Rift

Před několika dny došlo ke spuštění ostré verze očekávaného MMORPG z produkce Ubisoftu a studia Trion Worlds. Rift vás vezme na výlet do Telary, do světa na pomezí, kde se protíná hned několik úrovní reality. Telara je dokladem toho, že z dimenzionálních trhlin nemůže nikdy vylézt nic dobrého, opravdu nikdy. Z planárních rozměrů přikvačí stvoření, která respektují právo na život asi tolik, jako Mengele Hypokratovu přísahu; Telařanům jde o kejhák. Objeví se dvě vůdčí koncepce obrany, každá si získá řadu přívrženců, kteří jsou zároveň nesmiřitelnými odpůrci koncepce odlišné. Protože nic není černobílé, nelze s jistotou říct, kdo má pravdu a kdo ne, kdo je hodný a kdo bere dětem lízátka. S určitostí můžeme říct jedině to, že v Riftu najdete dvě frakce, co se nemají v lásce, přestože čelí společnému nepříteli.

Rift vypadá zábavně a přinejmenším zpočátku – čtete dojmy z posledního beta eventu a evropského launche – zábavný i je. Co se úkolů týče, působí poctivěji než třeba korejský Aion, který se po slibném úvodu zvrhne v otravný grind. Řada uživatelů se při pohledu na hru neubrání komparaci s World of Warcraft, v dnešním článku se tomu nicméně pokusím vyhnout, mám už neustálého srovnávání s blizzardím hitem po krk. Když někdo huláká v chatu, že: “WoW má zlaťáky, stříbrňáky a měďáky. Rift má platiňáky, zlaťáky a stříbrňáky. KOPIEEEEE!”, znamená to, že se současnou společností není něco v pořádku.

Pokud mohu soudit podle času stráveného především u open bety, Rift patří k nejchytlavějším MMO, s jakými jsem měl v poslední době tu čest. Vývojáři se vyhnuli typické nudě nováčkovských lokací, z nichž se snažíte co nejrychleji vypadnout, abyste získali přístup k atraktivnímu obsahu. Hned od počátku máte slušnou řádku skillů – pravda, částečně redundantních – a tak si nepřipadáte jako naprostý nýmand. Úvodní úkoly jsou navrženy tak, aby poskytly ukázku zajímavých aspektů hry. Osedláte si zvířátka, zachráníte pár lidí před utopením a vyzkoušíte si, co nadělá zápalná nálož, vržená katapultem, v řadách enemáků. Vyzkoušíte si zavírání riftů. A cestování časem. S lehkým srdcem přiznám, že jsem ani nešáhl na Cataclysm, děkuji za optání, a tak je dost dobře možné, že úvodním pasážím pro worgeny a gobliny, které si všichni hrozně pochvalují, nesahá Rift ani po paty. Záleží na tom?

Hra oslňuje propracovaným systémem rozvoje postavy, jenž potěší každého ostříleného harcovníka. Pevně dány jsou jen příslušnost k frakci a základní povolání, kdy volíte mezi bojovníkem, klerikem, mágem a tulákem. Ovšem pak se do toho zamotá tzv. systém duší, který pro každé povolání umožňuje volbu devíti různých specializací. Specializace můžete mít v jednom okamžiku rovnou tři. Každé z nich přísluší zvláštní talentový strom, jehož větve vždy dokážou nabídnout nějakou zajímavou dovednost, pokud máte dostatek volných bodů a dostatečně vysoký level.

