Sudden Strike III: Arms for Victory

Série Sudden Strike si dokázala v herní komunitě vybudovat své jméno, dobrou pozici a získat mnoho příznivců. To by nebylo až tak nic zvláštního, ovšem pokud by se nejednalo o žánr RTS strategií z prostředí 2. světové války, kterých jsou na trhu mraky. Tvůrci zpracování tohoto žánru však pojali poměrně zajímavě, poutavě a jinak než zmíněné zástupy konkurenčních titulů. Pojďme se tedy na Sudden Strike III: Arms for Victory rozebrat podrobněji do detailů, říci si v čem vyniká a jaký je obsah této nové demoverze.

Není strategie jako strategie

Je poměrně zajímavé, že vývojáři (tedy němečtí Fireglow Studios) již jednu demoverzi vydali a to poměrně před hodně dlouhou dobou – na konci srpna 2006. Šlo ale pouze o beta verzi, která měla údajně velké nedostatky v mnoha směrech. Já jsem ji bohužel nezkoušel, proto zde nebudu řešit, v jakých směrech autoři hru během těch zhruba pěti měsíců vyšperkovali, ale řekneme si o aktuálním stavu. Ono porovnávání by bylo i absolutně zbytečné. V případě nedávno vyšlé demoverze by mělo jít vesměs o finální verzi, protože na razantní úpravy již není čas (vzhledem k vydání plné verze za měsíc). Nyní se už tedy vraťme k základnímu principu, který Sudden Strike III: Arms for Victory posouvá mimo klasický žánr. Přesný počet jednotlivých členů vašeho vojska je totiž pevně daný od počátku mise a právě v tom je jádro pudla. Musíte tedy počítat přesně s těmito jednotkami a nic víc. Absolutně zde chybí jakýkoli budovatelský prvek, známý z naprosté většiny RTS strategií. Na jednu stranu se tím mírně snižuje celkový počet možných činností ve hře, na stranu druhou tento fakt hru zaměřuje pouze a detailně na samotné bitvy, přičemž je zapotřebí lépe taktizovat. A konečně alespoň pro mne je největší plus originalita a neokoukanost od konkurence.

Příběh

Příběh plné verze by měl být rozdělen celkem mezi pět hratelných kampaní. Pochopitelně týkajících se 2. světové války. Z těch asi úplně „nejprofláknutějších“ (co se herních zpracování týče) jde o vylodění v Normandii (ehm, nikoho nepřekvapí operace Overlord), útok v Ardenách nebo obsazení Krymu či bitva o Guadalcanal. V této demoverzi máme možnost ozkoušet jednu misi v singleplayeru a jednu v multiplayeru. Pokud se zaměříme na offline mód pro jednoho hráče, tak v té musíte v roli spojenců osvobodit jedno město. Celkově je mapa několika prvky podobná předchozím dílů Sudden Strike – opět jde o poměrně rozsáhlé prostředí, které je kvalitně vymodelované. K samotnému enginu a zpracování hry se však vrátíme ještě o něco řádků níže. Pojďme se nyní zaměřit na samotné herní aspekty. Misi začínáte s poměrně hodně početnou armádou, nebojte se tedy, že byste po bojišti pobíhali se třemi ubožáky. I vyváženost je slušná, ve svém týmu najdete jak klasické riflemany, tak i vojáky s SMG nebo různé druhy válečných tanků (bohužel přesné typy vám zde nepopíši, přeci jen nejsem odborník přes tuto problematiku a nerad bych zabrousil na křehké ledy). Co se týká různých povelů a rozkazů, není hra nijak složitá na ovládání – vystačíte si se základem jako je rozkaz zaútočit, pohyb a zaujmutí bojové pozice, toť vše. Zdá se mi ale, že se docela vrátil hardcore nádech co se obtížnosti týká. Skutečně těžká hra, ve které si užijete taktizování (a bez něj to ani nepůjde), přičemž je ve své podstatě naprosto jednoduchá a chudá co se odlišných herních možností týče. Bohužel multiplayer jsem neměl možnost příliš otestovat, protože je pouze prostřednictvím sítě LAN a (doufám že prozatím) není podporován přes internet.

Stručná historie série Sudden Strike

Kompletně nový engine

Po pravdě řečeno doposud jsme se razantních novinek nedočkali, za což jsme na jednu stranu rádi – hloupými změnami by šlo slavnou sérii velmi lehce pokazit. Na první pohled je však patrný kompletně nový herní engine, zpracovaný kompletně v 3D grafice. Zkrátka doba izometrické 2D grafiky, ze které byly všichni v roce 2000 (tedy v době vydání Sudden Strike 1) unešení je nenávratně pryč. Vzhledem k náplni jednotlivých misí se kromě země dostaneme i na moře a celkové zpracování moře vypadá hezky, což můžeme bohužel zatím tvrdit pouze na základě vydaných screenshotů, protože v misi zde obsažené se mimo souš nedostaneme. I tak je prostředí hezké, tvůrci si s ním dali mravenčí práci a zakomponovali do něj mnoho detailů. Osvědčila se nám i zničitelnost jednotlivých objektů – ať už rozbombardování domů, kácení stromů těžkou technikou nebo zobrazení díry v zemi po výbuchu. Všechno to zkrátka vypadá dobře, přestože například kvalit výtečného Havoku co se týká fyziky stoprocentně nedosáhli. Ve hře si můžete obrazem libovolně otáčet a přibližovat, což příliš nedoporučuji – z blízka se z poměrně hezké grafiky stává docela nekvalitní a kostrbatá – viz. jeden z přiložených screenshotů.

Těšíme se na den D

Celá série Sudden Strike se mi líbí, jak si ostatně můžete přečíst ve shrnutí uprostřed článku. Třetí díl vypadá hodně nadějně, protože má stále své kouzlo. Pravda trochu jiné, protože změna typické izometrické 2D grafiky do moderní trojrozměrné s sebou nese bohužel ztrátu určitého nádechu herní historie a celé série. Přesto bych řekl, že své fanoušky nezklame a nabídne jim sakramentsky dlouhou zábavu (už vzhledem k délce jedné ukázkové mise v této demoverzi). Vynesení finálního verdiktu však necháme až do recenze finální plné verze, ostatně nyní by se to ani příliš neslušelo.