Jericho – hororové dojmy z GC

Pod názvem hry si neznalí představí stejnojmenné město v Palestině, někdo si možná vzpomene na hodiny náboženství za svých mladých let. Tento titul však cílí přeci jen někam jinam. Důkazem je již zaštiťující jméno Cliva Barkera, jenž se proslavil především jako autor a režisér vynikajícího Hellraisera, v posledních letech působí výhradně jako spisovatel hororových románů, jichž má na kontě přes dvacet. Není mu cizí ani herní průmysl – v roce 2001 se významně podílel na vzniku Undying a v těchto dnech spolu s Codemasters dokončuje další hororovou pecku. Ano, je to Jericho, které jsme si v celé jeho hororové kráse zahráli na Games Convention 2007.

Mrazení v zádech začíná v městě Al-Khali. To je již prakticky zapomenuté sídlo ležící uprostřed pouště. Ta se však z ničeho nic probouzí a vrhá na světlo světa prastarou, zlovolnou moc. Plán jakéhosi ďábelského inženýra je prostý jako zlo samo – ovládnout lidstvo. Právě za tímto účelem se začínají prolínat dvě dosud nestřetnuvší se dimenze a Al-Khali se z klidného muslimského městečka mění v baštu pekelníků. Domy se plní hrozivými a zakrvácenými monstry, všude je temno, žádný člověk při smyslech by se nezdržoval poblíž. Osud, zpočátku pouze ten městský, později i globální, se zdá být zpečetěn. Kreatury ale vystavili účet bez číšníka – vás. Coby vůdce sedmičlenné jednotky se specializací na potírání paranormálních jevů se vrháte do boje vybaveni řadou účinných kvérů, ale i kouzel. Vrtulník už je připraven, zásobníky naplněny, Bible hozena do tašky – může se jít na věc!

Na místě zkázy nás zpočátku čekají pouze rozbořené ruiny a strašidelné ticho. První krůčky se odehrají pouze s jediným členem Jericho týmu – velitelem. Ale neuplyne příliš dlouhá doba a tento se odporoučí do věčných lovišť. Ačkoliv ne tak docela! Jelikož se v Al-Khali dějí opravdu podivné věci, není spodivem, že vůdce funguje dále, avšak jen ve formě ducha, který ovládá šestici zbylých parťáků. V praxi to probíhá tak, že si hráč sám volí, koho chce zrovna ovládat. Tento aspekt je pro hru zcela zásadní a rozhodně nečekejte, že byste hru proběhli s jedním rekem a ostatními v zádech. Hra je stavěná tak, že využijete schopností všech zúčastněných.

S počátečním klidem je rychle konec. Na scéně se objevují obskurní monstra, které vyplodila hodně bujná fantazie mistra Barkera. Několik úvodních náporů lze odrazit žhavením hlavní, případně účinnými údery pažbou, bezy se však střetnete s mnohem vytvrdlejšími nepřáteli, již už vyžadují sáhnutí k nějakému tomu triku. Například přerostlí kostlivci s obřími štíty, od kterých se kulky odrážejí, jako by to byly kamínky. Nezbývá tak než skupinku kontrahentů držet částí týmů v šachu a jedním se proplížit do jejich zad a odsud je pohodlně odpravit. Stačí několik kliků v kontextovém menu a už ovládáme kýženého borce, následuje základní příkaz pro zbytek party („útok“) a záhy se po nepříjemných protivnicích na zemi povaluje pouze hromádka kostí.

O něco později narážíme v úzkých chodbičkách jeskynního komplexu na velmi nepříjemného padoucha s v velkou sekyrou místo jedné a pořádným kanónem místo druhé ruky. Na předešlou taktiku není čas ani místo. Je tak zapotřebí využít speciálních schopností členů skupiny. Volíme agilní Church, jež kromě katany a solidní rychlopalné pistole disponuje ještě pulsující koulí, která generuje jakási chapadla. Není těžké si domyslet, že tato se skvěle hodí k zafixování nepřítele. Potom už stačí jen poručit těžce vyzbrojenému Delgadovi, aby nechal promluvit zbraně. Ještě před několika minutami beznadějně uzavřený úsek je nyní volný.

