TrackMania 2: Stadium

Série TrackMania si drží svoji nezaměnitelnou pozici v oblasti elektronického sportu, kde se bez diskuzí jedná o nejdůležitější závodní titul na trhu. Turnaje s nemalými výherními částkami se v ní konají pravidelně po celém světě a několik známých „profesionálních” hráčů by se dalo vypíchnout dokonce i  z Česka či ze Slovenska. Poslední dosud vydaný díl nazvaný TrackMania 2: Canyon každopádně v tomto směru příliš nezapadal a skutečný hvězdný návrat je očekáván až od jednoho ze dvou chystaných dodatků. Přednostně se nám nyní nabízí kousek TrackMania 2: Stadium následující stopy TrackManie Nations, která by se dala považovat za nejúspěšnější a nejhranější díl v celé sérii. Bude toto nové pokračování podobně úspěšné? My se rozhodli si na tuto otázku odpovědět nahlédnutím do v současnosti probíhající bety, z níž vám nyní přinášíme první dojmy.

TrackManii má na triku už od prvního dílu francouzské studio Nadeo, které kromě ní pracovalo především na sérii Virtual Skipper. S rokem 2008 každopádně studio zaznamenalo zlom, jehož následkem už jej plně pohltila mánie a začalo s vývojem výhradně nových TrackManií, ačkoli se postupně dostalo až k ShootManii a do budoucna plánuje dokonce i kousek nazvaný QuestMania. S tím vším je spojen i jejich vlastní systém ManiaPlanet, v němž je možno spravovat veškeré „Mania” tituly novou TrackManii 2: Stadium nevyjímaje. Jeho úspěch každopádně na ničem z toho nezáleží. Hlavní je to, zda se dokáže vyšvihnout zpět až ke hvězdám a zda se hře podaří ovládnout elektronický sport tak, jak se to před lety povedlo TrackManii Nation Forever. Má na to ale vše, co je k podobnému kroku od her vyžadováno?

Příchod do hry bude každý fanoušek tohoto tvůrčího celku považovat za naprosto přirozený a známý. Spuštěním se totiž pouze dostaneme k již zmíněnému světu ManiaPlanet, který propůjčuje charakteristický vzhled všem hrám v něm se nacházejícím. Interface je tedy tak trochu přednastaven a výhodou bude snad pouze to, že se neztratíte, a jeho jednoduchost ve vás probudí staré krásné vzpomínky. Nezanedbatelným prvkem se následně stává přihlášení do systému, bez něhož byste se jen stěží mohli s ostatními poměřovat v rozličných tabulkách, jež vždy tvořily kus kouzla TrackManií. Beta v tomto směru nabízí ucelený zážitek a připraveni jsme nebyli prakticky o nic skutečně důležitého, tudíž jsme neváhali a vrhli se na plnohodnotné závodění, které se pokoušelo co nejméně vybočit z dráhy na cestě od originálu z roku 2003.

První, do čeho jsme se rozhodli zabořit svůj řidičský um, byl singleplayer rozdělený do několika herních kategorií vždy s hromádkou různorodých levelů navazujících na sebe především vzrůstající obtížností. Tento krok byl možná tím nejlepším, jaký jsme mohli udělat, neboť nám po několika skvěle provedených levelech značně stouplo sebevědomí a řekli jsme si, že vše dokážeme dát na maximální „platinu”. To už ale tak geniální nebylo a brutálním způsobem jsme pohořeli, neboť, i když se nová TrackMania nezdá, je obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Zatímco na bronz dosáhne snad každý téměř vždy, házení v zatáčkách jakékoli vyšší hodnocení uzamyká každému, kdo se kdy odvážil sáhnout tak maximálně na Need for Speed a i tam narážel do všeho a všech co pět vteřinek. TrackMania totiž umí v tomto směru kopat do rozkroku – a umí to až překvapivě dobře.

