Mafia 2 – dojmy z hraní

Teď už by se muselo stát něco opravdu nečekaného a nepěkného, aby Mafia 2 za měsíc a něco (konkrétně 27. srpna) nevyšla. Mnohaleté čekání je u konce a miliony hráčů po celém světě se touží přesvědčit, zda je pokračování nejúspěšnější české hry tak skvělé jako jednička, nebo dokonce lepší. Nemá ale smysl zastírat i oprávněné obavy skeptiků – vývoj trval až příliš dlouho a od chvíle oznámení Mafie 2 se událo mnohé. Zejména se ale změnila struktura kdysi největšího vývojářského studia v České republice – Illusion Softworks. Z něj se stala česká pobočka nadnárodní společnosti 2K Games, jež rozhodla, že se studio, které kdysi vytvářelo celou řadu her, bude soustředit na dokončení Mafie 2. Jednoduše proto, že zavedené a přitom svébytné značky, mezi něž se Mafia počítá, se dnes vyvažují zlatem. A první dojmy, které jsme nabrali odehráním čtyř misí z různých částí hry, potvrzují, že 2K Games učinilo dobré rozhodnutí. Už teď je totiž jasné, že Mafia 2 bude skvělá hra a s největší pravděpodobností prodejní hit.

 

 

Ze všeho nejvíce na Mafii 2 zaujme atmosféra, která se dá srovnávat jen s máločím, co v herní branži dosud vzniklo. Jednoduše proto, že do mafiánského prostředí první poloviny minulého století se tvůrci pouští pohříchu málo. A když to dvakrát zkusili Electronic Arts s Kmotrem, dopadlo to spíš špatně než dobře. Oproti tomu, co předvádí Mafia 2, dokonce hodně špatně. Jinak se ale Mafia 2 řadí po bok titulů s výrazným a výborně zpracovaným tématem, ať už jakékoliv, tedy po bok her typu Bioshock, Red Dead Redemption či Assassin’s Creed. Možná bych dokonce řekl, že atmosférou řadu z nich překonává. Začíná to už příběhem, který se zdá být skvěle uchopen. Vito Scaletta se z fronty 2. světové války vrací do vlasti, která se za jeho nepřítomnosti změnila. Nebo se změnili jeho přátelé, především Joe. Na první pohled dobrák, který si ale hledí především svého prospěchu a je ochoten kvůli němu zpočátku krást auta, později i něco více. Právě přes svého kámoše Joa se Vito dostává do blízkosti mafiánských rodin ovládajících Empire City, město postavené podle vzoru New Yorku čtyřicátých a padesátých let. Vito je ten typ, který se nechce ušpinit, ale stejně už má na rukou krev z války a navíc se zdá, že jeho rodina má existenční problémy. Proto je třeba rychle vydělat peníze, což je zpočátku jednoduché, ale časem to vyžaduje stále více morálních prohřešků a samozřejmě i hráčovy snahy.

 

 

Příběh Mafie 2 je parádně podávaný formou neherních sekvencí, což by někdo mohl považovat za lehce zastaralý prvek – vždyť dnes se tvůrci snaží o maximální interaktivitu. Jenže Mafii 2 náramně sedí. Mezi misemi i v jejich průběhu se tak budete setkávat s výraznými charaktery mafiánského světa a diskutovat s nimi. Přestože do rozhovorů nemáte šanci jakkoliv zasáhnout, budete je hltat. Tak dobře napsané dialogy, navíc podpořené atraktivními záběry, jež místy působí až filmově, se jen tak nevidí. Nechybí v nich závažnost, humor, morálka, sprosté výrazivo, zkrátka vůbec nic. A rozhodně nešustí papírem, nejsou otroky misí, naopak jsou to mise, které jsou přizpůsobeny příběhu tak, aby do něj pasovaly a nepůsobily prvoplánově. I proto se na neherní sekvence vydržíte bez mrknutí oka dívat dlouhé minuty. A ani vás přitom nebudou svrbět prsty. Mafia 2 má skutečně dlouhé dialogové a příběhové předěly, které jí pomáhají budovat vydatnou atmosféru a opět dávají vzpomenout na legendární pasáže z Kmotra.