Uznáváme, že popsané momenty by se s dostatkem munice a zdraví daly odškrtnout i mnohem konvenčnějším způsobem, ale elegantní řešení přináší zkrátka větší porci uspokojení. Nehledě na to, že munice by vám hodně rychle došla. A vyskytnou se i situace, kdy se bez promyšleného postupu opravdu nehnete z místa. Tím jsou vyhlášeny především boje s koncovými bossy, kteří se tu vrací ke svým kořenům a jsou neuvěřitelně vyzývaví. Designéři si s nimi vyhráli pochopitelně ze všech nejvíc, propůjčili jim monumentální velikost, úctyhodné schopnosti a především pouze několik zranitelných míst. A ta je navíc nejprve nutné objevit.

Ještě že se můžeme opřít o zpomalení času! Bez něj bychom proti velkým, ale přesto dost rychlým bossům neměli prakticky šanci. Pokud si však zvyknete využívat zvláštních schopností svých svěřenců, měli byste se brzy cítit jako ryba ve vodě. Například kněz Rawlins dobře zvládá obouruční práci se zbraněmi, ale krom toho dokáže z dálky léčit, nebo dokonce oživovat parťáky. Rovněž Cole, Black, Jones a již zmíněný Delgado či Church mají své přednosti. Ability jsou samostatně jistě užitečné, ale aby toho náhodou nebylo málo, lze je kombinovat do mnohem mocnějších účinků. Tuto funkci jsme si bohužel nemohli vyzkoušet, a tak nezbývá než doufat, že řetězení bude probíhat podobně komfortním způsobem, jako všechno ostatní. Přestože by totiž skupinka šesti vojáků, navíc s nutnými schopnostmi, mohla zavánět složitým ovládáním, není tomu tak. Hráč řídí kroky jednoho svěřence, kterého si skrz menu vybere za pár sekund, ostatní pak ovládá schopná umělá inteligence. Celá šestice do boje navíc vytahuje jen někdy, často narazíte na mise, kde se tým omezuje klidně i na tři bojeschopné. V rámci jednotlivých úrovní občas nastane chvíle, kdy se kroky jednotky musí rozdělit – například s mrštnou Church je potřeba otevřít dveře zbytku. Takový úkol předpokládá chvilkové samostatné plnění.

Jericho kráčí ve šlépějích současných akcí, které rezignovaly na klasický způsob měření zdraví a spokojí se s tím, když se zraněný hráč na chvíli skryje před dosahem nepřátelských zbraní a zde se zregeneruje. Ze hry to však určitě nedělá procházku růžovým sadem, vždyť autoři počítají s implementováním checkpointového stylu ukládání, a to bez možnosti savovat libovolně. Atmosféru hry skvěle podtrhuje grafické vyznění. Přes třicet typů monster patří k tomu nejhrozivějšímu, nejodpornějšímu a nejděsivějšímu, co jsme ve videohrách dosud viděli. A nejde o žádné náhražky – každá kreatura má svá vlastní specifika, nejen vizuální, ale především funkční. Většina monster má navíc Barkerův rukopis a šarm, což z nich dělá nezapomenutelné zážitky. Klidně si vsadíme na to, že přinejmenším několik z nich získá kultovní status. Úrovně jsou navrženy veskrze lineárně – je prakticky nemožné zabloudit. Určitá „koridorovost“ je nahrazena vynikajícími texturami a opravdu se smyslem pro detail zpracovaným okolím, jež budí strach.

První dojmy z Jericha se tak dají jednoznačně shrnout jako pozitivní. Čekali jsme hutnou atmosféru, a tu jsme již v ukázce dostali měrou vrchovatou. Co na tom, že design hry je ve své podstatě poněkud staromódní a slibovaný taktický element je až na speciální schopnosti upozaděn. To hře kupodivu neškodí, naopak – po většinu času jsme se výborně bavili. Zamrzí jen, že multiplayerový komponent nebude s největší pravděpodobností zabudován. Datum vydání je stanoveno na říjen tohoto roku.