Supreme Commander – válka budoucnosti

Tento týden vyšla velmi objemná demoverze (1050 MB) velmi nadějné strategie Supreme Commander. Nemohli jsme si odpustit zahrát si ji a podělit se s vámi o první dojmy.

Už od dob, kdy jsem dostal první počítač, jsem byl velkým fanouškem realtimových strategií a podstatnou část mládí jsem strávil na sérii Command & Conquer, StarCraftu, Total Anihilation a Age of Empires a i dnes, i když to již s časem není tak růžové, hraji tu a tam Command & Conquer Generals po internetu. Když byla ohlášena strategie, na jejímž vývoji se podílí fenomenální designér Chris Taylor, začal jsem ji sledovat a velmi jsem se na ni těšil.

Autoři sice přímo neříkají, že Supreme Commander je nástupcem Total Anihilation, ale je tomu více méně tak. Práva na značku Total Anihilation totiž drží společnost Atari a ta je jen tak nedá. A tak se tým Gas Powered Games rozhodl založit novou značku – právě Supreme Commander. A nyní tu máme demoverzi a já se s vámi mohu podělit o první poznatky z jejího hraní.

První a důležitým poznatkem je, že Supreme Commander (dále už jen SC) již ani není realtimová strategie jako spíše taktická válečná simulace v reálném čase. Boje, nebo spíše války, se odehrávají na OBROVSKÝCH mapách o velikosti i hodně přes 400 Km čtverečních (v demu je k dispozici skirmish mapa o velikosti “pouhých” 10Km a začátek jedné z kampaní – za Cybrany) a i ta je obrovská (viz screeny). Na takové mapě musíte mít odpovídající přehled a tak se dá bojiště zoomovat od detailního zobrazení každé jednotky až po pohled z vesmíru, kdy vidíte celou mapu, po které se pohybují zástupné symboly za vaše armády. Můžete tak z výše koordinovat útok třeba pěti obrovských armád na základnu nepřítele. A pokud říkám obrovských tak myslím stovky jednotek v jediné z nich. A že je z čeho vybírat …

Celá hra se odehrává během dlouholetého konfliktu tří nepřátelských ras, které kolonizují vesmír. Všechny tři rasy mají spojitost se zemí a s jejich příběhem vás seznámí úvodní intro, z něhož jsou první screenshoty. Jedna z nich je Sjednocená Federace Země (UEF), kteří jsou asi nejvíce podobní lidem a i jejich jednotky jsou takové „lidské“ (tanky a tak). Druhou rasou je Cybranové (robotičtí protivníci – něco jako SCS z Earth 21XX) a poslední jsou Aeoni (hybridní jednotky, prostě něco mezi). Rasy spolu bojují o neobsazené planety. První co se vysadí na planetu je takzvaný Commander (odtud název), což je velká základní stavební jednotka nesoucí vaše jméno, s jejíž pomocí postavíte základní budovu a můžete se dále expandovat. Krom toho vám Commander zajistí i základní obranu proti slabším jednotkám, než se dostatečně rozrostete a vyvinete.

Každá z ras má něco mále přes třicet jednotek a i přesto, že jednotky jsou často ekvivalentní, tak najdete na každé straně několik unikátních. Navíc má každá ras zcela unikátní superzbraně, které jsou sice neuvěřitelně drahé a pomalu se staví, ale svou ničivou silou mohou zvrátit průběh celé války. Každá rasa má po třech takových superzbraní. Cybrané mají pavouka s laserovým dělem, který je velmi silný na pozemní jednotky, UEF má artilerii, která ale má minimální protileteckou obranu a Aeoni mají takřka nezničitelný, ale slabší kolos. Dále jsou k dispozici všechny klasické zbraně a technologie jako je atomová zbraň, která opravdu nemá směšný účinek jako ve většině rts, ale její výbuch je vidět i z oběžné dráhy a zničí opravdu velkou plochu krom výjimečně silných jednotek, kterou je například zmíněný Aeonský kolos. Dále jsou tu letecké, námořní, pozemní a další jednotky. Platí, že na každou jednotku se dá nalézt protijednotka a žádná z nich není vyloženě silnější (zde vzpomenu mnou oblíbené Generals Zero Hour, kde u SuperWeapon generála, zvláště pokud má prostor vydělávat, najdeme extra silná letadla Aurora, která ve dvojici zničí klidně deset patnáct tanků během mrknutí oka a je problém se proti nim jakkoliv bránit, ale to jsem odbočil).

Než se ale dostanete k obří armádě, strávíte nějaký čas expanzí své základny. Jak jsme řekli, základní kámen položí Commander a pak už výroba jen jede. Je třeba těžit suroviny (jednou je jakási tajemná hmota a druhou je energie). Z počátku i s tím pomůže Commander, který může zpracovávat stromy, vraky vozidel a další „zbytky“, ale dále už musíte těžit, protože vaše základna začne brzy mít vysokou režii. Sympatickou možností je nastavit Commanderovi a dalším stavebním jednotkám frontu, kdy nastavíte stavbu budovy přes SHIFT a budova se tak zařadí k postavení. Pokud máte dostatečné zdroje, můžete si tak nastavit stavbu celé základny a věnovat se třeba boji. Stavbu budov lze znatelně zrychlit použitím inženýrů, ale citelně to zvyšuje „finanční“ nároky na stavbu, nicméně v pozdější fázi se bez nich neobejdete. Budovám je třeba dodávat energii (i když i to není nezbytně nutné) a to pomocí elektráren, které se postaví poblíž továrny a samy se napojí pro dodávání energie. Elektrozdroje jsou jedny z nejslabších budov a tak je to zpravidla první strategický cíl útoku.

