The Watchmen: The End is Nigh

Už i v českých kinech se promítá dlouho očekávaný snímek Strážci, což není nic jiného než adaptace slavného, stejnojmenného komiksu od ještě slavnějšího autora Alana Moora. V originálu se to celé jmenuje The Watchmen a komiksoví fandové toto univerzum čerpající z politické reality sedmdesátých let minulého století považují za jedno z nejlepších, jaké kdy byly v komiksovém světě vytvořeny. Pravda, až do řečí o filmové adaptaci nebyla předloha v našich končinách příliš známá, ale dá se očekávat, že to se hodně rychle změní. Tento komiks je totiž mnohem temnější než všichni ti Spider-Mani, X-Mani, ale překvapivě i Batmani. The Watchmen je ponurost sama. A přestože film bude spíše kasovním trhákem nežli opravdu kvalitním opusem – už proto, že se předloha nedá na filmové plátno příliš dobře převést – nemusí to znamenat nic negativního pro logicky chystanou herní adaptaci.

O té už se rovněž hovoří nějakou dobu a má ji na svědomí studio Deadline Games. Spolu s komiksem a filmem má tvořit jeden koherentní celek, ale zároveň tyto předlohy nekopírovat. Proto je příběh hry prequelem, jenž uvozuje jak události filmové, tak komiksové. Autoři tudíž dostali celkem slušný prostor k manévrování, na druhou stranu jim za zády stáli scénáristé dohlížející na nezprznění slavné licence. To je pro hráče a zejména fanoušky originálu jistě dobrá zpráva. Na druhou stranu, The Watchmen není zrovna komiksem, který by se kdovíjak hodil pro herní zpracování. Je až příliš specifický a střižený pro svůj původní formát. Proto se fandové pravděpodobně nevyhnou určitému zklamání.

Warner Bros. sice do hry evidentně nalil slušné peníze a rozhodně se nejedná o nějaký brak, ovšem bylo třeba hře vtisknout nějaký jednodušší herní styl. A autoři zvolili koncept prosté, byť zajímavě střižené a atraktivní mlátičky. Zřejmě si byli vědomi toho, že jako jeden celek by hra brzy spadla do stereotypu, jako téměř každý titul, v němž se neustále mlátí, a to navíc jednoduchým ovládacím schématem. Proto se rozhodli, že hru rozdělí do epizod, které budou digitálně distribuovat, a to jak na počítači, tak na konzolích Playstation 3 a Xbox 360. My jsme si vyzkoušeli půlgigovou demoverzi první epizody, která nese podtitul The End si Nigh a brzy se dostane na příslušné platformy ke stažení.

Pokud jste nečetli předlohu a neviděli film, asi bude třeba vás trochu uvést do obrazu watchmenovského univerza. To je umístěno do Spojených států amerických, které jsou sužovány studenou válkou a neustálou atomovou hrozbou ze strany Sovětského svazu. Lidé žijí ve strachu a apatii zároveň. Tajně doufají, že je mocný Dr. Manhattan může před Sověty ochránit. Do toho jsou navíc zakázány aktivity někdejších superhrdinů. A aby toho nebylo málo, právě tito superhrdinové začnou umírat. Kdo je vraždí a proč? To nikdo neví. Do toho navíc Dr. Manhattan opouští Zemi, jež je vystavena blížícímu se konci. Je opravdu těžké tento svět ve zkratce představovat. Vězte ale, že se jím šíří beznaděj a nesmírně ponurá atmosféra.

