LoLko dostalo bratříčka, jmenuje se Legends of Rutenera a je to online sběratelská karetní hra. Na konci ledna se do předběžného přístupu dostala hra Legends of Rutenera zasazená do univerza League of Legends. Nutno podotknout, že ač se jedná o free-to-play titul s mikrotransakcemi, tak se vývojářům z Riot Games docela úspěšně podařilo vyhnout pay-to-win modelu.
LoRko vyzývá na konkurenční boj Hearthstone a rozhodně ukazuje silné stránky, skrze které získá pro určité hráče výhodu. Tou nejvíce patrnou a asi nejvíc ovlivňující hratelnost je odlišná struktura kol. Hráči se střídají v útoku a v obraně, útočník může vyslat na zteč své jednotky a vyvolávat kouzla, zatímco obránce se snaží blokovat a vyjít ze souboje s co nejméně šrámy. Hra je díky tomu mnohem více logičtější, protože kolo není jenom o vyslání všeho nejsilnějšího z vaší “handy” před vás na stůl, ale musíte mnohem více přemýšlet o budoucím vývoji.
Kola jsou navíc rozčleněna do mnoha fází, v níž hráči mohou reagovat na svoje tahy, a to rozhodně neplatí jen pro tahání karet z balíčku. V LoR třeba existují tři typy kouzel, jmenovitě burst, rychlá a pomalá. Burst se aktivují okamžitě při zahrání, zatímco rychlá a pomalá dávají protivníkovi šanci reagovat. Rozdíl mezi rychlými a pomalými pak spočívá v tom, že pomalá vyvolají svůj efekt až v rámci samotného souboje, zatímco ta rychlá ještě před ním. Celá tato mechanika vnáší do hry více možností, jak můžete svého protihráče přechytračit a jak on naopak může s vámi vytřít podlahu. Např. můžete vyložit kartu kouzla, které zničí jednotku se sílou tři a menší, jenže po jejím zahrání má váš soupeř možnost reagovat a může vás nemile překvapit kouzlem, kterým na jedno kolo zvýší útok své jednotky, čímž se proti vašemu kouzlu stane imunní a vše přijde vniveč. Tohle je přitom jenom naprosto základní taktika, ve hře se budete často setkávat s mnohem složitějšími.
Abyste karty mohli zahrát, musíte je nejdříve vyložit, k čemuž potřebujete manu. Každé kolo dostanete více many než v tom předešlém. Pokud ji nespotřebujete, můžete si až tři many dát do jakési rezervy, tu ale můžete použít pouze pro kouzla a nikdy v ní nemůžete mít více než právě tři many. Občas se tak můžete rozhodnout, že kupříkladu ušetříte nějakou manu, abyste v příštím kole mohli svůj útok podpořit silnějším kouzlem.
Vaším cílem je zničit nepřátelský nexus, který má obvykle 20 bodů zdraví. K tomu můžete si můžete vybrat svůj deck z celé plejády kartiček rozdělené do několika regionů, přičemž vždy můžete kombinovat jen omezený počet. K dispozici je mnoho různorodých kouzel a jednotek, mezi nimiž vynikají šampioni. Ti jsou jednak silnější a druhak mohou postoupit v rámci utkání na vyšší úroveň, aby se stali ještě mocnějšími. Někteří jsou přitom dost zákeřní, třeba taková Elise si při útoku vyvolá svého pavoučího nohsleda a na vyšší úroveň postoupí, když na začátku po jejím boku stojí tři pavouci. To ale není nic proti Tryndamerovi, jehož podmínkou pro postoupení na vyšší úroveň je, aby zemřel.
Spojení free-top-play v kombinaci se sběratelskou karetní hrou automaticky vyvolává obavy o roli mikrotransakci. Ta naštěstí není nijak drastická. Předně, na rozdíl třeba od Hearthstonu tu nenajdete booster packy, z nichž získáváte náhodně karty, namísto toho si vytoužené kartičky můžete koupit přímo. Nemusíte ale utrácet peníze a ke kartám se dostat jen hraním, odehráním tutoriálů a plněním denních úkolů. Pak je tady také The Weekly Vault, v němž obdržíte za každý týden truhlu, jejíž úroveň se bude odvíjet od toho, kolik toho během daného týdne nahrajete. Důraz je zde kladen i na kosmetické prvky, za peníze si můžete koupit jinou „herní podložku“ či třeba guardiana, což jsou – víceméně – roztomilé potvůrky, jež vám budou při vašich utkání dělat společnost.
Kde podle mého názoru Legends of Rutenerra selhává jsou audio-vizuální efekty. Všechno se točí, svítí, je obklopeno plameny nebo blesky atp. Občas jsem se při hraní s trochou nadsázky cítil jak na herním automatu. Některé animace kouzel jsou pěkné, většina zbylých animací je ale šíleně otravná a to ani nemluvím o některých šampionech, kteří mají za uši trhající pisklavý hlas a trousí rádoby cool hlášky. Moc nerad bych se nikoho dotknul, LoR ale na mě svým stylem působí strašně infantilně. Jen se podívejte sami na náš gameplay a udělejte si obrázek sami, třeba se mnou souhlasit nebudete.
Abych to nějak shrnul, při hraní Legends of Rutenerra jsem znovu našel v sobě chuť zahrát si karetní hru, bohužel ale jinou než LoRko, a to zejména kvůli jeho audio-vizuální stylizaci a tomu, kolik času vám zabere naučit se všechny kartičky tak dobře, abyste je mohli efektivně kombinovat a poskládat si silný deck. Na druhou stranu, LoRko představuje skvělou karetní hru, která vám umožní taktizovat až do aleluja a zažít spoustu napínavých bitev, při nichž se vám bude tajit dech.
