Yakuza 3

Série Yakuza je vysloveně japonskou záležitostí, ale určitě první dva (resp. tři) díly už zaujaly nejednoho evropského hráče. Přeci jen od běžných a úplně typických záležitostí se v mnoha směrech odlišuje a razí západnější podání. Přesto Yakuza 3 takřka přesně před rokem vyšlo v Asii, ale doposud jsme se ho nedočkali ani v Evropě, ani v USA. Pro nás tak byla hra odhalena vlastně až loni v prosinci v návaznosti na slušný úspěch Yakuza 2. První zajímavostí je, že i v tomto regionu vychází hra s originálním dabingem a je pouze opatřena anglickými titulky. To je na jednu stranu zajímavé, ovšem tím hlavním důvodem byly patrně finanční úspory. Na PS Store vyšlo minulý týden demo, které jsme pro vás ozkoušeli a můžeme vám už prozradit, jak se třetí Yakuza vlastně hraje.

V první řadě se musím přiznat, že jsem zatím žádný z dílů Yakuza nehrál, a tak k trojce přistupuji jako naprostý nováček. S tím se pojí i neznalost příběhu, což mělo za následek, že jsem byl v demoverzi mírně zmatený a nevěděl jsem tak úplně oč tady přesně běží. Navíc v rámci příběhu se objevuje tolik japonských jmen, že mi z toho šly oči šejdrem. Hlavním hrdinou je (stejně jako dříve) Kazuma Kiryu, který se značně promenádoval i na všech doposud vydaných screeenshotech. Celá ochutnávka příběhu začíná přímo na ulici japonského města, kam se opět po dvouleté odmlce náš hlavní hrdina vrací. Nedaleko před sebou vidí jeho dříve oblíbený klub Stardust, z něhož ochranka vyhazuje několik sličných dívek, které si tam chtěly jít užívat. A v tu chvíli se z renderovaného videa přesouváme přímo do hry a kůže Kazumy.

Všechno napovídá tomu, že se v klubu děje něco nepěkného. A tak začínáte objevovat okolní prostředí a získáváte první úkol: jít se do Stardustu podívat. Tam se záhy spouští opět další video, v němž vidíte, že vaši dva spřízněnci tam mají vcelku velké problémy s gangstery, kteří si s nimi přišli vypořádat účty. A pořádná bitka na sebe nedá dlouho čekat. Videa nevypadají špatně, japonský dabing s anglickými titulky mi také nijak nevadí (ba naopak působí vcelku exoticky a zajímavě). Hůř na tom ale jsou dialogy. Ty totiž vůbec nejsou nadabované, zapomeňte na nějaké vlastní rozhodování, prostě jen musíte číst a tupě každou větu potvrzovat křížkem. Vraťme se ale hned k tomu, co už jsme nakousli – souboje.

Právě bitky a střety s protivníky jsou nakonec naprosto stěžejní záležitostí. Demo sice neobsahovalo žádný tutoriál, v němž byste se naučili prvkům ovládání, ale nakonec stačilo přečíst vcelku jednoduché instrukce v menu a hned víte, jak na to. Souboje totiž nejsou vskutku nijak obtížné. V zásadě totiž stačí neustále mačkat jedno jediné tlačítko (čtvrteček), pomocí něhož mlátíte nejbližšího protivníka. Pěsti jsou základ, ale na těžší nepřátele a bossy byste si s nimi nevystačili. A tak tvůrci přichystali celou řadu zbraní. V první řadě můžete coby útočný předmět využívat prakticky jakýkoli objekt ve svém okolí. Tady při bitce v nočním klubu to bude především nábytek. Ale později nechybí ani různé barely nebo třeba jízdní kolo. Kromě těchto zbraní postupně najdete i nějaké další, které můžete mít pořád u sebe a kdykoli je aktivujete, což lze pohotově pomocí levých tlačítek na gamepadu. A třeba nunchaky vám dost pomůžou. Souboje vypadají na pohled docela hezky, ale obávám se, že po docela krátké době hraní nás omrzí. Především mi chybí absence nějakých pořádných komb složených z více tlačítek. Kromě toho základního totiž jen občas využijete ještě trojúhelník, kterým provedete zakončovací údery.

