustálý perfektní přehled. Zároveň však místy přebíháme jakoby dozadu či dopředu, případně probíhá i interakce mezi vojáky, kteří se jakoby z pozadí dívají naším směrem a my tak musíme uhýbat jejich pohledu. Jindy se mezi námi rozběhne dokonce přestřelka, ale o tom až za chvíli.

Odhlédneme-li od příběhové linie, která probíhá roku 1918, v podstatě se musíme v misi dostávat stále dále a dále, takže probíháme mapou, neustálé šplháme po žebřících, stěnách, v jednom kole skáčeme, ale také řešíme nejrůznější komplikované situace. Často totiž nemůžeme jednoduše někam vyšplhat, ale nejdříve je nutné připravit si podmínky. Naštěstí máme speciální vystřelovací hák, který se připevní k cíli a objekt tak můžeme přitáhnout. Mnohdy si tak rychlým mačkáním přistrčíme nějakou tu plošinu, bez které by to jinak zkrátka nešlo. Lano háku zároveň výtečně vodí elektřinu, takže stačí hák připevnit k vedení elektrické energie, vyslat impulz a vyřadit z provozu všechny zařízení v okolí. Není nad to zhasnout světla a nepozorovaně se proplížit mezi zmatenými strážemi.

 

Právě stealth je nedílnou součástí hry. Neustále budeme narážet na nepřátelské hlídky, které jsou jak jinak, než v přesile. Nám tak nezbývá nic jiného, než se pohybovat tiše a nenápadně. Na své obrazovce zároveň vidíme zorný úhel a dohled každého nepřítele, takže nám zbývá pouze vymyslet plán, jak mezi těmito poli proklouznout. Někdy nás může stráž na chvíli zahlédnout a nám pak stačí dostat se z dohledu a schovat se. Pak se odpočítává asi 10 vteřin, po kterých nás stráže přestanou hledat. A můžeme zase do akce.

Jindy však stačí jediná sekunda a nastane konec. Například když jsou dva stráže za sebou a s jedním bojujeme, zatímco druhý za ním stojí v pozoru a neútočí, protože přes kolegu to ve 2D prostoru příliš nejde, znamená finální zabití prvního, že druhý nám uštědří ránu dříve, než se na něj přeorientujeme. A jedna rána bohužel někdy stačí, abychom museli hrát část hry znova. Stejně tak stráže ozbrojené puškami nás zastřelí jedna dvě.

 

 

Ukládání postupu sice probíhá automaticky, ale když je před námi těžší herní úsek, kde si musíme poradit s několika obtížnými situacemi těsně po sobě, hra se uloží jen před celým úsekem. To je sice skvělé pro vytvoření dobrého napětí, na straně druhé pokud se nám třeba nedaří proklouznout kolem čtvrté či páté stráže, obcházet a zabíjet znovu a znovu stráže 1,2,3,4 není vůbec zábavné, ale vyloženě otravné.

Narazíme také na oblasti, které nám poskytnou úkryt, ať už je to kupka sena či výklenek domu. Odtud lze zároveň stáhnout k sobě kolemjdoucího stráže, zabít ho a nenechat po sobě ani stopu. Samozřejmě při samotném aktu nás ale nikdo nesmí zahlédnout. Stejně tak nepřijdeme ani o dobře známé zakončení jako je zabití při skoku z výšky, či naopak zabití zespodu, když se třeba držíme římsy a nepřítel stojí nad námi.

Série Chronicles hráči nenabízí zážitek z přímého boje. Zde se hraje především na zakončení, tedy okamžité zabití, ať už je to překvapení zezadu nebo zastřelení soupeře puškou. Střelba je však dosti hlasitá a snadno přiláká další stráže, takže si ji zpravidla musíme dvakrát promyslet. Zároveň máme u sebe velmi omezené zásoby střeliva, které pak musíme doplňovat okrádáním nepřátel, ať už živých zezadu či mrtvých. Nepřátele pak lze přilákat zapískáním, u kterého regulujeme hlasitost a tedy i okruh, ve kterém nás nepřátelé uslyší. Zároveň nemůžeme pískat na celou mapu a musíme být v jisté vzdálenosti.

Nemůžeme titulu upřít občasné zpestření, jako je třeba odstřelování stráží na pozadí, které je nejčastěji v tichosti, ale může dojít i k oboustranné přestřelce. Různé situace také sem tam okoření i nějaká novinka, na kterou si hráč musí rychle zvyknout. Třeba taková mina, která vybouchne jakmile se k ní přiblížíme, zatímco nepřítel u sebe má speciální magnetický klíč, takže když se přiblíží, mina se dočasně deaktivuje. Minu tak musíme obejít buďto zabitím vojáka a vzetím klíče nebo tajným ukradením klíče

Pochválit je třeba grafické zpracování, které je zdařilé. Stejně tak zvuky a zejména hudba (čerpá ze klasické série) je na skvělé úrovni. Bohužel tak trochu pokulhává zobrazování, zřejmě tedy spolupráce s grafickou kartou, protože někdy nastávají menší problémy. Nám například u grafické karty Asus STRIX-GTX960-DC2OC-4GD5 hra jaksi zrnila, jak můžete vidět na přiložených snímcích.

Dosti příšerné je ovládání, které sice funguje klasicky na klávesách WSAD a myši, ale u některých úkonů je třeba držet tlačítek více, což je nejen problematické, ale také nepříjemné. Třeba u střílení z pušky či zmíněné háku, je třeba držet F a mačkat G, zatímco druhou rukou míříme pomocí myší. První ruka tedy musí od WSAD přejít k FD a takhle přeskakovat dle potřeby, takže často je třeba dívat se na klávesnici a nejde do atmosféry hry plně ponořit.

 

 

Assassin’s Creed Chronicles: Russia vlastně představuje již potřetí naprosto stejný herní koncept, který stejně jako u předchozích dvou dílů, sklízí více kritiky než se sluší a patří. Podtitul Rusko přinesl jiný příběh, trochu jiné prostředí, ale stále se jedná o ne příliš kvalitní hru, která trpí mnoha nedostatky a nedomyšlenostmi, takže si hráč nakonec prostě nemůže odnést pořádný herní zážitek. Na zkrácení dlouhé chvíle se hra zajisté hodí, ale od titulu s nálepkou Assassin’s Creed jsme rozhodně čekali něco více. Tohle je podprůměr a tak hodnotíme 55 %.