GC 2012: Need for Speed: Most Wanted – první dojmy

Pokud by měly společnosti, jež se objevily na letošním GamesComu, soupeřit o pohár za největší počet přivezených ukázek z vyvíjených her, EA by dominovalo a s trochou štěstí by si tuto trofej i odvezlo domů. Proč? Inu, má hned šest důvodů! Tím prvním je Medal of Honor: Warfighter, druhým Crysis 3, třetím Dead Space 3, čtvrtým FIFA 13, pátým SimCity a šestým Need for Speed Most Wanted. Abyste si kterýkoli z těchto kousků zkusili, vždy bylo nutno vyčkat si nemalou frontu, jejíž závěr byl naštěstí v každém případě sladký a bohužel i neskutečně rychle ubíhající, a tak, než jste si vůbec uvědomili, že v rukou držíte gamepad a užíváte si skvělé hry, jste museli odstoupit od monitoru a vydat se o dům dále. I z té chvilinky hraní vám však dojmů zbyde na rozdávání, díky čemuž se s vámi nyní můžeme podělit o naše prožitky z hraní nejnovějšího dílu série Need for Speed s podtitulkem Most Wanted.

 

 

Říkáte, že jsme se tak trochu spletli v roce, ve kterém se nacházíme, protože Need for Speed Most Wanted je již více než pět let na trhu? Bohužel ne. To se jenom EA rozhodlo připomenout si staré časy za pomoci remaku, neboť Most Wanted patří k jejich nejúspěšnějším dílům série NfS vůbec. Doba však pokročila a nestačí pouze přinést původní díl v edici EA Classics s HD grafikou a hlásáním o tom, jak úžasná hra je, muselo se začít pěkně od podlahy, což je na výsledku každým coulem znát. Sice jsem měl už při příchodu ke konzoli jasno, že to nebude nic malého, ale zároveň jsem se bál toho, že nové Most Wanted budou úplně stejné jako Hot Pursuit či The Run, které se od sebe taktéž hratelnostně příliš nelišily a kterým mohla konkurovat jedině minisérie NfS: Shift, jež se zaměřila spíše na simulaci a profesionalitu než destrukci okolí a bezhlavé ježdění po zběsilých tratích.

 

 

Vývojáři příchozím nabídli hned dvě platformy, na nichž si bylo titul možno zahrát. Nejedná se však o prostoduchou dvojici Xbox 360 a PC či podobně, k výběru jste měli PlayStation u monitorů a iPad na stolečcích o pár metrů vedle. Já jsem jakožto tablety nepolíbený člověk nejprve vyrazil k monitorům, kde na mě čekal mód klasických závodů. Příjemným překvapením bylo, že se mi do cesty nepletla umělá inteligence, neboť se jednalo o multiplayerové závodění s dalšími novinářskými kolegy. To ale zároveň vzhledem k mým neblahým zkušenostem s arkádovým závoděním na počítači zavánělo tvrdou a nelítostnou prohrou. Jak jsem však následně zjistil, autoři si s ovládáním pořádně vyhráli a právě díky chopení se gamepadu místo šipek na klávesnici způsobilo, že se mi jelo hladce a čistě, takže jsem dřívější nepříjemné zkušenosti mohl svést na špatný výběr příslušenství k hraní.

 

 

Než závod odstartoval, samozřejmě bylo možné vybrat si káru, se kterou do zdejších ulic vyrazíte. Dostupné postavy už byly vcelku na vysoké úrovni, a tak jste se nemuseli tahat s žádnými Fiaty a dalšími podobnými auty o rychlosti školního autobusu, ale mohli jste rovnou skočit do o pár stupňů vyšší kategorie BMW, Mercedesů a Audi. Přestože nemám tušení, o jaký typ přesně šlo, já šel do krásného červeného BWM, které mělo dle statistik velice dobrou ovladatelnost, avšak problémy mělo především se zrychlením, kdy mě ostatní závodníci na startu zanechali, jako kdybych jel v ulitě hlemýždě. Naštěstí ani mí protivníci neměli vše dokonalé a závod nebyl ani zdaleka u konce, a tak jsem stále pomýšlel na alespoň předposlední místo, protože na míření výše jsem neměl chuť ani předpoklady.