Stavba jednotek probíhá souběžně v libovolném množství budov, takže platí – více továren = více vozidel zároveň. Dokonce je možné vzájemně provázat budovy, které si poté od sebe přebírají výrobky a celé proces se tak zautomatizuje s minimálními nároky na sledování. Skoro každá budova a jednotka se dá upgradovat (povýšit) a většina takových vylepšení je velmi drahá, ale velmi účinná, silná a rychlejší. Některé jednotky také mají (nebo získají) sekundární útoky. Jednotky jsou poměrně inteligentní a sami reagují na napadení, hledají si nejlepší cesty a prostě se chovají smysluplně. Pomoci jim v tom můžete i klasickými waypointy. Můžete naplánovat celou cestu, spojovat je, rozdělovat a vůbec práce s nimi je velmi pokročilá a její zvládnutí přispěje k vaší výhře.

Krátce k hernímu systému. Nečekejte typické strategie typu postavím 30 tanků a tak porazím jeho protože on jich má jen 28. Naprosto nezbytné je strategicky uvažovat a stavět. Vzhledem k velikosti map je přesouvání pozemních jednotek velmi pomalé a takové jednotky jsou náchylné na letecké útoky. Napadne nás tedy přenést je letecky. Naložíme vozidla do transportních letounů a získáme rychlost, ale zase jsme náchylní na protiletecký útok. Výhru může zajistit jen propracovaná strategie a kombinace všech možných a dostupných jednotek. Důležitou činností je detailní informovanost o terénu. Díky obrovským mapám se můžete dozvědět o nepřátelském útoku hned jakmile vyjede a máte klidně i deset minut na přípravu protiútoku (nebo napadnete základnu zezadu?). Nepřátelé se mohou i mást pomocí rušiček radarů, desinformací a různých dalších taktik (či intrik).

Co ve hře nefunguje (a autoři si to tak i přáli) je obranná strategie – no nefunguje …. ano zůstaňte si v základně a opevněte se, ale nepřítel mezitím zabere celou mapu a vás pak zničí jako smítko prachu na bílém ubruse. Je třeba neustále expandovat a útočit, což hře dodává na akčnosti a dynamičnosti. Hra je velmi realistická a vliv na zásah má třeba i vzájemný pohyb vozidel, trajektorie střely a další vlastnosti. Například tankem nemáte šanci sestřelit pohybující se objekt, natož letadlo a tak podobně.

Čeho si všimnete hned po spuštění hry je poměrně složitý, ale čistý interface se spoustou informací. Můžete si zapnout minimapu, zobrazit si dohled a dostřel jednotek a vše na co si vzpomenete. Interface poskytuje veškeré informace o stavěné jednotek, počtu vašich jednotek, stavu financí, vývoje a dalších důležitých ukazatelích.

Grafický engine je neskutečně robustní a umožňuje jak zmíněné detailní záběry na jednotky, které je samozřejmě možné rotovat, až po vesmírný pohled, kdy vidíte celé bojiště. Zoom probíhá v reálném čase bez cukání (pokud na to máte stroj samozřejmě) a samozřejmě záleží na počtu jednotek na mapě. Uvidíme co hra bude provádět na mapě o rozloze 400 Km čtverečních s 10 000 jednotkami, ale věřím, že autoři vše správně odladí.

Ruku v ruce s grafikou jde hardwarová náročnost hry. Oficiální doporučené požadavky jsou 3GHz procesor, 1Gb ram a grafika s aspoň 256MB paměti. Trochu jsem se obával plynulosti hry, ale ta byla rozptýlena záhy po instalaci. Loading do hry trvá kolem pěti vteřin a vše včetně zoomu je perfektně plynulé a to i na rozlišení 1280*1024 a vše na plno včetně stínů. Je dobré říci, že vlastním počítač s Intel Core2Duo E6300 1,87GHz, 2Gb ram a Radeon X1900GT, ale po vypnutí některých nastavení si zahrajete i na znatelně slabším stroji. Engine podporuje WinXP, Vista a má přímou podporu pro DirectX10. Dále podporuje dvoujádrové procesory, dva monitory (což bude nesmírný zážitek pro strategické fajnšmekry), prostorový zvuk a víceméně vše na co si vzpomenete.

Závěr článku je tu a s ním i letmé zhodnocení. Supreme Commander nebude hra pro každého. Rozhodně to není hra na hodinu, ale spíše boje na desítky hodin a proto si své fanoušky bude hledat poměrně těžko jako Total Anihilation. Ale je to hra velmi kvalitní a propracovaná a minout by ji rozhodně neměl žádný fanoušek rts. Se závěrečným soudem počkejme na recenzi, kterou můžete očekávat během několika týdnů, ale už teď mohu s klidným svědomím říct, že půjdu hodně k absolutní hranici. Stejně tak počkejme do recenze se soudem multiplayerové hry, která v demoverzi není přítomna a neměl jsem tak možnost ji otestovat. A ještě na úplný závěr jsem chtěl… ale už nic, volá mne můj Commander a jdeme zase válčit, možná se na některé z planet setkáme.