Talentové stromy mají navíc i kořeny, v nichž se – na základě bodů investovaných do větví – postupně odemykají sekundární schopnosti. Ve výsledku se tak dostaneme k velkému počtu možností, kudy se ubírat. A to jsem ještě nezmiňoval tzv. role, které umožňují používat jinou trojici duší, jinou trojici specializací. Role lze dokoupit za herní zlaťáky; střídání je otázkou okamžiku, zaměření postavy lze tedy drasticky měnit takříkajíc za chodu. V jedné chvíli jste tank schopný vyvolávat zvířecí pomocníky, ve chvíli druhé jste sólová vraždící mašina, co sesmahne každého několika údery. Jediná nevýhoda tohoto systému spočívá v tom, že nikdy vlastně nevíte, co přesně od spoluhráče či protivníka čekat, jelikož, jak bylo řečeno, možností, kým kdokoli může v kterémkoli okamžiku být, je děsně moc.

Největším marketingovým tahákem Riftu jsou dimenzionální trhliny, rifty (kdo by to byl řekl, že), jež do Telary vyplivují monstra z jiných realit. Trhliny se objevují často a jejich uzavírání vyžaduje koordinaci řady hráčů (na nižních levelech se ovšem o nějaké koordinaci nedá mluvit, a obtížnost riftů  je tomu uzpůsobena), z rutinní uzavírky se často stává honička po celé mapě. Rifty nabízejí skvělou příležitost, jak se socializovat: když se nachomýtnete poblíž trhliny, vyskočí dialog s nabídkou připojení se k některé z již existujících part. Ve dvou se to lépe táhne, ve dvaceti jakbysmet… Jistě, můžete naplnout všechny síly k plnění dlouhé šňůry sólových questů a rifty víceméně ignorovat (pokud se zrovna nenachází v oblasti důležité pro úkol), ale připravíte se o dost zábavy. A o zkušenostní body. A o planarit, zvláštní měnu, již lze uplatnit při interdimenzionálním obchodování.

Pokud jde o provedení úkolů, obávám se, že nijak nevybočují z dnešních standardů. Jsou navrženy tak, aby vás pomaličku šoupaly z lokace do lokace, řetězí se v dlouhých liniích. Quest tracker se povedlo velice dobře provázat s herní mapou, a tak vždy víte, kam jít, co tam zabít a komu to donést. Výhrady bych měl  vůči respawnu monster, který je nastaven možná až příliš přísně. Několikrát se mi stalo, že při kosení moba se na mě naagroval další a další a mezitím se stačil spawnout mob původní, což skončilo mou smrtí. Či spíše smrtmi. No, co se dá dělat. Po technické stránce je hra velice dobře odladěná, nenarazil jsem na žádné bugy. V mezidobí po konci bety a ostrým spuštěním tvůrci překopali několik problematických věcí, Rift přichází na světlo světa v záviděníhodné formě. Servery jsou stabilní, nelagovaly (alespoň ne v době, kdy po Telaře kráčela moje maličkost; krátká návštěva oficiálních fór však ukázala, že řada hráčů má s Riftem potíže; nepotěší ani poměrně časté downtimy kvůli údržbě). Grafika vypadá solidně, k běhu nicméně vyžaduje silnější železo. Vizuální styl příliš nevybočuje ze standardu, ale když se nad Telarou otevřou rifty, vypadá to setsakra dobře.

Co by si zasloužilo vylepšit, je ovládání. Když prohlásím, že je těžkopádné, nebude to plně vystihovat situaci. Pohybujete se výhradně klávesami WASD, nelze prostě kliknout někam do terénu a nechat svou postavu běžet, dokud nedorazí na určené místo. Na tom by nebylo nic špatného, kdy manévrování při soubojích bylo pohodlnější a intuitivnější. Jenže není. Dá se na to zvyknout a dá se s tím žít, ano, ovšem to tvůrce neomlouvá.

Ostrá verze odstartovala počátkem března; za hraní Trion vybírá měsíční poplatky. RIFT není revoluční MMORPG, jak se marketingová prohlášení snažila naznačit, ale co dělá, dělá dobře. Jsem zvědav, jak si hra povede v tvrdé konkurenci, nástup má slušný, snad dokáže zaujmout endgame obsahem. Za pár týdnů se uvidíme u recenze!