Medal of Honor – multiplayerová beta

Uplynulý týden byl pro hráče nesmírně zajímavý a nabitý. Proběhla výstava E3 v Los Angeles, která nás vždy zásobí kvanty informací a člověk v té záplavě vůbec nemá šanci všechno stihnout. Ostatně k těm nejzajímavějším informacím zveřejněným na E3 se budeme ještě několik týdnu pravidelně vracet. A aby toho nebylo málo, odstartovala začátkem víkendu i multiplayerová beta očekávané střílečky Medal of Honor. Ta ovšem nebyla pro každého. Přístup k ní, vedle hrstky novinářů a šťastlivců, získali všichni ti, kteří si plnou hru závazně předobjednali. Pokud k nim i někdo z vás patří, jistě už jste si na hru udělali vlastní názor. Pokud k těmto šťastlivcům nepatříte, jistě vám přijdou vhod naše dojmy.

    

Ještě než začnu, dovolím si ovšem malou odbočku, takže pokud už vás zajímají informace o hře a ne trocha zákulisních tlachů, následující dva odstavce s klidným srdcem přeskočte. Je k uzoufání, jak některé firmy k podobným betatestům přistupují. O to víc, že sice “jen” dávají něco navíc hráči k finálnímu produktu, ale jsou to vlastně již jeho zákazníci, kteří se zavázali, že si jeho produkt koupí. Došlo totiž opět k mnoha nepochopitelným, až ostudným věcem, které by se rozhodně stávat neměly. To, že byl přibližně 700MB instalátor umístěn jen na dvou serverech, které poskytují buď placený download nebo zoufale pomalou rychlost stahování, to by se ještě dalo přežít. Horší už byla situace kolem klíčů umožňujících hraní. Každý totiž obdržel klíč, který nejprve musel přiřadit ke svému Elektronic Arts účtu a na stránkách hry si teprve poté vygeneroval klíč nový, kterým posléze aktivoval hru.

    

To ovšem v mnoha případech nefungovalo a i mně se stalo, že mi server prostě odmítl nový klíč vytvořit. Naštěstí stačilo tuto žádost asi 5x zopakovat a konečně jsem se dostal k vytoužené směsici čísel a písmen, ale ne všichni měli takové štěstí. Jestli to tím všechno skončilo? Ale kdepak. Samotná hra se mi odmítala aktivovat, až se to konečně přece jen povedlo, velmi často si pak říkala o nové přihlášení k účtu. Pravidelně třeba u seznamu serverů k hraní, kde se zcela jistě jedná o chybu hry. Ta sice hlásila, že vypadlo spojení k internetu a nemůže navázat spojení, ale pokud se člověk několika hláškami proklikal a dostal se až k výběru samotného serveru, všechno již bylo v pořádku a během hraní jsem nějaké závažné problémy s připojením nezaznamenal. Opravdu nevím, co si o tom myslet. Zda v EA podcenili zájem hráčů, který byl prý obrovský, nebo si prostě řekli, od nich už peníze máme, a navíc je to beta, tak si nemají na co stěžovat. No jenže ona beta by měla znamenat možné problémy při hraní a ne martýrium před ním. Nu což, spolknu rychle tuhle hořkou slinu, vyčistím si hlavu a jdeme konečně na samotnou hru. Však už je nejvyšší čas.

 

 