 

Osobně jsem docela zklamaný právě z toho, jak moc zásadní jsou tady souboje. Inu, prakticky nic jiného totiž neděláte. Po vyhrané bitce v baru Stardust vás čeká opět další porce nudných a dlouhých videí, v nichž padlo tisíc dalších jmen, která mi nic neříkala a pak se musíte vydat na svoji první procházku městem. Ovšem některé ulice uzavřela policie, a tak tudy musíte bloudit jen volnými uličkami. Zpracování celého města mne zaujalo množstvím detailů. O ty opravdu není nouze. Stejně tak vymodelování budov, ale i lidí, kteří chodí po ulici, se mi zdá více než slušné. Na první pohled vypadáte jako gangster a ulice tohoto japonského města nejsou zrovna bezpečné. A tak jsem se hned několikrát připletl do potyčky přímo v ulicích. Naprosto nevinně! A tak si opět pomlátíte pár těch teenegarů, kteří se vás v postraní uličce dokonce snaží i okrást. Samozřejmě marně. Během relativně krátké hratelné ukázky tak bojujete hned několikrát. Všechny úkoly se patrně v plné verzi také smrsknout spíše jen na hrubou sílu vašich pěstí.

Zajímavým prvkem bude v plné verzi učení se novým schopnostem. Tedy přesněji řečeno novým pohybům, které by snad přeci jen v pozdějších fázích do hry měly přinést určité zpestření. Nové techniky do soubojů se máme učit tak, že je jednoduše okoukáme od ostatních. Ale to skutečně ukáže až plná verze, takže v recenzi si tento systém rozebereme podrobněji.

 

Plná verze Yakuza 3 má nabídnout širokou škálu různých mini-hříček. Konkrétně jich má být rovná dvacítka a my jsme měli možnost okusit si prozatím desetinu z celkového počtu. Ještě než si o nich řekneme, tak musím vyzdvihnout jedno pozitivum. Po městě budeme mít snad úplnou volnost (tady se to moc neprojevilo, protože byly ulice zahrazené policisty, jak jsme psali výše) a do velkého množství budov můžete vstoupit. Konkrétní obchody a budovy se zpracovaným interiérem vidíte označené na mapě. Není problém si tak zajít třeba do supermarketu koupit nějaké jídlo, které slouží k obnově zdraví a kdykoli později ho můžete použít. Stejným způsobem se dostáváme i k mini-hrám. Na jednom rohu, kam vás hra sama vcelku navede, naleznete hernu SEGA (ano, tato hra je právě od SEGy) a tady lze zasednout k jednomu automatu. Jde o klasickou 2D retro střílečku. Zajímavé zpestření a určitě i díky těmto hříčkám se prodlouží celková doba, kterou s Yakuza 3 strávíte. Druhou hříčkou se stalo karaoke. To není ničím jiným než opět malinkou hudebně-rytmickou hrou. Musíte ve správnou chvíli mačkat tlačítka symbolů jak je vidíte na obrazovce, a náš hrdina Kazuma předvede své pěvecké dovednosti. Samozřejmě zpívá nějaké japonské šlágry a hraje se na body.

Už jsem v průběhu článku nakousnul podařené vizuální zpracování. Hra nevypadá špatně, i když asi i ten rok jejího stáří už se projevil. Určitě nejsem z grafiky nijak zvlášť uchvácený, ale kouká se na to pěkně. Ulice města jsou plná detailů, stejně jako postavy včetně krásných obličejů. Především se hra nese v duchu mnoha barviček, jak můžete vidět na okolních screenshotech. Marné nejsou ani animace během soubojů, kdy stříká všude okolo krev. Na druhou stranu vy vlastně žádného svého protivníka nezabijete. Až všechny složíte k zemi, tak se pokaždé spouští video, v němž vidíte nepřátele, jak od vás utíkají pryč. I se svými monokly a modřinami po celém obličeji a těle.

Vydání Yakuza 3 v Evropě a USA se uskuteční až v příštím měsíci, i když v Asii vychází už během letošního jara Yakuza 4. Ale co se dá dělat, tuhle sérii tady máme trochu zpomaleně. Po pravdě řečeno jako nováček této série jsem od hry čekal o dost víc. Na jednu stranu se sice Yakuza 3 jeví jako nadějně vypadající GTA-klon, což by mi ani nevadilo, ale nakonec se celá hra smrskla spíše jen na klasickou japonskou mlátičku. Takže bych ji zařadil spíše po bok takové nepříliš šťastné napodobeniny Tekkena. K tomu si můžete přidat otevřené prostředí města s mnoha možnostmi, ale stále to není tak úplně ono. Zkrátka japonský trh je jiný a úspěch dvojky osobně příliš nechápu, mně zatím Yakuza 3 po zahrání krátké ukázky nenadchlo. Ale třeba se to v plné verzi, která vychází v půlce března, zlepší. Nadšené očekávání vydání už ze mě ale vyprchalo.