Splinter Cell: Conviction

V průběhu dubna se po téměř čtyřech letech vrátí jeden z velkých herních hrdinů – Sam Fisher a my jsme si zahráli demoverzi jeho nově připravované hry s podtitulem Convinction. Sam je sice již v trochu pokročilejším věku, ale to nic nemění na jeho schopnostech a především motivaci, se kterou bude pátrat po vrazích své dcery. Tentokráte nebude mít za zády žádnou organizaci, která by ho komandovala, bude pátrat na vlastní pěst a bude se muset vyhýbat zabijákům ze své předchozí organizace, které se s rezignací svého hlavního vojáka nechce smířit.

Demoverze je hodně krátká a dá se dohrát za zhruba patnáct minut, ale je poměrně nabušená novinkami a ukázkami akce, na kterou se v plné verzi můžeme těšit. Nejprve se na jistých záchodcích potkáme s chlápkem jménem Gramko, ze kterého je třeba za pomoci boje nablízko vymlátit informace o vrazích své dcery. Zde se hezky prezentuje možnost omlátit nepřáteli hlavu o toaletu, ale bohužel pouze v rámci interaktivní animace, na jejíž ovládání bohatě postačuje tlačítko „B”. Souboj vypadá hodně filmově a evokuje bitky z některých akčních filmů s Bournem, Bondem, nebo jiným hrdinou. Druhá část se odehrává ve Washingtonu, kde musíte co nejrychleji deaktivovat EMP bombu nastraženou v jednom skladišti a zachránit vědkyni.

Již první okamžiky hraní vás přesvědčí, že i Splinter Cell jde cestou větší akčnosti, což je dnes velmi běžná situace (vzpomeňme například Mass Effect 2). Sice jsou tu stále možnosti pohybovat se neslyšně kolem stráží, ale od začátku vás hra tlačí do používání zbraně a odstřelování nepřátel na dálku namísto jejich tiché likvidace. Nábojů je totiž všude dostatek a zbraně si můžete dle libosti odebírat mrtvým nepřátelům, takže vás vlastně nic nenutí šetřit. Tichému postupu nenapomáhá častá aktivace alarmu, přičemž někdy nemáte ani možnost se alarmu vyhnout. V demoverzi se nám to ani při třetím průchodu nepovedlo. Snad se to týká jen zvolené části dema a v plné hře bude stealth postup více použitelný. Lépe jsou na tom souboje tělo na tělo, v rámci kterých můžete nepřítele odzbrojit, případně ho nějakým drtivým zásahem poslat přímo do věčných lovišť. Hlavní hrdina zvládá různé sady smrtících úderů do zátylku, kopy do zad a další pěkné chvaty. Sam bohužel z počátku hry nevlastní žádná speciální udělátka a tak si bude muset vystačit sám se svýma rukama a zbraněmi. Jedinou specialitkou, kterou použijete je sonarový pohled, který vám dokáže vykreslit umístění nepřátel všude kolem.

Sam se ale naučil i některé nové pohyby a především se umí dobře schovávat. Tentokráte mu k tomu neposlouží jen rohy zdí, ale v podstatě libovolný předmět v místnostech. Pomocí příslušného tlačítka na gamepadu se Sam velmi rychle přemisťuje mezi jednotlivými úkryty a pro tichý postup je to ideální činnost. Naopak akční složce moc nepomáhá umělá inteligence, která je dost hloupá. Pokud vás jen zahlédne, zobrazí se bílá šipka, která postupně přejde v červenou, pokud neutečete. V té chvíli po vás nepřítel začne jít a to buď tak, že vás tvrdošíjně sleduje do míst, kde ho v klidu odpravíte, nebo se schová za nejbližší překážku, začne vykukovat a hledat vás. To provádí stále stejným pohybem tak, že si jej můžete v klidu zaměřit a odstřelit, případně se můžete v klidu proplazit kolem a všechny stráže odpravit zezadu. Nepřátelé totiž stále sledují vaši poslední lokaci, která je symbolizována vaší siluetou a můžete ji také patřičně využívat (nevím proč, ale připomnělo mi to holoduka z Duke Nukem 3D). Zajímavá je také reakce stráže na nalezení mrtvoly kolegy. Sice nejprve začne vykřikovat a prohledávat okolí, ale po pár vteřinách se uklidní a mrtvolu kolegy bude s klidným svědomím obcházet. Skutečně nečekejme nějak speciálně chytrou umělou inteligenci, která vás bude pronásledovat, vzájemně se krýt a neustále vám šlapat na paty.

