Windchaser

Německé hry mají poměrně zvláštní prokletí. Vezmeme-li za své, že jsou kvalitní, což v řadě případů opravdu jsou, pak je otázkou, proč jejich úspěch zůstává často regionálně omezen. Abyste tomu dobře rozuměli: Němci vytvoří hru, která se fantasticky prodává v jejich vlastní zemi. Už to samo o sobě je úspěch, jelikož Německo má stále největší herní trh v Evropě (obzvlášť PC hry tu oproti jiným zemím stále výrazně frčí), ovšem v zahraničí jakoby nad takovým titulem ohrnovali nos. Stalo se to již několikrát a pro příklady nemusíme chodit vůbec daleko. Stačí sáhnout po známých kouscích typu Settlers, Anno nebo možná nejkřiklavější případ: Gothic. Ano, u nás jsou všechny tyhle hry velmi známé, ale Česká republika má k Německu také nepoměrně blíže. Proto například souboj Gothic 3 versus Oblivion existoval pouze v hlavách středoevropských hráčů, například Američani první jmenovanou hru vůbec nebrali vážně.

   

Říkáme to proto, že Windchaser je také z Německa, konkrétně od mnichovského studia Chimera Entertainment a navíc je to také RPG, i když říznuté strategickými prvky. Jsme zvědaví, jak se tento nadějný projekt, jenž byl původně vymyšlen partičkou studentů, kteří se pak sešikovali do profesionálnější formace, popere s národními stereotypy. Na marketing bohužel příliš spoléhat nemůže – sami si zodpovězte, zda jste o Windchaserovi někdy v minulosti slyšeli. Že ne? Popravdě i my se o něm dozvěděli teprve před nedávnem, a to není nejlepší výchozí pozice vzhledem ke skutečnosti, že hra za několik týdnů vychází. Ale třeba na tom něco změní nevelká (650 MB) demoverze, která je ale zatím jen pro němčináře. Příliš nepočítejte s tím, že byste si zahráli bez znalosti tohoto jazyka, jak je to v mnoha případech možné. Tady budete potřebovat rozumět stále se měnícím questům a vůbec – Windchaser je docela ukecaná hra, která na dialozích staví část svého kouzla, takže by byla škoda o ně přijít. Zanedlouho velmi pravděpodobně vyjde i anglické, francouzské a španělské demo, takže ať už vládnete jakýmkoliv světovým jazykem, vyplatí se počkat. My se ale s předstihem na ukázku podíváme.

   

Windchaser disponuje poměrně atraktivním příběhem, respektive celým pozadím, které balancuje na pomezí fantasy, steampunku a apokalyptického světa. Do hry se dostanete zhruba šest set let poté, co jakási strašlivá zbraň zničila prakticky celou vyspělou kulturu a mocný průmysl ve světě jménem Ensai. Jako připomínka toho, co kdysi existovalo, zůstalo v opět poněkud primitivně fungujícím světě jen několik podivných artefaktů, kterým šest set let po zkáze už nikdo nerozumí a neumí je využít. Společnost se přiklání k nenávisti vůči čemukoliv technickému a naopak prosazuje hlubokou spiritualitu.

Demo vás po loadingové obrazovce, na níž se dozvíte něco z informací z tohoto zvláštního světa, avšak vytržených z kontextu, uvrhne přímo do hry a představí vám hlavního hrdinu – vesničana Ioana. Ten pochází z okrajových částí Ensai a stejně jako mnoho mladých mužů v jeho věku nechce zasvětit svůj život farmaření, nýbrž započne hledat své štěstí ve městě. Ještě než tam dorazí ovšem potká několik nestvůr, které mu napoví, že něco není úplně v pořádku. Zanedlouho potká vyvedenou dvojici v podobě Caina a Shary, kteří v Ionovi rozpoznají obrovský bojový talent a nabídnou mu, aby se stal členem jejich gildy. Když se náš milý hrdina dozví, že majetkem skupiny je i pěkná anachronická vzducholoď Windchaser, neváhá ani vteřinu a otevírá dveře dlouhému dobrodružství. Tím je vytvořena počáteční trojčlenná skupina, kterou budete v demoverzi ovládat.

