Při první příležitosti vyzkoušet si hororovou adventuru Outlast 2, jsem si hru prostě musel stáhnout. Přesto jsem titul nespustil ihned. Stejně jako lze zabít i ten nejlepší strašidelný filmový snímek díváním se na něj za slunečného odpoledne uprostřed rušného prostředí, stejná devastace čeká i takto laděné hry. Proto důrazně doporučujeme nechat hru na tichý temný večer, nejlépe hlubokou noc. Tak jsem to udělal já. To jsem však ještě netušil, co ve mně Outlast 2 dokáže vyvolat.
Jak napovídá název, Outlast 2 není prvním snímkem této herní série. Jednička totiž vyšla již v roce 2013 pro PC, o rok později i pro konzole Xbox One, PlayStation 4 a později se dočkal také Linux a OS X. V roce 2014 vyšlo také DLC s podnázvem Whistleblower. To vše zmiňujeme s úmyslem doporučit vám tuto hru, jelikož získala výtečné hodnocení 80 % u kritiků a dokonce 84 % u hráčů. Zmíněné rozšíření však bylo přijato o kousek chladněji a vysloužilo si 73 %. Údaje jsou převzaty ze serveru Metacritic.com.
Druhé pokračován,í si stejně jako první díl i DLC, vzalo vývojářské studio Red Barrels. Jedná se o nezávislé kanadské studio, které si tak hry i samo vydává. Je poměrně mladé, vzniklo teprve v roce 2012 a čítá na zhruba 15 zaměstnanců. I tak však zdá se zvládá vytvářet skutečně kvalitní kousky. Dle našich prvních dojmů se pak zdá, že stejnou práci odvedou i v pokračování. To si však nyní rozebereme podrobněji.
Začíná to nevinně. Coby kameraman Blake Langermann pracujeme se svou ženou Lynn na vyšetřování jednoho tajemného a prapodivného případu. Stopy nás zavedou až do Arizony, kde nás však potká ošklivá nehoda. Probouzíme se pod srázem, ala Lynn bohužel nikde okolo nevidíme. Naštěstí jsme tu ale neskončili sami. Je tu totiž s námi naše věrná kamera. A ta se nám bude setsakramentsky hodit!
Kromě toho, že se na okolí můžeme dívat běžným okem, můžeme právě toto nahrávací zařízení spustit a pozorovat tak vše kolem skrze něj. Tato možnost nám umožňuje přiblížit obraz a tedy z bezpečné vzdálenosti sledovat cokoliv podezřelého spatříme. Pokud se třeba díváme do nepropustné mlhy, toto zazoomování nám zároveň umožní vidět „skrz“ mlhu.
Tou zřejmě nejdůležitější funkcí kamery je ale noční vidění. Jen zřídka kdy totiž budeme v záři dostatku světla, abychom nepotřebovali naše vidění zlepšit. Noční vidění nám umožní krásně vidět nejenom za šera, ale dokonce i v úplné tmě. Tma je přitom takřka všudypřítomná. Místy jsme bez nočního vidění v podstatě úplně nahraní. Přestože by tak hráč měl nejraději „rozsvíceno“ neustále, není to možné. Taková funkce totiž rychle vybíjí baterii kamery. Je tak třeba dobře prohlížet okolí, abychom vzali jakékoliv baterie navíc. To nás nutí pečlivě se rozhlížet, přestože ze strachu, že spatříme nějakou ohavnost, by člověk často nejradši jen sprintoval po hlavní stezce s přivřenými očima.
Co se týče vizuální stránky hry, není dvakrát přelomová. Grafika je, co se týče detailů, lehce podprůměrná. Pokud se však podíváme na atmosféru, která je u hororové hry nanejvýš důležitá, nemá snad konkurenci. Vlastně si ani nemohu vzpomenout na strašidelnější titul, který by dokázal takto vystrašit. Původně jsem od adventury očekával, že bude třeba hodně prohledávání a jen místy se objeví něco podivného či nadpřirozeného. Omyl!
Několik prvních minut to takto sice probíhá, ale brzy vám začnou skákat opravdu strašidelné monstra, mutanti, duchové a podobné krvelačné potvory přímo do obličeje. Nemají totiž potřebu se schovávat a dělat kdo ví jak tajemné. Raději vytáhnou mačetu či kosu, zakrvácenou od ještě hnijící oběti a rozběhnout se přímo na vás. A tak není divu, že jsem jednou při leknutí dokonce spadl ze židle. Atmosféra se tak nějak stupňuje a místy je třeba dokonce běhat neznámým prostředím, zatímco se na každém rohu vynoří nějaká smrtící a neskutečně strašidelná bytost. Dejte na mě, adrenalin z vás bude jen sálat.
Bez mučení přiznám, že mě překvapilo, jak mistrovské situace dokázali autoři vytvořit. Například musíme jít rovně, protože jinudy cesta prostě nevede. Než tak však učiníme, uvidíme na konci rovinky podivně vypadajícího zřejmě ozbrojeného chlapa, který se pár kroky vzad ponoří do tmy. Máme tedy naprostou jistotu, že je přesně tam, kam zrovna směřujeme. O to víc nám bije srdce, když se do stejné tmy ponoříme za ním. Jindy v měsíčním světle před námi vyvstane temná studna, do které je třeba nahlédnout. A co tam na vás čeká? To raději ani nechtějte vědět.
Zároveň je třeba pochválit autory za ozvučení. Jak je u hororu zvykem, po tichých zvucích slyšíme neznámé kroky na vrzajícím dřevě nebo třeba hlučné rány do dveří, které nemůžeme otevřít. Samozřejmostí pak jezaskočení hlasitým výkřikem, když na nás něco neidentifikovatelného skočí. Zapomněl jsem dodat – po zapnutí již zmiňovaného nočního vidění vidíme okolí nazelenale, což znovu působí opravdu výborně.
Ve hře figuruje i survival rovina. Občas se budeme muset mít opravdu na pozoru a využijeme i naklánění pomocí kláves „Q“ a „E“. Tak trochu realisticky působí i uchopení dveří, skříňky a podobně, kdy při držení tlačítka musíme jít dopředu nebo vzad, abychom onu věc otevřeli/zavřeli. Je tak na nás, jak rychle to uděláme. Občas je také rozumné schovat se do nějaké té skříňky či sudu. Z takové skrýše je přitom vidět jen částečně a musíme se tak orientovat pomocí zvuků či různých odlesků. Také lze v různé míře pootevřít dvířka/víko a kouknout se ven. To vše zažijeme v neuvěřitelné atmosféře, která má skutečné grády. Vzhledem k typu hry není velkým překvapením, že stejně jako první díl série, i tentokrát se bude vše odehrávat pouze ve hře pro jednoho hráče.
Outlast 2 samozřejmě zdaleka není dokončenou hrou a nemůžeme tak vynášet konečné rozsudky. Musíme nicméně přiznat nadšení z mimořádně skvěle zpracovaného titulu. Až na grafiku, která možná trochu zaostává, je vše zpracováno téměř dokonale. Hru vám tak alespoň doporučujeme vyzkoušet. Aktuálně je k dispozici demoverze a to pro všechny platformy, jak jsme vás již informovali zde. Vydání titulu je stanoveno na rok 2017.