Z našeho zpravodajství vám určitě neuniklo, že nový Medal of Honor by mělo potkat něco jako znovuvzkříšení, či chcete-li restart. Prostě série nějak skončila, nejde mi napsat slavně a neslavně se nehodí, a je načase začít znovu. A jak to v dnešní době bývá celkem časté, různé části hry dostanou na starost různí vývojáři. Takže singleplayerovou část tvoří studio EA Los Angeles, zatímco multiplayer, který nás právě dnes zajímá, dostali za úkol vývojáři z DICE. Ti jsou v tomto ohledu zběhlými profíky, jenže něco nám tady přece jenom nehraje, a pokud se o hry zajímáte jen o trošičku víc, jistě vám neuniklo, že velmi nedávno ti samí vývojáři přišli na trh s titulem Battlefield: Bad Company 2. Jeho multiplayeru jsem dal vysokých 90%, šlo tedy o velmi povedenou hru. Jenže teď si představme tu schizofrenii a vžijme se do kůže vývojářů. Děláte si na jedné hře, dáte do ní všechny svoje nejlepší nápady, zkrátka chcete ji mít úplně best a jednoho dne přijde maník s velkým kufříkem, a že chce udělat mulťák pro slavnou herní sérii. Jistě, taková nabídka se neodmítá. Dokážete ovšem do té nové hry dát dostatek nových nápadů? Dokážete ji udělat jinou? Chcete ji vůbec udělat jinou?

    

Tady totiž nastává zásadní problém, který se hrou jako takovou mám. Producenti nám tvrdí, že má jít o restart, úplně nový a revoluční pohled na hru. Ok, to beru. Chtěl jsem tedy novou hru. Nechci Battlefield v novém kabátku, nechci ale ani Call of Duty: Modern Warfare 2 maskované v kulichu. A už vůbec jsem nechtěl pouhý mix těchto dvou her. Jenže je mi naprosto jasné, že onen maník, co přišel s tím naditým kufřikem za vývojáři, měl ještě i jiné argumenty. Měl 20 milionů dalších argumentů… ano, mám na mysli 20 milionů prodaných kopií Modern Warfare 2. Hra se totiž svým akčním pojetím hodně blíží i tomuto titulu. Takže dost zbytečných okolků a pojďme to říct na plnou papulu. Nový Medal of Honor je, co se týká multiplayeru, “pouhým” mixem obou zmíněných her. Je to dost, nebo je to málo? Napoví následující řádky.

    

Na vyzkoušení jsme dostali dvě mapy a dva módy. Hra by se měla odehrávat v Afgánistánu, takže tomuto umístění plně odpovídají. První s názvem Helmand Valley je zřejmě situováno v afgánských horách, v otevřeném prostředí, kterému dominuje několik shluků budov. Co je zde naším úkolem v módu Combat Mission? Na několika místech, povětšinou v budovách, jsou umístěny body, které je potřeba dobít. To je nutné provést postupně, tedy dobijete jeden bod, hra se posune na další část mapy a boje probíhají převážně zase tam. Jedna strana útočí, druhá se jí snaží v útoku zabránit. Připomíná vám to něco? Ano, v podstatě na chlup stejný mód je i v Bad Company 2. Mód sám o sobě je celkem zábavný, sráží ho ovšem samotný gameplay. Zbraně totiž skoro vůbec nekopou. Tedy, mířidla se posunou trochu nahoru, ale jsou v podstatě pořád na jednom místě. Stačí tak jen zaměřit a kropit, co to dá.

    

To je v kombinaci s tím, že mapa je poměrně přehledná a je vidět velmi daleko, smrtelné a především nepříjemné. Hlavně po čase, když už se hráči naučili znát terén a věděli kam se schovat a kam střílet, se dění na bojišti často měnilo ve střílení pobíhajících zoufalců na kilometr daleko. A ono vás nepotěší, když se snažíte doběhnou na cílové stanoviště a nemáte jak, protože proti vám stojí 15 nadržených hlavní a stačí jen vystrčit nos a je po vás. Párkrát jsem se tak připojil na mapu, kde opravdu hodně protihráčů kempovalo. Stačí jim pak i obyčejná AK-47 a dostanou vás snadno na hodně daleko. Velmi často se stane, že ujdete i několikrát za sebou sotva metr do úkrytu, ale stejně umřete pod náporem cizích kulek. Takže na druhé straně se začne taky mohutně kempovat a to je hra, kterou moc nemusím a rozhodně nevyhledávám.