   

Rozjezd hry je ale docela pomalý a slouží především jako tutoriál, a tak jen víceméně pobíháte po okolí a kosíte jedno monstrum za druhým, což vám odškrtává úkoly zadávané vesničany. Dozvíte se něco málo o konfliktu mezi reformisty a ortodoxními, ale v demu do propracované mytologie hry jen těžko proniknete. Vězte, že druhá mise už se v časové přímce virtuálního světa odehrává jeden rok po té první a v tuto dobu hoří mezi oběma frakcemi brutální válka. Paradoxní je, že oba tábory uznávají stejného boha, jen mu jinak říkají a mají odlišné názory na další vývoj civilizace. Není divu, že se do toho objeví ještě tajemný nepřítel, dojde k nalezení artefaktu, je třeba ochránit magickou svatyni, a aby toho nebylo málo, začnou se hlavnímu hrdinovi v hlavě promítat ještě jakési vize. Jsme docela zvědaví, zda se autorům podaří příběh nějak rozumně uchopit a v průběhu patnácti rozsáhlých misí ho i smysluplně odvyprávět. Z dema máme totiž tolik otevřených otázek jako jen z málokteré herní ukázky. To samo o sobě není negativem, naopak – silné příběhy jsou potřeba, jen je třeba nalézt tu správnou míru, aby hráč nemusel stále číst nějaké texty a mohl se věnovat hraní.

   

Zpočátku působí Windchaser jako obyčejné akční RPG, kdy chodíte s jednou, později několika postavami a klikáte na nepřátele, které chcete zlikvidovat. Boj probíhá relativně pomalu, a když už se do něj pustíte, nelze z něj překvapivě jednoduše utéct. Postavy jako by byly do souboje přivázány a musí ho dohrát. Rozvláčný způsob zpočátku nudí, později však přijdete na to, že je poměrně potřebný, zejména proto, aby hráč stíhal upravovat taktiku a vyvolávat speciální schopnosti. Specialitkou budiž, že jsou rozsáhlé mapy rozděleny do několika regionů, přičemž do dalšího se nedostanete jinak, než nalezením jakési rozhledny. Z té je třeba se podívat do dáli a odkrýt další úsek mapy. Celou úroveň pak máte zobrazenu v levém spodním rohu obrazovky na sympatické mapce, jež dává přehledně na vědomí, kde se nacházíte, kde jsou důležité postavy a kam máte jít pro splnění úkolu.

Brzy začnete potkávat nové postavy, jež se k vám budou přidávat. Další si později můžete najmout. Maximálně lze utvořit pětici skupinek, přičemž každá může mít dalších pět členů. Celkově to dělá pětadvacet jednotek, čímž pádem se žánr RPG kombinuje s realtimovou strategií. Tím získává bojový systém na atraktivitě. Má přitom hned několik specifik. Každá skupinka musí mít svého vůdce, jenž určuje strategii boje. Hrdinové se přitom hodí každý na něco jiného, a tak je dobré vůdce upravovat podle potřeb. To poznáte podle barev, které hrají pod nepřáteli a můžete uplatnit taktiku, jež na ně platí. Vůbec nejlepší je utvořit skupinku s podobným stylem, která pak získává bojové i obranné bonusy. Postavy samozřejmě získávají také zkušenosti a na jejich základě pak i speciální schopnosti. Od páté úrovně je můžete formovat směrem k určitému povolání, jako je například voják, průzkumník, arkanista apod.

   

V plné verzi vás přitom čeká ještě plavidlo Windchaser s mnoha rozličnými funkcemi a podle všeho i omezená možnost rekrutovat jednotky podle vlastního uvážení. Demoverze bohužel zabírala příliš malý úsek na to, abychom mohli postulovat ucelenější závěry. Rozjezd spíše nudí, ale s každým dalším bojem hra získává nové grády a směřuje rozhodně k lepšímu. Pokud bude tento trend pokračovat, mohli bychom tu za pár týdnů mít velmi kvalitní a netradiční kombinaci RPG a strategie.