 

 

První misi strávíte prakticky celou učením se mechanismům hry. Ačkoliv nejsou nijak objevné, nudit se nebudete, naopak – hra vás díky sympatickému hrdinovi Vitovi i jeho kontroverznímu parťákovi Joeovi chytne od prvního okamžiku. Naučíte se řídit, krást auta (vylomení zámku formou minihry nebo hlasitější a viditelnější rozbití okénka), unikat před policajty, přebarvovat auto, měnit poznávací značku a dokonce ho lehce vylepšovat (například vylepšení motoru, kvalitnější ráfky apod.), nakupovat vybavení, převlékat se (Vito má postupně se rozrůstající se repertoár outfitů) a samozřejmě střílet. O střelbu jsem měl zprvu celkem obavy, protože v podobně otevřených akcích nepatří obvykle k silným stránkám. O to více mě akční pasáže překvapily. Pravda, stále nejdou tak úplně srovnávat s klasickými střílečkami, to je ale vzhledem k záběru Mafie 2 pochopitelné. Ve svém žánru ale patří k nejlepším. Zbraně se chovají vcelku autenticky, přičemž očekávejte klasický arzenál, tedy především pistoli, brokovnici a samopal. V přestřelkách se neobejdete bez využívání míst ke krytí. K nim se Vito netiskne automaticky, krytí je třeba aktivovat, stejně tak potom chůzi s přitisknutými zády k pevnému objektu. Nepřátelé se také kryjí za sloupy či bednami, nečekejte ale kdovíjak sofistikovanou umělou inteligenci. Nepřišlo mi, že by protivníci dělali hloupé chyby a zpoza překážek vykukují vždy jen na chvilku. Na druhou stranu se ani nesnaží vyrážet kupředu a vyhánět hráče z jeho úkrytu. S trochou rozvahy tak lze všechny zpoza překážek pohodlně vystřílet. Příliš dlouho vykukovat se však nevyplatí. Stačí několik zásahů a kácíte se k zemi. Přitom po utrpěném šrámu se stačí jen na chvíli stáhnout a brzy jste zase zcela zdraví. Zkrátka a dobře, akční pasáže fungují tak, jak mají a jsou velmi záživné.

 

 

Další stěžejní složkou Mafie 2 je čas strávený na čtyřech kolech. Ta mohou nést rozličné kapoty dobových bouráků. Aniž bych se pasoval na znalce veteránů ze čtyřicátých let, působí vozidla velice autenticky, byť nejsou licencovaná. Narazíte jak na velké rodinné krabice, které se jen obtížně dostávají do zatáčky i historické bouráky bez střechy, ve kterých už to budete moct pořádně rozpálit po městském dálničním okruhu. Vždy je ale dobré počítat s brzdnou dráhou, protože ta je v rámci jinak arkádového jízdního modelu pojata dosti akurátně. Rozhodně nedobrzdíte hned po sešlápnutí brzdy – auto má značný dojezd v závislosti na předtím vyvinuté rychlosti. Stejně tak rozjezd například z otočky do protisměru není záležitostí okamžiku, ale úplně cítíte, jak Vito uvnitř vozu přeřazuje a teprve pak se vůz rozjíždí. Z toho můžete vycítit, že jízda v Mafii 2 má svá pravidla. Jistě, hra vám leccos odpustí a jak už bylo řečeno, je to spíše arkáda než simulace, nicméně s velmi autentickými prvky. Díky tomu se ale ježdění jen tak neomrzí. Už samotné projíždění městem je v počátcích opravdu zábavné a zajímavé, ale co teprve, když přijdou na řadu honičky s mafiány, pronásledování a samozřejmě kočkování s policajty. Těch jezdí po městě plno a dají se vcelku snadno vyprovokovat rychlou jízdou či očividnou krádeží auta, i když třeba lehké bouračky trochu nepochopitelně ignorují. Při jízdě podle předpisů si vás všímat nebudou, ale kdo by se v Mafii 2 řídil předpisy… Proto bude setřásání policejního ocasu vaším denním chlebem. Pravdou je, že jsem odehrál jen několik hodin, za tu dobu pro mě ale honičky s poldy nepředstavovaly obtíž, nýbrž vítané zpestření, stejně tak ježdění jako takové.

