REFUZE. Home, Sweep Home!

Pro nikoho by nemělo být překvapením, že i na východ od nás, v širých stepích Ruska, se kovají, svařují, montují a lakují hry. A ačkoliv se tamní trh potýká snad s největším počtem softwarových pirátů, což je příčinou mnohem většího zastoupení levných béčkových her domácí produkce, čas od času vysoustruží tamní vývojáři „masterpiece“ světové kvality, na který se ještě dlouho vzpomíná (třeba simulátory Il-2 Sturmovik nebo Lock On: Modern Air Combat, Soldiers: Heroes of WW2 a další). Subjektivně posouzeno mám pocit, že ruské hry se musí mnohem více snažit, aby ve světě prorazit. Často jsou originální co se námětu týče, mnohdy mají skvělé grafické zpracování, ale nezřídka září v jedné věci a zbytek stojí za nic, tudíž brzo zapadnou (naposledy třeba ÜberSoldier). Tentokrát máme na talíři kousek vtipně pojmenovaný REFUZE. Home, Sweep Home!, který nás zavede do dětských let. Jestli vás zajímá, co vám může hra nabídnout (respektive demoverze), určitě pokračujte ve čtení.

Byly nebyly jednou jedny hračky…
Příběh je jedním z těch, u kterých si řeknete, že zde byl už mnohokrát předtím a že už není co vymyslet. Samozřejmě, u relativně jednoduché hry nemůžete očekávat strhující příběh s celou řádkou do hloubky vykreslených psychologických profilů hlavních postav, přesto i v tomto gulášku je cítit špetka koření zvaného originalita.

Na pozadí pytlů s drcenou umělou hmotou a lisovacími mašinami se vykresluje jeden z nejhrůzostrašnějších příběhů, o jakých jen svět hraček za dobu své existence slyšel. Představte si skupinu škodolibých hackerů, kteří se nabourají do systému a způsobí, že továrna začne produkovat vadné výlisky. Prostě hračky, které jsou smontované ze špatných součástek a mnohdy připomínají malé mrzáčky. Je jasné, že je nikdo nekoupí, a tak jsou označeny jako „refuse“, zmetky, a čekají na recyklaci. Jejich vlastní osud jim však není lhostejný, a tak se rozhodnou proti této nezaviněné nespravedlnosti bojovat. Bohužel na to jdou špatně a začnou se mstít na nevinných a nepostižených hračkách. Po umělohmotném masakru v továrně je jasné, že tato hrozba musí být co nejdříve eliminována. Shodou náhod byla ušetřena jedna krabice hraček s nápisem Speciální jednotky. Už tušíte, odkud vítr fouká… ?

Taťka Šmoula a jeho vesnička
Masakru byly ušetřeny pouze tři postavičky, které následně dostanete do svých pařátků – Scout (zvěd), Assault („holka“ pro všechno, takový Rambo) a Sniper (slečna Bystrozraká). Každá z těchto postav disponuje zcela jinými zbraněmi a výbavou, čili je jasné, že se budete muset snažit a kombinovat přednosti jednotlivých členů týmu tak, abyste si zachránili zadnosti… ehm, pozadí. Zcela nepostradatelným členem týmu je slečna Sniperová, bez které byste byli brzo ztraceni. Naneštěstí je limitována docela nízkým počtem nábojů, a tak přichází ke slovu další dva úderníci. Takový Assault je celkem nevýrazná postava, která disponuje obyčejnou útočnou puškou s granátometem a pak třeba celkem zbytečnými minami, zato strejda Scout je kabrňák! Primární zbraní je obyčejná bambitka, ale už druhá zbraň v pořadí je kuše s obyčejnými i explozivními střelami. Výbavu doplňuje zcela ultimátní udělátor, kterým je vystřelovací hák. S touto věcičkou se budete moci rychle dostat i na zcela nedostupná místa.

Aby to ale nebyla velká idylka, budou vám armády Refuze docela solidně zatápět. Musíte být obezřetní, protože jsou tito roboti rozestavěni na všech možných i nemožných místech. K tomu všemu ještě po pokoji patrolují další hlídky a jakmile vás někdo zpozoruje, začne takové malé umělohmotné peklo. Místy budete mít co dělat, abyste našli další lepidlo a zalepili si utržené rány. Vtipné je, že můžete klidně přijít o končetiny, které se už nedají nahradit. Než se ale po zbytek mapy s vojákem jen plazit, to už je lepší použít Quick Load ;o)

Zpracování mohlo být lepší
Bohužel je to tak, zpracování je nejslabší částí této demoverze. Neděste se však, neznamená to zatracení, jen je potřeba si na to trochu zvyknout. Asi největším problémem je samotný pohyb postav. Postavičky se pohybují trochu nepřirozeně a trochu opožděně reagují na ovládání, ale třeba je to ve světě plastových hraček normální :o) Zaměřování a střelba z pohledu třetí osoby mi taky nepřišla nejšťastnější, nicméně toto lze jednoduše vyřešit přepnutím do pohledu první osoby, kterýžto se zase moc nehodí na pochodování po místnosti. Výtkou by mohla být i náročnost na HW – i když mi hra automaticky nastavila nejvyšší detaily (děkuji za důvěru vloženou ve výkon mé mašinky), místy na chvilku viditelně klesnul počet FPS. Nejedná se ale o nic drastického, většinu času jsem nezaznamenal žádné problémy.

Co bych ale pochválil, je zpracování postaviček. Už jsem naznačil, že můžete klidně přijít o končetinu. To platí ale i o soupeřích a existují tak celkem 3 způsoby, jak je vyřídit. Buďto máte kliku a po headshotu se roztočí a samou radostí explodují, nebo do nich vysypete polovinu nábojů, nebo jim takticky ustřelíte nějakou z hlavních končetin. Často vypadají, jako by se pohybovali o berlích, a tak není problém tu správnou najít ;o)

Co říci na závěr? Asi tolik, že toto malé demo nabízí poměrně dlouhou herní dobu a hlavně je hra zábavná jak zvoleným tématem, tak i provedením. Kdyby byl tohle minimální standard, měli by se hráči výborně…