Je samozřejmé, že ani ve více akčním pojetí nebudete mít šanci při otevřené přestřelce a tak se jako ideální postup jeví pomalý přechod se skrýváním a pomalým odstřelováním všech nepřátel, kteří se povalují po cestě. Přesto vás hra motivuje, abyste tu a tam někoho zabili nějakým nenápadným stylem, a odměňuje vás za to body, za které si můžete spustit speciální smrtící schopnost. Jakmile jí máte aktivovanou, označíte z nějakého vhodného zákrytu několik nepřátel, které Sam automaticky odrovná. Animačka sice vypadá velice efektně, ale její použití je hodně sporné, zavání velmi velkým zjednodušením a obáváme se, že to bude jedna z hlavních věcí, které se nebudou fanouškům série líbit.

O grafický pohon hry se stará modifikovaný Unreal Engine 2.5, který dokáže modelovat skutečně zajímavé herní prvky jako například v Bioshocku, ale grafici tvořící Splinter Cell si s ním evidentně nevěděli rady. Prostředí jsou dost strohá a především pozadí postrádají větší propracovanost. Stejná strohost bohužel platí také pro manipulaci s předměty, která měla být, podle dřívějších prohlášení tvůrců, jednou z hlavních deviz hry. Sice můžete občas rozbít nějaké okno, světlo nebo jinou drobnost, ale rozhodně nečekejte mlácení nepřátel židlí, vytváření barikád ze stolů a beden a další slibované prvky. Možná v plné verzi se takových prvků dočkáme, ale demoverze v tomto směru neukázala vůbec nic. Zajímavě působí grafický efekt změny filtru na černobílý ve chvíli, kdy se schováváte ve stínu. Vaše krytí se tím dobře zdůrazní a výhled nemusí být pokažen žádným ukazatelem.

Skvěle si autoři poradili se zapracováním herních tipů a informací o úkolech. Zatímco jiné hry je zobrazují klasicky ve formě bublin a okének, které narušují pohled do hry, autoři Splinter Cell je promítají právě přímo do herního prostředí, případně dokonce přes vás, pokud si ke stěně stoupnete. V průběhu cesty chodbou tak narazíte na nápis, který vás směřuje k cíli mise, nebo uvidíte obrovský nápis na budově skladiště, který vás informuje, že zde máte odstranit bombu. Ne všechny takové prvky vypadají přirozeně, ale počítáme, že budou především v tutoriálu a postupem hry se budou objevovat méně a méně, i když na pohled vypadají skutečně dobře.

Odehraná demoverze toho nemohla ukázat mnoho díky své omezené délce, ale přesto jsme si mohli udělat drobný pohled na to, co plná verze přinese. Znatelný je posun k jednoduchosti a akčnímu pojetí, které se řadě hráčů zcela jistě nebude líbit, ale na druhou stranu by mohlo přilákat více občasných hráčů, pro které byly předchozí hry nedostupné. My jsme si demoverzi docela užili, a i když k ní máme řadu výtek, nedá se říci, že by nás plná verze nezajímala.

Datum vydání pro konzoli Xbox je stanoveno na 16.4, a PC verze byla posunuta až na konec dubna. PS3 verzi zatím nečekejme, protože Conviction má zajištěnu exkluzivitu pro konzoli od Microsoftu. Je sice možné, že po čase se objeví také konverze pro PS3, ale určitě to nebude honem. Více se tedy dozvíme velmi brzy v plné verzi.