 

 

Složení misí, které jsem si měl možnost vyzkoušet, je rozhodně atraktivní a pokaždé nabízí mix z chutných esencí. Nechybí zápletka, jízda v autě, případně honička a samozřejmě přestřelka. Takto rozebráno to může působit banálně, jenže je to právě kontinuální příběh, který tomu všemu dává smysl a punc jedinečnosti, ačkoliv se dění ve hře svým způsobem opakuje a úkoly jsou podobné těm z první Mafie. V jedné misi si tak například užijete pronásledování, infiltraci továrny stokami a následně přestřelku. V další zase dostanete za úkol vyřídit bosse nepřátelské mafie, tak se na něj vybavíte těžkým kulometem, ten přimontujete v protější budově jeho sídla a při jeho příjezdu spustíte mohutnou palbu. Jenže ho nezasáhnete, a tak se spustí pronásledování a samozřejmě i přestřelky uvnitř továrny. Návštěva interiérů je vůbec častější než v prvním díle, přičemž průchod dveřmi není plynulý, ale má formu předělu černou obrazovkou, která ale prakticky hned mizí a jste uvnitř. Přestože se to z popisu nemusí zdát, mise jsou docela dlouhé a trvají zhruba hodinu. Odhadujeme, že jich bude přes deset.

 

 

Na Mafii 2 je sice lehce znát, že je ve vývoji dost dlouhou dobu a technicky není zcela na vrcholu. Na druhou stranu, při rozloze hry je nutné s určitými kompromisy počítat. A textury zblízka zkoumá jen hnidopich. Naopak, modely postav jsou vynikající a jejich obličeje hrají emocemi, což se projeví zejména ve zmíněných neherních sekvencích. Největším vizuálním skvostem hry je ale Empire City jako celek. To město zkrátka působí výborně a uvěřitelně. Navíc ho zažijete jak v zimním, tak v letním hávu. Příběh se totiž odehrává na poměrně dlouhé časové ose, což zvyšuje jeho zajímavost, jelikož autoři měli větší manévrovací prostor ve vytváření poutavého vývoje, v němž je místo i na rozvoj charakterů. Roční období ovlivňuje také jízdní vlastnosti – v zimě to zkrátka klouže.

 

 

Takže je to celkem jasné, přátelé. Už teď si troufáme tvrdit, že Mafia 2 bude stát vážně za to. K popularitě by jí kromě jasných kvalit mělo pomoct i vydání v letní sezóně, kdy se na trh nechystá žádná větší konkurence (snad až na Starcraft 2). Ale i bez toho má Mafia 2 všechny prostředky pro to, aby se mohla stát hitem, o kterém se zase bude dlouho mluvit. Někdo jí možná bude vyčítat trochu větší konzolovitost než v případě prvního dílu, ale taková už je doba a navíc si hru od začátku užijí i majitelé Xboxu 360 a Playstation 3, aniž by si museli stěžovat na zprzněnou konverzi. Čecha, který se těší nejen na vynikající hru, ale také na to, jak to naši na herním poli zase jednou všem ukážou, by to vlastně mělo těšit. Současné vydání na konzole (mimochodem, i zde se dočkáme české verze) totiž slibuje ještě větší úspěch než minule.