Air Conflicts: Secret Wars

Úvodní odstavce článků týkajících se leteckých simulátorů si obvykle stýskají, že s leteckými simulátory už to není, co bývalo. Protože se nehodláme protivit tradici, je třeba v prvé řadě říct, že s leteckými simulátory už to není, co bývalo. Časy se mění, mění se i složení hráčské obce a totéž platí o oblíbenosti žánrů: z výsluní první poloviny devadesátých let se simulátory odebraly na okraj zájmu, kde ještě nějakou dobu zůstanou. A tak člověku chtivému vzlétnout do virtuálních oblak – jakkoli mu z toho srdce usedá – nezbývá než vzít za vděk vpodstatě čímkoli, co se mu dostane pod ruku. Šanci je proto třeba dát i arkádové bugdetovce, jež sice nevypadá zrovna oslnivě, ale v lecčems dokáže překvapit a ukrátí dlouhou chvíli.

Než přikročíme k důležitějším věcem, bude dobré zopakovat, že Air Conlicts: Secret Wars pořídíte za budgetovou cenu, a podle toho hra také vypadá. Na žánrovkách se rozpočet projevuje víc než kde jinde, AC tedy – kvůli objemu investovaných prostředků – nabízí grafiku, kterou lze označit přinejlepším za průměrnou. Kdo se neubrání srovnání s luxusně vyhlížejícím H.A.W.X.2 (které ale nenabízí nic jiného než vynikající grafiku), bude zklamán. Ani rozlišením textur, ani kvalitou modelů či zpracováním efektů nemůže AC:SW konkurovat tříáčkovým titulům. Nevalný dojem se studio Games Farm snaží zachránit nadužíváním grafických filtrů, jenže tvůrci neměli šťastnou ruku: západy slunce vypadají, jako by nastal předvečer apokalypsy, svět je krvavě rudý, až jsme se báli, že z hlubin země vypučí démoni a z nebes popadají andělé. Ale vypadá to atmosféricky, o tom žádná. Sluší se dodat, že rovněž s fyzikálním modelem na tom není hra nejlépe: chybí vzdušné kolize, stroj se i s utrženým křídlem chová jako nový, tedy alespoň do té doby, než ztratí poslední hitpoint a zřítí se v plamenech k zemi.

Naštěstí na ničem z právě uvedeného příliš nezáleží, Air Conflicts se totiž docela dobře hraje. Jednoduché ovládání dostanete do ruky za 5 minut a za dalších deset získáte pocit, že už se nemáte v čem zlepšit. Čeká na vás zhruba padesátka příběhových misí a spousta vývrtek, dogfightů a bombardování. Hra nabízí dva režimy ovládání: arkádový a simulační. Zvolíte-li simulaci, dostane se vám prakticky totožného zážitku, jaký poskytuje arkáda, jen letadla se chovají trochu divočeji. Ale že by člověk získal pocit, že opravdu křižuje oblohu v souladu se zákony aerodynamiky, to se s čistým svědomím (a vážnou tváří) prohlásit nedá. Spíše než na realističnost tvůrci sází na lehkost, s níž se pohybujete vzduchem a sundáváte nepřátelská letadla. Když dojde na bombardování pozemních cílů, hráč narazí na překvapivě netolerantní systém zaměřování, kdy musí pumu umístit přesně nad nepřítele, jinak hra neregistruje zásah. To ústí ve zbytečnou frustraci, opakované nálety a nápory nudy. Největší zábavu proto skýtají dogfighty.

Protože nejen poletováním živ je člověk, tvůrci opatřili hru příběhem a velice sympatickou hlavní postavou. Protagonistkou je Dorothy Derbecová – pro přátele DeeDee–, dobrodružka a dcera pašeráka, která má knipl raději než… no, řekněme, že létá opravdu ráda. Jakkoli obdivujeme Amelii Earhartovou, letectví představuje převážně mužskou záležitost a ženská hrdinka zde působí dosti netradičně. Troufáme si však tvrdit, že autoři udělali dobrý tah. DeeDee se svým nezvěstným otcem a zkrachovalým mechanikem, jenž ale dobře rozumí svým šroubkům, představuje zajímavé průvodce bojišti druhé a první (!) světové války.

