Glory of the Roman Empire

Oblíbenost budovatelských strategií od vydání SimCity vůbec neklesá, ba právě naopak – nejrůznějších tycoonů se rodí desítky ročně, přičemž my se věnujeme jen zlomku nejlepších. Dlouhodobou popularitu si drží především historická pískoviště, zprostředkovávající komplexní zážitek několik tisíc let starého způsobu života. Za průkopníka v této oblasti se dají považovat již zaniklí Impressions Games, stojící za tituly jako Pharaoh, Zeus či trilogií Caesar, jíž brzo čeká čtvrtý díl. Do toho chystají FireFly Studios nadmíru ambiciózní Civ City Rome, a aby toho náhodou nebylo málo, tak tu máme ještě v ústraní stojící Glory of the Roman Empire. Po zahrání dema ale musíme konstatovat, že šance všech tří kohoutů na římském smetišti budou zřejmě vyrovnanější než by kdo čekal.

Glory of the Roman Empire vyvíjí nenápadné studio Haemimont, které za sebou má nepříliš známé, přesto však vcelku povedené strategie: Rising Kingdoms či Celnic Kings. Aktuální titul je však bezesporu jejich nejambicióznějším, o čemž se nás demo snaží přesvědčit na každém kroku. Již samotný tutorial neponechává nic náhodě a je tomu tak jedině dobře. Tento typ her, jakkoliv jeho interface může být intuitivní, již se své podstaty vyžaduje obšírné vysvětlení veškerých podkladů pro následné plné vychutnání především stavitelského zážitku. Na druhou stranu si ale musíme nalít čistého vína a říci vám, že si s tutorialem užijete půlhodinku nudy, která by mohla méně trpělivé nátury odradit. Vezměte si proto k srdci naše upozornění, nicméně ani v pozdějších fázích nečekejte žádný osvěžující spád. Glory of the Roman Empire je totiž hrou bezdějovou, do jisté míry pomalou a tím i vhodnou pro cizeléry a hračičky, kteří se nebudou pohoršovat nad ztrátou nějaké té hodinky při budování města. Ostatně, pokud jste hráli něco z repertoáru Impressions Games, moc dobře víte, o čem je řeč, protože Haemimont inspirací z jejich legendárního repertoáru rozhodně nešetřil.

Jak již bylo naznačeno, budete mít co do činění se zvelebováním starořímské vesničky, později města a ještě později pak celé metropole, kterou do jedné obrazovky nepojmete ani na nejvyšší stupeň oddálení. Aby město rostlo, je zapotřebí plnit přání obyvatel, neustále hledat nové zdroje kamení či mramoru, starat se o neustávající přísun jídla a vody atd. Jednoduše celý Caesar. Mnozí z vás se jistě pozastaví nad minimální mírou inovace, ale my si myslíme, že můžeme být nakonec rádi. Vezměte si kupříkladu takové Children of the Nile od Tilted Mill, jež se za každou cenu snažili o implementaci rádoby zlepšujících novinek a dopadlo to hůře, než kdyby se drželi starého dobrého konceptu.

Dost možná největší a nejpatrnější změnou je vyšperkované grafické zpracování v kompletním 3D. Práce s kamerou dopadla dobře, takže v tomto směru lze mluvit o samých kladech. Možná to tak totiž nevypadá, ale hezké vzezření hraje v podobných titulech velkou roli – často nemáte do čeho píchnout, a tak jediné, co vám zbude, je obdivování se úchvatným památkám, jež jste nechali vybudovat. Barvičkami Glory of the Roman Empire jen hýří, ostrý sluneční svít dává vyniknout mramorovým palácům i chrámům zasvěceným různým jedincům z rozsáhlého božstva, zelené stromy se naklání pod náporem větru. Město působí úžasně živě. Můžete pozorovat každého jednoho, nutno říci solidně rozpohybovaného, obyvatele při jeho náročné práci. Pekaři formují bochníky chleba, strkají je do pece a krásně upečené zase vytahují. Hotový chléb je svěřen otrokům, kteří ho přenesou do obchodu, odkud už mizí do mnoha domácností. Podobných, a často mnohem složitějších řetězců, budete muset ustanovit opravdu mnoho, aby se vaše vesnička s několika chatkami rozrostla v palácovou metropoli. K tomu je pochopitelně zapotřebí fungující infrastruktura – pily, chov prasat, doly, hostinec atd. Každá z budov má rádius určující, kam až její služby dosáhnou. Neustále také musíte hlídat, aby ve městě nebylo málo, nebo naopak moc obyvatel, nepoměr pracovních pozic a lidí totiž zavání průšvihem. Důležité jsou i prefektury (kombinace hasičů a policie), bez nichž vás každý menší požár kompletně zničí a zločinci napáchají nevídanou neplechu.

Značné důležitosti se těší kasárna cvičící čerstvé vojenské síly, potřebné pro obranu, útok i podrobování nejrůznějších barbarských kmenů, jejichž příslušníci vám posléze slouží jako otroci. Kdo se teď začal těšit na rozsáhlé bitvy, do nichž by svou genialitou sám zasáhl, toho teď zákonitě musíme zklamat. Bojůvky jsou nevýrazné, mají spíše symbolický charakter a stejně jako v Caesarovi, ani zde vlastní jednotky nemůžete přímo ovládat, řídí je totiž umělá inteligence. Se střídavými úspěchy, nutno dodat.

Ovládací rozhraní by se dalo popsat coby mírně rozporuplné. Zatímco v otázce výstavby si nedokážeme představit intuitivnější interface (stačí kamkoliv kliknout pravým myšítkem a už si vybíráte s přehledně roztříděné nabídky budov), tak spoustu důležitých informací budete nuceni hledat po všech čertech, rozuměj na takových místech, kam by je neumístil ani šílený Nero. Hra nabízí dva stupně plynutí času – jeden klasický, druhý zrychlený. Osobně jsem využíval v podstatě jen druhý jmenovaný, při němž sice pohyb postaviček vypadá přinejmenším komicky a den s nocí se střídají podezřele často, ale aspoň docílíte určitého spádu, který Glory of the Roman Empire jinak dost postrádá. Zcela jednoznačně se tak nejedná o hru pro každého. Abyste si ji užili, měli byste být klidnější nátury a mít v oblibě rozjímání nad vykonaným dílem, jinak si ukoušete nehty i na nohách, což však zrovna v tomto případě neindikuje špatnou hru. Jen jí musíte přijít na chuť.