Rush for Berlin – dojmy z multiplayeru

Ještě to nejsou ani dva týdny co jsme udělali tečku za poslední větou našich prvních dojmů z demoverze strategie Rush for Berlin a už je tu další článek na toto téma. Divíte se? Říkáte si, že GamePark mele z posledního, podléhá konkurenci a toto je pouhá snaha o zaplácnutí místa? Nebo jste se ještě nestačili vzpamatovat a vstřebat hluboké myšlenky a famózní formulace z předchozího článku? Mohu vás ujistit, že první důvod je zcela scestný. Jak je to ve druhém případě záleží na každém z vás, každopádně další první dojmy na Rush for Berlin jsou zde a my se na ně vrhneme stejně hekticky, jako na nás útočí hra samotná!

Hru vyvíjí nyní už docela známý maďarský tým Stormregion, který se etabloval na poli strategií – začal s legračními, ale přesto propracovanými SWINE, aby následně vyvinul hned několik pokračování série Codename: Panzers. Důvod proč tyto věci zmiňuji je ten, že asi mnozí uznáte, že žánr strategií se nám pomalinku vyčerpává. Zvláště o kouscích s podtextem druhé světové války se dá říci, že chutnají jeden jako druhý. To je o důvod víc, aby se vývojáři snažili přijít s nějakým chytlavým nápadem a své dílko už předem neodsoudili ke smutnému konci v literárně proslulém propadlišti dějin.
První dojmy ze singleplayerové verze ukázaly klady i zápory připravované hry. Sám jsem toto demo nehrál, ale ze zkušenosti si mohu udělat přibližný obrázek. O to více jsem byl zvědav na multiplayerové demo, které může vždy poodhalit silnější (nebo naopak slabší) stránku každé hry.

Pět herních módů
S touto hrou se samoty bát určitě nemusíte – vývojáři pro vás nachystali celkem pět multiplayerových módů, což zní zajímavě. Hned tím prvním je Domination. V něm máte splnit jednoduše zadaný úkol, totiž vybojovat a udržet na mapě určitý počet klíčových pozic. Jak po chvíli zjistíte, úkol je to nelehký, stejně jako všechny ostatní módy. Druhým v pořadí je Cooperation, který ocení hlavně družní hráči. Ve společném týmu bude úkolem nakopat velectěné pozadí společnému protivníkovi, kterého představuje AI. Trojici klasických módů uzavírá Deathmatch, ke kterému snad ani není třeba cokoliv dodávat. Vývojáři si ale pro natěšené hráčské pařátky připravili ještě dvojici dalších, již méně obvyklých módů. Obdobou FPS multiplayerových módů je tzv. R.U.S.H., ve kterém je vaším úkolem co nejrychleji získat co největší počet bodů. Ty získáváte jak za likvidaci nepřátel, tak hlavně za zabírání strategických objektů na mapě. Podmínky k vítězství si můžete nastavit jak časové, tak početní – kdo první nasbírá určitý limit nebo kdo bude mít nejvíce nahrabáno po uplynutí určitého času, ten je vítězem a zástupy žen mu leží u nohou…
Poslední a dle mého názoru nejoriginálnější mód má název R.I.S.K.. V popisku k tomuto módu stojí, že každému hráči bude přidělen nějaký úkol (nebo seznam úkolů). První, komu se podaří tyto úkoly splnit, je opět vítězem. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak si mohou soupeři navzájem škodit a ve chvíli, kdy poznají záměr protivníka, mu splnění úkolu i znemožnit. Proto bude třeba provádět úhybné manévry na odvrácení pozornosti… Ke škodě věci je však v případě demoverze skutečnost, že obsahuje pouze dva módy – R.U.S.H. a Deathmatch. Co naplat, alespoň má každý z nich svou vlastní mapu.

Staré známé světové velmoci
Hra je sice postavena na multiplayerové bázi formou internetu nebo LAN, ale pokud by to někoho nebavilo nebo neměl odpovídající připojení, nemusí si zoufat – lze si to rozdat i proti počítači a přitom se nepouštět do nebezpečných vod internetu nebo riskovat posměch od kamarádů v případě neúspěchu.

Ve chvíli, kdy si vyberete stranu a nastavíte parametry hry, se můžete s kamarády pustit do lítého boje. K dispozici vám budou čtyři rohy mapy (v každém pochopitelně základna) a celkem tři strany – Německo, Sovětský svaz a USA. Základem hry je v obou módech rychlost, s jakou se zorientujete a začnete zabírat klíčové pozice. Ve hře existují dva stěžejní typy budov – kasárna a továrna – z nichž každá vyrábí jiný typ jednotek. Je důležité jich zabrat co nejvíce pokud to jde, neboť kolik továren máš, tolikrát jsi průmyslníkem. Ihned po startu je třeba začít vyrábět a rekrutovat, aby vás soupeř nezastihnul v nedbalkách při dojení malých selat. Všechny strany mají k dispozici prakticky stejný základní „materiál“ jak lidské, tak kovové povahy, nicméně existují i značně odlišné jednotky. Už ze své podstaty mají Němci nejsilnější pancíře (rozuměj tanky), ovšem stojí více peněz a výrobního času. Naproti tomu mají Sověti levnější techniku a hlavně lidské zdroje, sázejíce na taktiku „nás mnogo“. Někde uprostřed jsou pak Američané. Zajímavé jsou tři odlišné jednotky – zatímco Sověti mají proslavené Kaťuše a Němci obávané Sturmtigery, Amíci mají obyčejný náklaďák, který ze sebe dokáže udělat pojízdnou maketu různých tanků. Upřímně vůbec jsem nepochopil, k čemu je mi tato jednotka užitečná, ale chvilku s tím byla i sranda :o) Co se týče pěších jednotek, zde Němci citelně ztrácejí na konkurenci, největší výběr mají Američané, nejlevnější jsou opět Sověti. Mimo to si můžete nechat letecky dopravit speciální důstojníky, kteří mají význačné bonusy – například citelně urychlí výrobu nebo pomohou zničit obrněné jednotky (dálkově řízená bomba Goliath).

Po grafické stránce je hra moc pěkná, o tom nemusíme vést debaty. Plně rotující kamera s dobrým zoomem rovněž přidá nějaký ten bodík k dobru a zvuky výčet pozitiv doplní jakby smet. Co mě však nepříjemně překvapilo při hraní po internetu bylo lagovaní, hra se tak nějak divně trhala a místy jsem měl pocit, že snad chci hrát raději singleplayer. Ale možná jsem jen měl smůlu nebo není demo dobře optimalizované – to však ukáže až čas a plná verze. Každopádně multiplayerovou demoverzi určitě doporučuji ke stažení a vyzkoušení.