    

Na druhou stranu, nemůžu říct, že bych se u hraní vůbec nebavil. Pokud se sešla dobrá skvadra lidí, která hrála a ne jen kempila schovaná v růžku, byla hra sice chaotická, přece jen maximální počet hráčů je 24, ale přesto celkem zábavná. Pokud ale mohu v tomto ohledu srovnat s Bad Company 2, jeho kvalit rozhodně nedosahuje. V této mapě jsou pak i vozidla, tedy konkrétněji tank. Vůbec se sem ale nehodí, mapa je pro něj ukrutně malá a přišlo mi, že tank je tam jen proto, aby se neřeklo. To je velmi dobře vidět i na chování hráčů, v Battlefieldu se musíte o vozidla doslova prát, tady o ně zase takový zájem není a není výjimkou, kdy technika rezaví schovaná opodál. U vojáků je na výběr ze 3 povolání, klasický voják, jeho vylepšená varianta vyzbrojená navíc i raketometem a sniper.

Pojďme dál na mapu druhou a tou jsou ruiny Kábulu a mód Team Assault. Tady musím vyzdvihnou design levelu, ten je skutečně mistrovský. Hra se tady na druhou stranu hodně podobá Modern Warfare 2. Prostě klasický teamdeathmatch, ve kterém jde hlavně o to nikoho nepřehlédnout a být při soubojích především na kratší vzdálenost rychlejší a přesnější, než protihráč. Tady ovšem musím říct, že mě hra přestala poměrně rychle bavit a vyhledával jsem spíše prvně popsanou. Nebyl jsem zjevně sám, protože servery jsou obsazovány velmi podobně, tedy Combat Mission mód v oblíbenosti jednoznačně vede. Hra samotná pak nabízí i levelování, podobné tomu z Modern Warfare 2, ale ne tak propracované. Získáváte tedy opět zkušenostní body, např. za smrt 10 bodů, za headshot dalších 5 navrch, zničení techniky 30 bodů, atd. Za to se vám zvedá skill, který má vliv na to, jaké vybavení si můžete ke svým zbraním dovolit. Třeba lepší zaměřovač, nebo vylepšený zásobník.

    

Jak se to celé hraje? Mohu prohlásit, že i když to tak podle dosavadního textu nemusí vypadat, docela jsem se při hraní bavil. Sice vás spousta výše popsaných věcí štve, ale pořád vás to táhne dál. Jenže tenhle pocit postupně mizí a mizí, a po asi 5 hodinách už jsem hrál v podstatě jen z povinnosti. Jistě, je to jen betaverze, má ukázat, jak bude celá hra asi vypadat, ale pro mě je to v tuto chvíli hodně málo. Pokud bych to měl popsat opravdu jednoduše a úderně. Je to docela dobrá hra, která na několik hodin zabaví, ale chybí jí šťáva, která způsobí, že podobný titul pak několik měsíců po vydání stále a pořád dokola hraje několik milionů hráčů. Po stránce grafické přitom hře nejde moc co vytknout. Prostředí vypadá velmi dobře a grafika je parádní. A není ani moc náročná, asi jako… ehm k čemu ji jen přirovnat… že by Bad Company 2? Jo! Na GeForce 275 si v rozlišení 1280×800 zahrajete bez problému na nejvyšší možné detaily. Při velkých rozlišeních jako je 1920×1200 už to bude chtít lepší grafickou kartu.

    

A jsme u konce dnešního článku. Bohužel musím konstatovat, že mě osobně betaverze Medal of Honor nepotěšila. Nemůžu mluvit o úplném zklamání, na pár hodin je to dobrá hra, jenže potom už mě přestala bavit a to není dobré. Hra je v podstatě ořezaný Battlefield: Bad Company 2, řádně říznutý Call of Duty: Modern Warfare 2. Pokud bych ony dvě zmíněné hry intenzivně nehrál, zřejmě bych byl nyní spokojenější. Takhle jen musím říct – doufám pánové z DICE, že na velké finále toho máte v klobouku připraveno daleko, daleko víc. Finální hra se v prodeji objeví 15. října a to ve verzích pro PC, Xbox 360 a Playstation 3.