Také na její náležité vyobrazení se vývojáři zaměřili. Demoverze začíná plejádou kvalitních komiksových stripů, které hráče uvozují do děje, respektive do úvodu dané epizody. Právě komiksové kresby jsou jasným odkazem na původní komiks, jelikož jsou stylově vyvedeny velmi podobně – ostatně dohlížel na ně kreslíř originálu. Samotná hra už ale komiksové grafiky nevyužívá. Drží se spíše realističtějšího, silně noirově pojatého vyznění. To vůbec není na škodu a atmosféře to jedině prospívá. V demoverzi se dostanete do vězeňského komplexu, ve kterém pochopitelně vypukla vzpoura. A kdyby hra nebyla rubačkou, v níž se na vás vrhá jeden vězeň za druhým, dokázali bychom si představit, že bychom se v takto vyvedeném prostředí hodně báli. Autoři si umně pohrávají s tlumenými světly, deštěm, ohněm, ale také nepříjemnými zvuky, které čas od času prořízne charismatický hlas jednoho ze superhrdinů.

Ano, je jich více, konkrétně dva. Jejich obsazení bude pravděpodobně platit pouze pro tuto epizodu, pak se zřejmě představí další. Jedná se o dobře známé borce – Rosroache a Nite Owla. Hrou pobíhají bok po boku, přičemž před začátkem je možné zvolit jednoho z nich, tedy toho, kterého chcete ovládat přímo. V průběhu hry mezi nimi nelze přepínat, což ale příliš nevadí. Mnohem důležitější je přítomnost kooperativního módu. Pokud máte k počítači připojen nějaký ten gamepad, můžete přizvat kamaráda a zahrát si pěkně ve dvojici, což je samozřejmě mnohem větší zábava. Ale i umělá inteligence se o druhý charakter dokáže postarat velmi slušně. Nemusíte se bát, že veškerá práce zůstane na vašich bedrech. AI pěkných pár protivníků sama vykosí – a že je to leckdy opravdu potřeba. Čas od času se na vás totiž sesype pěkná kupa nepřátel. Dodejme, že Rosroach je silnou mlátičkou s pouličním stylem boje, který se neštítí pořádné hospodské rány a cítí se dobře i v klubku protivníků, ze kterého se v klidu promlátí. Zato Nite Owl, jenž svým oblekem tak trochu připomíná Batmana, si libuje v nespecifikovatelném bojovém umění. Jeho pohyby jsou ladnější a více navazují. V podstatě se ale dá říct, že se za obě postavy hraje dost podobně.

Oba charaktery se totiž ovládají naprosto totožně. Vystačíte přitom s minimem ovládacích prvků. Stačí kurzorové klávesy, mezerník a myš – více nepotřebujete. Šipkami se samozřejmě pohybujete a tři tlačítka myši slouží k útokům, jejich řetězení a kombinování. Abyste se necítili ošizeni, je tu ještě onen mezerník, který v zásadě slouží k úniku, ale v některých případech se dá zapojit i do bojových kombinací. Na počátku zvládáte pouze dva údery, ale velmi rychle se je naučíte zapojovat do komb. Ta postupně nacházíte rozházená po úrovních. Jelikož je ovládání tak jednoduché, vystačíte s mačkáním všeho najednou. Je to ale škoda, protože pocit z bitek je mnohem lepší, když víte, co zrovna provádíte. Rvačky nejsou zase tak rychlé, tudíž se řízená komba dají zvládat. Vše přitom působí záživně, za což může dobře zpracovaný bojový model, kdy skutečně cítíte, když někomu dáte pěstí nebo loktem. Určitým ozvláštněním je možnost používat kontaktní zbraně, například nejrůznější trubky apod. Jak už bylo řečeno, prostředí působí atmosféricky, na druhé straně jsou úrovně striktně lineární a vedou vás přímo za nosem.

Z demoverze The Watchmen: The End is Nigh je dobře patrné, že autoři stvořili řemeslně dobře zpracovanou mlátičku, která se opravdu dobře hraje a je zábavná – především v kooperaci. Pobrala i solidní atmosféru. Na druhou stranu by bylo bláhové se domnívat, že se tu podařilo zpracování tak sofistikovaného komiksu. Raději zapomeňte, že je hra podle této licence, a pak si jí můžete o to více užít. Rozdělení na epizody považujeme rozumné, protože v případě delšího hraní v kuse by se stereotyp rozhodně projevil.