Supreme Commander 2

Mnozí vývojáři si kladou nemalé cíle a chtěli by mít ve své hře úplně všechno. Hlavně se něčím odlišovat od konkurence a především, aby se o nás mluvilo. Jenže ne vždycky je to cesta, která je dlážděna úspěchem. V případě prvního dílu šlo o titul pro hardcore fanouška, ono orientovat se v několika desítkách různých jednotek není nic snadného. A z toho vyplývající značnou náročnost na hardware, protože vypočítat pohyb desítek jednotek po rozsáhlé mapě, to zabralo značný výpočetní výkon počítače. Jenže výpočetní technika pokročila, takže značné nároky už by nemusely být zase až takový problém. Stejně tak autoři deklarovali, že netvoří druhé pokračování jen pro hardcore komunitu, která už zřejmě nebude příliš rozsáhlá a chtějí se zaměřit ve větší míře i na běžné či občasné hráče. Jinými slovy, hra by měla být jednodušší, a to jak po stránce taktických dovedností, tak na ovládání – což dosvědčuje i připravovaná verze pro konzoli Xbox 360. V podstatě přesně před třemi roky jsme vám přinesli recenzi prvního dílu, nyní jsme otestovali nedávno vypuštěné demo a zde jsou naše dojmy, které v nás zanechalo.

    

Plná verze by měla přinést tři samostatné kampaně, za tři poměrně rozdílné rasy. V demu jsme měli možnost zahrát si pouze za jednu z nich a to za spojenou pozemskou federaci. Celá náplň bohužel tvoří jen dvě mise tutorialu a dvě další kratší mise. Příliš mnoho možností na vyzkoušení tedy není. Tutorial opravdu potvrzuje informaci avizovanou hned v úvodu článku a sice, že hra bude otevřena i příležitostným hráčům. Tutorial je totiž podrobný do těch nejmenších detailů a naučí vás v podstatě všechny varianty pohledů a další herní náležitosti, které musí mít každý, byť jen příležitostný hráč už dávno zažité. Je evidentní, že cílení na široké masy a konverze pro Xbox 360 nebyly jen planými sliby. Bude se to ovšem líbit hardcore hráčům? Těm můžeme rozhodně doporučit na ikonku s názvem Tutorial vůbec neklikat.

Když pouhé rozhlížení se po bojišti konečně skončí, čekají vás první krůčky, nebo spíše kroky. Vaší hlavní velitelskou základnou je totiž obrovský Mech, kterého musíte střežit jako oko v hlavě. On vám za to bude ovšem přinášet neocenitelné a velmi důležité služby. Nejen, že je to velmi účinná zbraň, disponující několika palebnými systémy. Dokáže navíc opravovat poškozená vozidla, prostřednictvím něj se staví nové budovy atd. Je to jednoduše řečeno všehomír vašeho dění na obrazovce. Však taky zastíní všechny jednotky, které si v demu můžete vyrobit, a tanky nebo bitevní lodě proti němu vypadají jako mravenci.

    

Autoři opět ukazují, že několik stovek jednotek v jednom okamžiku bude v Supreme Commander 2 naprosto normální jev. Jejich počet by měl být navíc počítán v reálném čase a to i co se třeba jejich střelby týká. Musíte si tak dávat velký pozor na členitost terénu. Námořní lodě totiž mají sakramentský dostřel, nemají problém ostřelovat cíle i přes více než půlku mapy. Můžete si jich tak vyrobit několik desítek a pěkně ze zálohy ničit nepříjemné nepřátelské jednotky a ušetřit tak životy svých slabších. Pokud si ovšem nedáte na zmíněnou členitost terénu pozor, může většina vašich střel skončit v kopci a vaše snažení tak vyjde naprosto vniveč. Bojovat pak můžete jak na zemi, ve vzduchu, tak po vodě, ale na nějaké důkladné otestování, jaké taktické možnosti hra skýtá, se bohužel v demu příliš nedobereme.

    

Hlavní stanovený úkol nám ovšem přišel takový – takový obyčejný. Nepřítel disponuje super zabijáckou zbraní. Znič jeho základnu a dostaň se mu na kobylku – super zbraň musí být zničena! No dobrá, ale to jsme hráli už tolikrát, že to už ani není hezké. Přesto si hra přináší několik zajímavých vychytávek, které by ve finále mohly vypadat velmi hezky. Je to především systém přerozdělování bodů. Ty můžete získat za svoje počínání ve hře, třeba za úspěšně povedené útoky. Body pak rozdělujete mezi svoje jednotky podle toho, zda se pohybují po souši, vodě či ve vzduchu. Každá z jednotek tak může být zcela unikátní a upravíte si ji prostě tak, jak vy budete potřebovat a jak vám to bude vyhovovat. Tento systém tedy vypadá hodně dobře a může být hodně zajímavý a to také v multiplayeru.

Také se nám hodně líbí přehlednost mapy, je možné ji oddálit velmi vysoko. To se bude hodit hlavně proto, že autoři na nás chtějí opět přichystat jeden z vychytaných fíglů. Představte si, že začínáte na okraji mapy. Dobře se tam tedy opevníte a pěkně chráněni podnikáte výpady a cítíte se jako zcela neohrožení mocipáni. Máte splnit několik úkolů, a když už se i ten poslední blíží ke svému závěru, hra vám najednou může dát sérii nových. Jenže vše pokračuje na stejné mapě jako dosud, jen tam kde jste měli krytá záda, se rozprostře nové území a na vás se najednou valí krvelačné hordy nepřátel. Zkrátka prostoru pro taktiku a přemýšlení se nám pravděpodobně dostane opět více než dost, i když v zjednodušené formě. Ani s onou proklamovanou hardwarovou obtížností to není zase tak horké, výkon počítačů už je úplně jinde, než před třemi roky. Na čtyřjádrovém procesoru a GeForce 275 jsme měli po většinu herní doby stabilních 60 snímků za vteřinu.

    

Demo nám jen lehce naznačilo, co že na nás ve finále bude čekat. Nevypadá to tedy zatím vůbec zle, i když drobné zklamání z nevýrazných úkolů nemůžeme zastírat. Grafika je velmi ucházející a ani hardwarová náročnost není nijak krvavá. Těšíme se na plnou verzi, která se ve verzích pro PC a Xbox 360 objeví na našem trhu již za necelý týden.