Pravděpodobně za to mohou roky výcviku, během nichž se sérii dařilo frustrovat a duševně vraždit hráče po celém světě. Stačí jediná nevinná chybka uprostřed tři minuty dlouhého úseku a věřte, že se trošičku naštvete, protože vše je jenom o tom, abyste nic podobného nedělali. Ale vy to stejně uděláte. Občas i desetkrát za sebou. A občas se vám podaří danou trať nedojet vůbec vzhledem k tomu, že každá z vašich chybek donutí vaše prsty automaticky sáhnout po neslavné klávese vracící vás okamžitě na start. Takových opakování stačí pár k tomu, abyste hru bez váhání vypnuli, či, v horším případě, nadobro smazali z disku a už se k ní nechtěli nikdy vrátit. Stát se však něco takového v singleplayeru, byla by to chyba. Pravé drahokamy série se totiž ukrývají na kolech multiplayerových závodů, po nichž jsme se vrhli ihned, jakmile jsme si začali uvědomovat, že už moc dlouho na dráze sami nevydržíme.

Co se multiplayeru týče, TrackMania 2: Stadium následuje tradici série. Po napojení se do multiplayerového zápasu vám po boku stojí celé desítky dalších hráčů, s nimiž je třeba se vypořádat v co největším stylu. Nepočítejte však s tím, že byste se nárazem do nich zbavili veškerých problémů, neboť zde probíhá jako obvykle závod, kdy jsou ostatní vlastně jen iluze a dráhy jsou výhradně vaše a nikoho jiného. Agresivita tedy nehraje žádnou roli a jediné, za čím se můžete hnát, je cíl. Vyrovnané výkony veškerých „formulek”, snaha získat co nejrychlejší  čas, možnost zopakovat si danou trať během jednoho kola klidně i 20x. Nic z toho zde nechybí a prostředí známé z původních dílů je zpět také, takže každý, kdo s hrou strávil perné chvilky v minulosti, si plně užije i nyní. Vyrovnaný zážitek, s nímž by měl být každý správný hráč a obzvláště pak fanoušek série TrackMania  již dávno seznámen,  se tak vrací a užijete si jej díky značnému grafickému zlepšení více než kdy dříve.

Aby se neřeklo, hraní multiplayeru nám zpočátku přišlo oproti dřívějšku poměrně fádní a nezajímavé, protože se hráči dosud neodhodlali k vytvoření skutečně bombastických map, které na hře tolik milujeme. Na druhou stranu jsme si sami zkusili něco takového udělat v přehledném a značně vylepšeném editoru tratí a musíme uznat, že je to poměrně výzva. Jen půl hodiny nám trvalo vytvořit rampu přesně podle našich snů, i když jsme nakonec zjistili, že to jaksi nebude fungovat, vzhledem k tomu, že nemá řidič kam dopadnout po vyletění přímo z jejího vrcholku. Smutný konec naší idey byl naštěstí vyzdvižen na nohy poté, co jsme po delší době nalezli server, kde se to šílenými kousky jenom hemžilo. Že by se TrackMania 2: Stadium dokázala jevit jako skutečný kus k zamyšlení nakonec i v tomto směru? My pevně věříme v to, že ano, a už se nemůžeme dočkat jejího konečného vydání, které je plánováno na srpen tohoto roku.

Nebyly by to však pořádné první dojmy, kdybychom si ještě předtím neshrnuli vše, co jsme si z bety odnesli. Víceméně by se dalo říct, že nás TrackMania 2: Stadium oslovila mnohem, mnohem více, než Canyon, který byl vydán již před nějakou dobou jako první z trojice nejnovějších dodatků. Ten třetí se sice stále ještě bude muset ukázat i se vším, co si pro nás připravil, každopádně zatím máme ze Stadium samé dobré pocity a u Valley by se museli tvůrci až neskutečně snažit, aby tento kousek předčili. Skutečný návrat k originálu to už ale stejně nebude, takže pokud si chcete s menší nostalgií zavzpomínat na nervózní narážení do všech překážek v TrackManii Nations, je TrackMania 2: Stadium stavěná právě pro vás a byla by chyba vám ji nedoporučit.