Maelstrom

Posledním výraznějším záchvěvem a malým zábleskem na lepší časy alespoň co se strategického žánru týče byl ruský Perimeter, který si ale i navzdory neotřelému přístupu srdce hráčů nezískal. Ačkoliv si odnášel slova chvály a vysoké procentuelní hodnocení, v mysli hráčů zrovna pevně nezakotvil a tak již krátkou dobu po vydání po nějakém Perimeteru takřka ani pes neštěknul, s čímž rozhodně nemohli být K-D Lab (nyní KDV Games) spokojeni a tak chystají v září tohoto roku prorazit na trh s novou strategií jménem Maelstrom. Po několika sadách zajímavých obrázků a slibných informací se nám před nedávnem dostala první možnost vyzkoušet si hru v akci – a jak to s ní vlastně vypadá?

Na úvod je dobré poznamenat, že Maelstrom je chystaná sci-fi strategická hra právě od tvůrců Perimeteru, tudíž se ani v tomto článku nutnému srovnání prostě nevyhneme. V nabízených 401 MB (náš lokální mirror) je k nalezení dvojice misí – jedna za lidskou frakci, druhá za alieny.

Abyste lépe pochopili události ve hře, není od věci alespoň stručně si nastínit příběhové pozadí (což za nás hra díky nepřítomnosti úvodního intra prostě neudělá). Maelstrom nás tedy zavede do budoucnosti, přesněji do roku 2040, kdy se svět rozdělí na tři frakce – dvěma znepřáteleným lidským totiž budou život znepříjemňovat návštěvníci z vesmíru. Všem těmto třem pak jde jen o jedno – a sice o vodu. Že to zní nepochopitelně? V roce 2040 již není voda natolik dostupnou surovinou jako jsme zvyklí ze současnosti, ba právě naopak – jedná se o jednu z nejobtížněji dosažitelných a zároveň nejžádanějších produktů.

Alienovská stejně jako lidská mise nabídnutá v tomto demíčku nabízí prakticky totožný herní zážitek. Pokaždé začínáte na odlehlé straně mapy, vybaveni několika málo jednotkami a jedním hrdinou. Vaším cílem se pak stane několik strategických bodů na mapě, na nichž se nachází buď nepřátelské základny nebo zdroje toliko potřebné pitné vody. Tato místa pochopitelně střeží nepřátelská vojska – porazit je nebude i s několika základními jednotkami příliš velký problém a ani příliš nevyužijete nějaké strategické manévrování.

Poté co zaberete alespoň jeden podobný flek, přijde ke slovu stavba základny. Tu nelze postavit kdekoliv, nýbrž pouze v dostupnosti nezbytných zdrojů, jež vám zaručí neustálý přísun surovin. K těm patří jak voda, tak i třeba DNA, což obstarávají základní dělníci. Odlišná je rovněž stavba budov – zatímco u alienů základní budovu postaví váš hrdina, načež lze již navázat dalšími rozšiřujícími kousky, u lidí je potřeba využít obrovské specializované auto, které se na tom správném místě rázem z čtyřkolého dopravního prostředku přemění ve výškovou budovu tvořící základní kámen vaší rozrůstající se základny. Tyto budovy pak lze jednoduchým způsobem vylepšovat, což klasicky stojí určitou část surovin.

Že vám je vždy do začátku udělen hrdina nebylo učiněno jen tak zbůhdarma. Na těchto bojovnících totiž hra doslova stojí a klasicky v případě, kdy jej nedokážete v bitvě ubránit a on padne, je třeba se smířit s okamžitým koncem mise a nutností hrát pěkně od začátku. Na druhou stranu se vám tito chlapíci odmění hned v několika směrech. Zaprvé se jedná o speciální schopnosti, jichž jsme mnoho v demu neviděli, ovšem kupříkladu takový speciální útok dokáže zamíchat kostkami v nerozhodné bitvě. Co je ale jisté, hrdinové po celou dobu válek sbírají zkušenosti, což jim dopomáhá k dalším a dalším levelům, na nichž by mělo těchto schopností přibývat.

