Wartile je poměrně neznámá hra, která však již na první pohled vypadá velice originálně. K dispozici je zatím bohužel pouze demoverze a tak jsme si ji stáhli a pečlivě otestovali. Proto nyní nabízíme první pohled na hru z pre-alpha verze, která je (zatím) dostupná pouze pro Windows. Autoři hry spadají do dosud prakticky neznámého studia Playwood Project, které vzniklo teprve roku 2014 a nyní čítá na pouhých sedm členů. Vývojáři však mají zkušenosti z jiných studií. Zakladatel Michael Rud Jakobsen například pracoval jako designér na nedávno vydané hře Hitman. Autoři se pokoušeli získat peníze pro hru i skrze server KickStarter.com, ale bohužel bez úspěchu. Vyvíjí tak hru na vlastní pěst.
Začněme tím, co na hře zaujme jako první. Tím je jedinečná grafika. Ta jasně připomíná ručně malované figurky. I prostředí je ale vysloveně nádherné a hráč se pokochá již pouhým pohledem. Třeba narážející voda na skály působí vážně excelentně. Původně jsem očekával, že obrázky ze hry zobrazují pouze část jinak plynulé a probíhající animace. Se spuštěním hry je ale ihned jasné, že tomu je jinak. Celé prostředí, včetně rozbouřené řeky a nárazů na útes, je zcela statické – nehybné. Možná, že takto to vypadá ještě lépe, než kdyby se voda pohybovala. Můžeme se na výstřik vody dívat z různých stran a především zastavená voda ji umožňuje domalovat skutečně detailně. U animace by to bylo velmi obtížné, u takto malého studia pak takřka nemožné.
Přestože prostředí tak připomíná prostředí pro reálné figurky, samotní panáčci se již pohybovat mohou. Mapa je rozdělena na šestiúhelníky, po kterých se každá figurka pohybuje. Existuje zde několik typů jednotek. Některé jsou vybavené mečem a štítem, jiné mají kopí, luk či dlouhý těžký meč. Od toho se odvíjí i kolik políček mohou ujít a jak rychle se jim dobije energie. Pohyb však nefunguje skrz tahy, jak tomu je třeba v Might & Magic. Každé figurce se totiž dobíjí energie v reálném čase, takže jakmile dojde do finálního bodu, začne ji samotné běžet čas, po kterém se může znovu pohybovat. Zatímco se nabíjí, můžeme třeba pohybovat ostatními.
Samozřejmě bychom měli ideálně udržovat linii a neposílat lehkou pěchotu osamoceně příliš dopředu, kde na ní může vyskočit tlupa vojáků. Přestože od začátku vidíme celou odhalenou mapu i s nepřátelskými bojovníky, může se stát, že někteří jsou schovaní a vyskočí na nás v rámci nečekaného přepadení. Zatímco si tak od začátku myslíme, že je máme „přečtené“, je tohle příjemné zpestření.
Nejlepší taktikou je vždy obklopit nepřátelskou jednotku co nejvíce svými bojovníky, aby na nepřítele útočili současně a snížili ji tak možnost nás poškodit. Zatímco většina jednotek útočí pouze na nepřátele v sousedním poli, lidé s kopím dosáhnou o jedno pole dále a lukostřelci již střílejí z větších dálek. Sice by bylo nejjednodušší na všechny vybavené lukem naběhnout a vysekat z nich duši, stojí však často za dřevěnou barikádou, která je tak chrání. Je tedy nejdříve nutné rozsekat tyhle dřevěné ostny na maděru, po čemž nám již nic nebrání vyřídit si účty s otravným lukostřelcem. Postavy mohou zalézt i do budov, při čemž se skryje střecha, takže krásně vidíme dovnitř. Kromě toho jsou k dispozici i věže, na které lze také vylézt.
Na přiložených obrázcích můžete vidět, že jak spolu postavy bojují, dostávají se do tak trochu reálné interakce, kdy třeba jeden seká mečem a druhý se v reakci brání štítem. Jinak je tomu v situaci, kdy útočí tři postavy na jednoho soupeře. Ta totiž již reaguje pouze na jednoho a zbylé ignoruje. V konečném důsledku ji však samozřejmě ubírají zdraví všechny figurky, které na ni útočí.
Poněkud zarážející je velmi malá obtížnost hry. Zřejmě je to dáno tím, že v demoverzi jsou k dispozici pouze dva počáteční levely, které obvykle bývají na zahřátí, pochopení ovládání a herních principů. I ty jsou nicméně tak jednoduché, že hráč má v podstatě jisté, že vyhraje, ať už udělá cokoliv.
Aby hra nebyla tak prostá, existují ve hře herní karty. Zpravidla máme tři základní karty, které můžeme využívat a dát daným jednotkám bonusy jako je boost, konkrétní jednotku vyléčit nebo soupeře na chvíli paralyzovat. Nechybí ani možnost poslat na konkrétního nepřítele blesk (ten je zbytečně silný a zabije ihned například dobře postaveného lukostřelce).
K používání karet však potřebujeme mít dostatek energie. Jinak bychom totiž mohli karty používat donekonečna. Po použití karty totiž dostaneme jinou. Kromě toho, že jistou dávku energie dostaneme na začátku mise, ji získáváme určitými činnostmi, například obsazením nějaké totemu či posvátného kamene. Tyto důležité body však bývají záměrně chráněny nepřátelskými hlídkami. Kromě těchto tří karet, které je možné použít obecně, má každá jednotka svou vlastní speciální schopnost. Například jednotka se štítem se za něj umí schovat a být tak dočasně nesmrtelná.
Na speciálních podstavcích jsou po mapě rozseté i karty s úkoly. Ty nám zpravidla určí nějaký ten cíl. Nicméně se jedná o jakousi zbytečnost, protože když se například narodíme v malé mapě na jednom konci a všechny cesty směřují na druhý konec, kde je jediný dům na mapě, je jasné, že se tam vydáme. Najít tak kartu, která nám oznámí, že se do onoho domu máme vydat, je jaksi navíc a zdržuje to. Co jiného bychom asi dělali?
Za druhé pak sbíráme zlaťáky. Ty získáváme za dokončení daného levelu, ale taktéž za nalezení pokladu. Truhly plné zlata jsou rozmístěny všude po mapě a stačí si pro ně dojít. Občas jsou ale nastraženy tak, že na ně jde špatně vidět, takže jsou, dá se říct, záměrně uschovány.
Wartile vypadá opravdu úžasně a osobně na figurkách i prostředí mohu oči nechat. U toho však přednosti hry zřejmě také končí. Tahový systém a boje jsou nezáživné, obtížnost tak jednoduchá, až nudí a příběhová linie pro změnu zcela chybí. Jediné oživení skrývají kartičky, které se však vzhledem k rané fázi hry neustále opakují. Nic vám nakonec nebrání tomu, abyste si demoverzi sami vyzkoušeli. K dispozici je na Steamu.