Příběh zpočátku osciluje kolem nevážné roviny, kdy válka znamená jen nepříjemné přerušení pašovacích kratochvílí; je to prostě jen další příležitost zasednout do kokpitu a vznášet se jako pták nad nepříliš ostrými texturami krajiny. Důležité slovo: zpočátku. Nejprve je všechno fajn, pohoda tabáček, ale válka dokáže být neúprosná a vybírá si od každého svou daň. Scénář bere DeeDee na cestu do temnot, vstříc umírání přátel a ztrátě morální konzistence. Důležitou roli zastává i hrdinčin nezvěstný otec, jehož příběh vypráví prostřednictvím flashbackových misí jeho spolubojovníci z první světové. Výsledkem je barvitá mozaika rychle střídající místa, dobu i tempo, ubližují jí však nízké produkční hodnoty. Když si uvědomíme, jakou sílu by vyprávění dostalo, kdyby tvůrci disponovalo větším rozpočtem a mohli si dovolit kvalitnější dabing* a promakanější cut-scény**, až nás z toho mrazí v zádech.

DeeDee umí pilotovat všechno, co má knipl, zasedne zhruba do dvacítky různých strojů. Proletíte se v Sopwith Camelu, Me-262 a podobných historických kouscích, letouny však postrádají distinktivitu a ovládají se téměř navlas stejně, jedno zda právě sedíte v obstarožním dvojplošníku či state-of-the-art stíhačce. Mise se snaží být různorodé, veteránům nicméně nenabízí příliš vzrušení: všechno už tu někdy bylo. Za splnění některých úkolů získáváte body využitelné ke zlepšení DeeDeeiných schopností. Např. Vůdcovství zvyšuje efektivitu wingmanů, Štěstí zvyšuje šanci na kritický úder (zasažení palivové nádrže či usmrcení nepřátelského pilota) atp.

AI je překvapivě dobrá, protivníci se vám snaží dostat za záda, manévrují před proudem vašich střel. Nastavíte-li si některou z vyšších obtížností, které odstraňují berličku v podobě lock-onu, dostane se vám pěkných dogfightů. Nenechte se však zmást: pokud patříte k veteránům leteckých simulátorů, není tato hra pro vás. Nejspíš máte na ploše ikonku Cliffs of Dover a křižujete nad pobřežními útesy Anglie. Ovšem patříte-li ke svátečním letcům, kteří navíc nedisponují nejnovějším hardware, stojí Air Conflict za zvážení. Vývojáři se nesnaží klamat tělem, za kulisami laciných vizuálů najdete příjemně hratelný titul, jemuž naprosto chybí ambice oslnit svět. Proč taky pokoušet osud tam, kde ztroskotala i studia s mnohonásobně vyšším rozpočtem…

Budete-li tedy k Tajným válkám přistupovat bez iluzí, Air Conflict se vám odmění padesátkou krátkých rozmanitých misí, jež pomohou ukrátit dlouhé chvíle studeného prázdninového dne. Podíváte se nad vyprahlé planiny Afriky (Tobruk), do sousedního Slovenska, Jugoslávie, bojiště východní fronty a tak podobně. Přestože produkční hodnoty nepatří k nejvyšším a hře se dá vyčíst mnoho více či méně zásadních nedostatků, aniž by se člověk při jejich hledání nějak namáhal, vývojáři zachraňují situaci pěknou hratelností. 50%

---

Pozn.:*O všechny dialogy se stará jen pár herců a občas dochází situacím, kdy rozhovor dvou postav obstarává jediný člověk.

**Když cut–scénu tvoří jediný obrázek, na nějž kamera neustále “najíždí”, nelze to považovat za ideální.