Stoked Rider: Alaska Alien

Vývojáři PC her, a to především těch sportovních, zkrátka a dobře zaspali dobu. Zatímco lyžaři, skateboardisté, fotbalisté a vyznavači celé řady dalších sportů se mohou v herní oblasti pochlubit alespoň nějakou více-méně úspěšnou sérií, snowboardisté jsou však ustavičně opomíjeni. A to přesto, že tento sport patří mezi momentální špičku v oblíbenosti, což je již samo o sobě jistou zárukou platících hráčů. A tak zatímco majitelé konzolí si mohou krátit volné chvíle při čekání na sníh některým z výtečných dílů série SSX, věrným PC hráčům zbudou jen oči pro pláč. Pomyslnou bariéru ale hodlá prolomit Bongfish Interactive Entertainment se svým Stoked Rider: Alaska Alien. Podaří se jim to?

Na definitivní odpověď na nastolenou otázku si budeme muset počkat minimálně do vydání, jistou představu nám ale poskytne nedávné maličké demíčko o velikosti pouhých 78 MB, které jsme podrobně vyzkoušeli a tak můžeme nyní s klidem a nepopiratelným smutkem konstatovat, že chystaná revoluce pro všechny snowboarďáky a snowboarďačky se bohužel nekoná.

Hlavní hrdinové a RPG prvky
Základním stavebním kamenem ve hře se stane trojice značně různorodých postav. Jmenovitě se jedná o obyčejného člověka, dále pak zástupce mimozemské rasy a jakéhosi Tommyho. Navzájem se rozlišují především váhou, zevnějškem, stejně jako třeba maximální dosažitelnou rychlostí. Z těchto tří je nám v demu nabídnut pouze průměrný člověk, a jeho míra upravitelnosti je opravdu malá či spíše nulová. Nelíbí se vám jeho vousy, rádi byste vyšší či štíhlejší postavu či dokonce ženskou jezdkyni? Máte smůlu! Autoři totiž hráčům v této oblasti nenabídnou zcela nic. Hračičkové a ti, kdo si rádi tvoří hrdinu k obrazu svému, hold mají smůlu.

Jediné dveře k úpravám se vám otevírají díky shopu přístupnému hned z hlavního menu. Jeho účel je jasný – nakoupit nové vybavení, které hrdinovi pomůže dosahovat lepších výkonů. Všechny tyto lyžařské brýle, vesty, svetry, rukavice jsou seřazeny v přehledném menu, přičemž každý upgrade vyžaduje určité množství šustivých dolárků. Do začátku je vám několik takových uděleno, další pak získáte, jak jinak, závoděním.

Nákup podobného vybavení by pak byl nepochybně jedině příjemným zpestřením, to by ale nesmělo jít o ty proklamované a široko-daleko jediné RPG prvky, které nám autoři slibovali. Tím, že si jednou za čas nakoupíte některý z opravdu malé nabídky výrobků, totiž svému jezdci a jeho boardu vylepšíte některou ze tří vlastností – rychlost, ovladatelnost a vybavenost oblečením. A tak nám nezbývá než doufat, že ony RPG prvky se dočkají v případě nadcházejících a v demu nepřístupných postav daleko širšího využití.

K realismu daleko
O tom, že pro natěšené snowboardisty bude Stoked Rider: AA jen velkým zklamáním, vás okamžitě přesvědčí i nabízené úkoly. Pro případy demoverze autoři nachystali pouze dva tutoriálové úkoly, které nejen že jsou opravdu krátké, ale navíc o celkovém obsahu hry nenapoví zcela nic. Těžko hádat, jestli to byl autorský záměr či je neprezentovaný zbytek ještě horší, každopádně takto vám demo vydrží na pět až deset minut maximálně, přičemž do času jsem započítala i opětovné spouštění hry, kterému se taktéž nevyhnete. Během té chvíle, kdy jsem demo Stoked Ridera testovala, mi totiž hra alespoň dvakrát neočekávaně vyhodila chybovou hlášku a ukončila se, což by se rozhodně stávat nemělo.

Stejně jako hlásají tiskové materiály rozesílané do všech mezinárodních herních magazínů, tak i vás první okamžiky ve hře utvrdí v tom, že co se realismu týče, nebude to s Alaska Alien nikterak žhavé. Hra se po celou dobu ovládá myší, jejímž pohybem řídíte směr jízdy snowboardisty, což sice není kdovíjak přesné, pro hru arkádového ražení jako je tato ale postačující. Při jízdě zasněženým terénem tedy nebudete mít ani zdaleka pocit, že ovládáte reálného snowboardistu, o čemž vás přesvědčí i jeho podivné přistávání po některém ze skoků či pohyb ve chvíli, kdy se vlastní chybou ocitnete na nějakém nezasněženém plácku.

Tratě, úkoly, žebříčky
Skákání a předvádění všemožných parádiček je kapitola sama pro sebe, která ovšem úzce souvisí s designem nabízených tratí. Z toho to bylo prozatím vidět, autoři se zrovna nevytáhli. Vrtulník vás totiž vynese na pro vás neznámý a ne zrovna příkrý terén, abyste se během následujících chvil brodili vysokým sněhem při nepříjemně malé rychlosti a plnili úkoly, které jsou všechno, jenom ne zábavné. Z těch, které jsme si v demu mohli vyzkoušet, je to závodění na čas a na body. Podle toho, do kterého z těchto dvou se pustíte, bude o vašem výkonu rozhodovat buď délka ujetého úseku za danou časovou jednotku nebo body, nasbírané za ježdění, skákání či sbírání modrých umělých vloček obřích rozměrů. To vše i s online žebříčky, ovšem ani ty vás nedonutí u hry zůstat o moc déle.

Asi nejlepší stránkou hry je její grafický kabátek a to i v případě, že je naprosto nezajímavá, nudná a designově bez nápadu. I přes to ale aspoň ony postavy, stejně jako snowboard, vypadají vcelku příjemně, ačkoliv na míře detailu mohli autoři rozhodně přidat. Nálepku průměrný či podprůměrný se hodí připlácnout v kolonce fyzikální model, který se opravdu jen o těch nejdůležitějších svátcích chová tak, jak by se reálný snowboardista choval.

Může to být ještě horší?
Asi nejsmutnější na tom všem je fakt, že hra je podle všech znamení téměř dokončena. Vždyť ještě nedávné datum vydání hovořilo o letošním roce, což již s největší pravděpodobností autoři nesplní, každopádně pokud onen znovu nabytý čas věnují potřebným vylepšením, je to jedině dobře. Ačkoliv totiž z dema zrovna mnoho o herním obsahu nevyčtete, jedno je jisté. Jestliže autoři hru vydají ve stavu, v jakém se nachází demoverze, nemohou v žádném případě počítat s oslavnými recenzemi a tržbami, které prolomí všechny žebříčky prodejnosti.