V každé tiskové zprávě, na webu i v preview se mluví o možnosti totální destrukce okolního terénu – a jak to vypadá ve skutečnosti? Autoři rozhodně nelhali, alespoň ne úplně. Třeba při takovém průjezdu městem nemusí zůstat kámen na kameni. Padají nejen stromy, ale také budovy a to doslova jako domečky z karet, což na mě osobně v mnoha případech působilo až přehnaně nerealisticky. Poté co jsem s jedním z tanků narazila do dvoupatrové budovy, které se posléze sesunula k zemi rozdrolená na jednotlivé cihly, zůstala jsem jen nechápavě stát a koukat. Leckdy pochybné jsou i kolize vašich jednotek s předměty na zemi. Kupříkladu takový průjezd tankem doslova skrze kmen stromu nebude ojedinělým jevem. Problém jsem v jedné chvíli měla i s pathfindingem, kdy se skupinka jednotek v čele s mým hrdinou zasekla u jedné části města a nebyla s to se vymotat ven a to ačkoliv druhá skupinka vojáků to zvládla naprosto bez problémů. Abychom však autory jen nekritizovali, je třeba pronést několik pochvalných slov na účet umělé inteligence vašich počítačem ovládaných bojovníků, kteří ve většině případů nestojí jen tupě na místě ale snaží se před svými nepřáteli také uhýbat.

Grafická stránka je tak trochu zklamáním. Ne že by Maelstrom vypadal v porovnání s jinými současnými strategickými hrami kdovíjak špatně, na vrcholu pomyslného žebříčku grafických přeborníků se však rozhodně také neuhnízdí. A to ačkoliv vypadá jak zdálky, tak i při největším zazoomování pořád obstojně. Na kolena vás ale rozhodně nesrazí občas lehce stereotypní prostředí stejně jako lehce přemrštěné hardwarové nároky. Minimum k hraní tohoto dema je 2Ghz nebo Athlon 2000+, 512 RAM a některá z podporovaných karet (GeForce 6600 a výše) s alespoň 128 MB pamětí. Já osobně jsem hru testovala až na malé drobnosti na sestavě totožné s tou minimální a ačkoliv jsem v průběhu hry prakticky nezaznamenala výraznější problémy co se plynulosti týče, prostoje při loadování mise či procházení menu rozhodně k dobrému dojmu ze hry nepomohly a to přestože se na většině loadovacích obrazovek můžete kochat úchvatnými záběry ze hry. A vzhledem k tomu, že se doporučená konfigurace pohybuje okolo 3ghz, 1 GB RAM a kartou s 256 MB pamětí, by mohl výsledek vypadat ještě minimálně o třídu lépe.

Jedna z prvních věcí po spuštění hry je informační obrazovka, na níž se dovídáte o současném stavu vývoje. Tedy abyste rozuměli, autoři spíše chtěli poznamenat, že vydaná demoverze byla stvořena ve chvíli, kdy je vývoj hry asi na osmdesáti procentech a intenzivní testování má teprve před sebou. Pokud je tomu skutečně tak a bude od vydání opraveno několik chyb jako zmíněný pathfinding, kolize objektů ap. máme se každopádně na co těšit. Velkou otázkou pak zůstává hratelnost, nad níž vynášet soudy po zahrání dvojice misí rozhodně nehodlám – na druhou stranu, z toho co jsem doposud viděla mohu velice snadno prohlásit, že jsem již hrála celou řadu daleko zábavnějších strategií, třeba mne ale plná verze přesvědčí o opaku. Co se týče srovnání s Perimeterem, mě osobně se hra dokonce prozatím líbí podstatně více, což je ale jen mé osobní stanovisko a vy to po zahrání dema můžete cítit právě naopak. Každopádně si na definitivní verdikt musíme počkat minimálně do konce září, kdy se hra objeví na pultech obchodů.