Poprvé jsme se oznámení příběhové adventury A Plague Tale: Innocence dočkali už na konferenci E3 v roce 2017, přičemž její vydání proběhlo o dva roky později v květnu. Teď tu ovšem po dalších dvou letech máme verzi pro konzole PlayStation 5 a Xbox Series X/S, která je předmětem této recenze. Nová verze vyšla v reakci na oznámení druhého dílu s podtitulem Requiem, jehož se dočkáme někdy v příštím roce.
Příběh hry nás zavede do poloviny čtrnáctého století do Francie, kde v plném proudu probíhá stoletá válka, přičemž aby toho nebylo málo, Francií a celou Evropou se ještě prohání obrovská morová epidemie, díky níž zemřelo obrovské množství lidí. My se ve hře zhostíme role dvou protagonistů Amicie a Huga, kteří jsou součástí šlechtického roku de Rune, jenž se stal objektem nenávisti místních obyvatel.
Panství rodu de Rune je však moru záhadným způsobem ušetřeno, což mezi obyvateli nemá zrovna pozitivní ohlasy. Jejich sídlo je tak napadeno, členové rodu zabiti a Hugo s Amicií zůstávají na světě sami s tím, že se musejí spolehnout jeden na druhého. To ale není jednoduché, protože se sourozenci vlastně vůbec neznají, a to díky tomu, že vyrůstali v podstatě odděleně.
V zásadě tu tedy máme dva naprosto odlišné charaktery se dvěma různými pohledy na svět. Je tu dospívající Amicia, která již něco zažila a svět vnímá určitým způsobem. Poté tu máme malého životem neposkvrněného Huga, kterého bychom mohli přirovnat ke konceptu “tabula rasa”, s nímž přišel známý anglický filozof John Locke. Postupem času se ale Hugo stane ostřílenějším borcem, protože mu vlastně nic jiného nezbývá. Jedna kapitola hry nás pohladí svoji odlehčeností, jiná zase praští pěstí přes obličej vypjatou scénou plnou soubojů.
Hra je pak surová už od začátku, vývojáři nás nešetří pohledy na tisíce krys nebo na krvavá mrtvá těla. Krysy tomu pak přidávají grády tím, že spoustu těchto mrtvých těl buď úplně snědí, nebo aspoň pořádně okoušou, což je graficky náramně detailně zpracováno. Když tedy tento obraz máme již poněkolikáté před sebou, uvědomíme si, jak detailně vlastně vývojáři hru zpracovali a jakou práci si s ní dali.
A Plague Tale: Innocence pak není hra o tom, že velkou sekerou pobijete desítky nepřátel. Je to spíše o tom se jim vyhnout a proplížit se pryč. To je určitě dobře, protože si neumím představit, že by dvě děti mohly konkurovat vojákům se zbraní a brněním. Jsou zde ale i části, kde Amicia někoho zabije, ale pouze svým prakem, protože jinou zbraň díky své nezkušenosti neumí ovládat. Díky němu ovšem můžete i překonávat různé překážky nebo jej použít na odlákání stráží, kteří se na místo dopadu kamene půjdou podívat.
Velkou kritiku ovšem musím napsat ohledně umělé inteligence nepřátel. Ti vás totiž vidí ve chvílích, kdy by neměli, a naopak nevidí v těch, kdy by měli. Je to samozřejmě stále ta stejná pohádka, kterou píše každý recenzent více méně u každé příběhové hry. Vychytat umělou inteligenci je prostě nadmíru složité. Je to ale někdy problém, protože pokud jdete za platinou a chcete vysbírat všechny sběratelské předměty, občas se prostě musíte proplížit do míst s větší koncentrací nepřátel, kteří si vás všimnou v situacích, kdy jste třeba plně skryti.
Mimo prak můžete ve hře využívat i různé lektvary, které mají vícero použití. Některé dokáží uhasit oheň, jiné jej zase rozdělat. Jsou zde ale i lektvary, jež dokáží pomoci v boji tím, že zničí nepřátelům jejich helmu nebo na určité místo přilákají krysy. Lektvary ovládá pouze Amicia, přičemž se je učí postupem času, a to i například od vedlejších postav, kterých během hraní potkáte hned několik.
Souboje s lidskými nepřáteli jsem již zmínil, nicméně ve hře se budete potýkat i s krysami, které zde nejsou jenom jako důsledek morové epidemie. Pokud se jich k vám dostane určité množství a vy všas nezareagujete, jednoduše umřete. Musíte se tedy koukat kolem sebe a s krysami vždy počítat, přičemž hned zjistíte, že proti nim funguje světlo a oheň. Když se tedy kolem vás objeví, stačí zapálit pochodeň, okolní slámu nebo uhlí. Časem se díky lektvarům naučíte i jejich poslání na určité místo, čímž můžete ochránit sebe s Hugem a zabít tak otravné nepřátele, které můžete oddělat i například uhašením jejich pochodně.
Jelikož se recenze zaobírá upgradem pro současné konzole, vylepšení si svůj odstaveček taktéž zaslouzí. Majitelé konzolí PlayStation 5 a Xbox Series X se mohou těšit na v podstatě dokonalé rozlišení 4K při 60FPS, vylepšený grafická kabátek a také rychlejší nahrávací časy. Grafika je zde opravdu nádherná a přechod na plynulých 60FPS je opravdu znát. Pokud máte doma 120 Hz monitor, určitě vás potěší i 120FPS mód pro konzoli Xbox Series X. Ten ovšem běží v rozlišení 1080p. Nahrávací časy se snížily z původní minuty na nějakých patnáct sekund, což je výrazný skok kupředu a taková třešnička na dortu tohoto skvělého upgradu.
Hra A Plague Tale: Innocence ani po dvou letech od svého původního vydání neztratila nic ze své krásy. Na konzolích PlayStation 5 a Xbox Series běží ve stabilních 60FPS, což je asi nejpříjemnější změnou upgradu. Hra jako taková má skvělý příběh, dobře napsané postavy a solidní gameplay, který trochu narušuje průměrná umělá inteligence nepřátel. Potěší i české titulky, díky kterým si hru může užít naprosto každý.
