Made Man

O akční hře Made Man toho v průběhu jejího vývoje médii příliš neprosvištělo – dalo by se říci, že byla vyvíjena v tajnosti, o to však pilněji. Bez finančně náročných reklamních kampaní to dopracovala až do finální fáze, přičemž nyní se tvůrci, společnost Silverback Studios, kam se uchýlili bývalí zaměstnanci zkrachovalého Acclaimu, rozhodla otestovat reakce hráčů demoverzí. Ta je příjemně malá – zabírá pouze necelých dvě stě mega a za pár minut stahování bezesporu stojí. Možná by stála i za víc, ačkoliv přeci jen nejde o ryze očkový titul, na některých aspektech lze poznat o něco menší ambice, než měl třeba Max Payne. Ale proč chodit tak daleko, Made Man by se dost možná dal nejlépe přirovnat k nedávnému českému dílku jménem El Matador.

Tato přirovnání nevolíme jen tak. Stylem hry Made Man jednoznačně navazuje na odkaz Maxe Payna, který byl později rozvíjen mnoha dalšími tituly, ať už s větší, či menší úspěšností. Jde tedy o akci z pohledu třetí osoby, v níž naleznete spoustu atraktivních zbraní, podíváte se do zajímavých míst a přitom na každém kroku pobijete spousty nepřátel. K tomu vám dopomohou speciální úskoky do bezpečí, krytí za zídkami a v plné verzi snad i populární bullet-time. Koncepčně vzato tedy vůbec nic nového pod sluncem. Za originalitu hře rozhodně body nepřičteme. Na druhou stranu ta neznamená všechno a mnohdy je dokonce spíše na obtíž. Daleko důležitější je otázka, jak se to celé hraje.

Je pravdou, že demo je dosti krátké a na výslednou kvalitu se z něj dá usuzovat pouze zčásti. Uvidíte v něm úvodní in-game animaci, jež nasvědčuje důrazu na kvalitní příběh. A skutečně, Made Man po stránce dějové vypadá přinejmenším interesantně. O zápletku se postaral jeden z nejprodávanějších mafiánských spisovatelů, David Fisher a coby konzultant mu sekundoval Bill Bonnano. Nic vám to neříká? Inu, pokud se nezajímáte o mafiánský svět, není divu. Bill totiž kdysi patřil k nejvýše postaveným členům padoušské rodiny Bonnanů. Sympatické je, že se nevydal pouze směrem k morální nápravě, ale své nesmírně cenné poznatky předává i hráčům, kteří o ně nesmírně stojí. Nejrůznější zákruty příběhu ještě z pochopitelných důvodů nebyly odhaleny – ostatně na toto rodinné stříbro autoru si budete muset přijít až v průběhu hry, nicméně hlavním hrdinou je Joey Verola, na jehož životní osudy se podíváme vskutku podrobně. Říkáme životní, protože děj se netradičně neodehrává ve striktně ohraničeném časovém úseku, nýbrž si s nějakým tím rokem vůbec nedělá hlavu. V celkem 17 obsáhlých misích bychom měli navštívit Vietnam let šedesátých, poté se podíváme na mrakodrapový boom v 70. letech a na závěr nás čeká New York o dekádu později. Každé prostředí i časové zařazení bude mít svá specifika, tudíž by nemělo dojít ke stereotypu. Naopak, silná atmosféra hry nás má u hry udržet až do překvapivého finále. Závěr dema je věnován poměrně dlouhé animace, která je jakousi ukázkou ze všech možných míst, kam nás příběh zavede. A musíme přiznat, že místa byla často velmi exotická, přičemž na jejich návštěvu se nelze netěšit. Ze jmen autorů scénáře pak jasně vyplývá jeden nepopiratelný fakt – příběh se bude odbývat výhradně v mafiánském prostředí. A to my vítáme.

Nyní se však již pojďme podívat na samotnou náplň dema. Jak již bylo naznačeno, na nejlehčí obtížnost lze prolétnout za pět minut. Ovšem již střední úroveň počítačové AI dává místy zabrat a očekávaná frenetická akce tak dostává taktické rysy. Jelikož se daný výsek mise odehrává na hřbitově, je potřeba se krýt za četnými náhrobky, vykukovat jen na krátkou chvíli pro potřeby rychlé střelby, občas je také dobré vyslat nějaké ty projektily naslepo. Protivníků je totiž poměrně hodně a nejsou úplně tupí. Ačkoliv občas zůstanou tupě stát a zírat, aniž by cokoliv dělali (to se dá přičíst na vrub nehotovému statusu hry), jindy se efektivně kryjí a hlavně střílí dosti přesně. Nutno říci, že při nejtěžší obtížnosti se již nepěkně zapotíte.

Joey není žádná padavka a nějakou tu ránu ustojí, dokonce jich zvládne více, než kterýkoliv živý člověk, ovšem v rámci stříleček rozhodně ukazatel zdraví nepatří k nejvytrvalejším. Oproti takovému Just Cause jste pod drnem coby dup. Hlavně když se dostanete do křížové palby a zrovna není poblíž vhodné krytí. To je s vámi většinou amen. Následuje návrat k poslednímu checkpointu, jelikož tvůrci se v zájmu zachování napětí rozhodli znemožnit hráčům volné ukládání. A podle nás je tomu tak jedině dobře – tento fakt nás nutil k přísné obezřetnosti, jímž hra získávala na atmosféře. Když kupříkladu se špetkou zdraví na kontě naleznete lékárničku, jde o pocit neskonalé úlevy.

Co se zbraní týče, musíme říci, že se s nimi pracuje velmi příjemně. Při sobě lze mít vždy jen tři kousky, které se vyplatí pečlivě vybírat. Demo se totiž vyznačovalo nedostatkem střeliva, takže je lepší vybírat ty kvéry, pro něž máte aktuálně dost munice. Zastříleli jsme si z pistole, která je opravdovým základem, kterého se záhy zbavíte – malá síla i nízká kadence totiž nejsou atributy, které by se kdovíjak slučovaly s velkým zastoupením nepřátel. O mnoho lepší už je Uzi, spoustu srandy si také užijete s brokovnicí a hotovou spásou je pak sniperka, s níž se míří moc hezky, ani se kdovíjak neklepe a jeden výstřel většinou znamená oslabení na opačné straně barikády. V plné verzi by mělo být možné používat dvě zbraně určitých typů zároveň. V hotové hře bychom se navíc měli dočkat i soubojů na blízko, kupříkladu s meči. Uvidíme, jak se jejich prezentace povede.

Technická stránka Made Mana je poněkud rozporuplná. Na jednu stranu potěší částečně zničitelné prostředí – náhrobky nepředstavují definitivní krytí a vytrvalou palbou mohou být odstraněny, stejně tak lze přivést k výbuchu vozy apod. Na druhé straně však grafická stránka vůbec neohromí. Hra vypadá jednoduše zastarale, nikoliv však vyloženě ošklivě. Na nejvyšší nastavitelné detaily však plynule funguje i na slabších strojích, což hráčské masy jistě rády slyší.

Pokud bychom měli soudit z demoverze, vychází nám bezproblémově hratelná akcička, která si bere spoustu inspirace z Maxe Payna a jemu podobných her, čímž ztrácí kouzlo výlučnosti. Není vůbec špatná, ale kdovíjak vás neohromí. Ovšem plná verze by mohla. O kvalitě příběhu totiž kromě slibů autorů ještě nic nevíme a právě ten by mohl být oním jazýčkem na vahách, který rozhodne o osudu hry. Bude jen další v řadě, nebo nám utkví v paměti?