 

 

Jakmile se ale mé BMW rozjelo a nabralo správnou rychlost, konečně mohl vypuknout pravý závod a musím říct, s ničím podobným se jinde nesetkáte. Tedy, nikde jinde mimo tuto sérii, neboť ze závodu bylo cítit, s jakou sérií že mám tu čest a ten pach nešel ani za nic přehlédnout. To však není ani omylem problémem, s jakým by se mělo NfS: Most Wanted snažit potýkat, všechny předchozí díly jsou po stránce hratelnosti, ovládání a dalších důležitých aspektů výtečné, díky čemuž jsem se nemusel s připodobňováním hry ke zbytku posledních dílů nijak zaobírat a pouze jsem si užíval jatka, která brzy po startu nastala.

 

 

Musím přiznat, že ani první Most Wanted nepatřily k nejmírumilovnějším závodům na světě, ale to, s čím se setkáte tady, to je teprve pravá akce! Z jízdy je síla a rychlost vašeho auta znát a pocit výkonu ve vás zanechá stopu na pořádnou dobu. I atmosféra městského prostředí hře napomáhá, přestože to nebylo ono, dokud se do závodu nezapojili policisti se svými auty, o kterých by české jednotky neměly možnost ani snít. V té době už jsem se s mými protivníky dostal do střetu mnohokrát, přičemž pokaždé, když do ostatních závodníků napálíte pořádnou rychlostí, nejenže jim poškrábete lak a pomačkáte plechy, ale v přicházející animaci jim dáte na kokos a vyhodíte je z dráhy, než by řekli švec. Zde se do čela nedostáváte rychlostí, ale obratností, vychytralostí a využívání prostředí. Vzhledem k tomu, že se hra odehrává na ulicích obyčejného města, můžete využívat zbylé dopravy, stromků vysázených na chodnících a rohů domů, do nichž s nepřítelem vjedete a po jeho nárazu vám nezbyde než se zasmát, pochválit si povedený tah a vyrazit po dalším závodníku, který má potenciál vás porazit.

 

 

Velmi důležitým aspektem hry jsou, jak jsem si po chvíli uvědomil, zkratky. Ve hře jich jsou hromady a díky ježdění v živoucím městě vám je nabízejí i nedokončené silnice či menší výstupky, díky nimž doslova předletíte nepřátele a zamáváte jim do zadního okénka. Na druhou stranu vám nikdo trasu příliš dobře neurčí, a tak není problém se ztratit, což se mi jednou povedlo a to velmi nehezkým způsobem. Když jsem však vyjel zpoza dalšího rohu, překvapivě jsem byl opět na trase a k tomu všemu v čele závodu! Ještě vtipnější ale je, když se do závodníků začne navážet policie a vytvoří kupříkladu zátarasu, do které jednoduše musíte vjet. Ale, musíte? Stačí si najít skrytou odbočku a zátarasu přeletět jako pták, zatímco ostatní svým automobilovým miláčkům rozmlátí čumáky o automobilové skvosty chlupatých. A pak, když se dostanete do čela, zmáčknete tlačítko pro nitro a jste v cíli.

 

 

Jak můžete snadno uhodnout, můj případ to rozhodně nebyl. Já bohužel patřil k té většině, která musela rozrazit past ušitou policisty, což se mi ale povedlo překvapivě dobře, a tak jsem do cíle dorazil jen s několikasekundovým zpožděním na druhém místě. Závod to pro mě byl tedy úspěšný a zážitek skvělý. Need for Speed: Most Wanted je sice prakticky to samé co jiné arkádové díly série, ale i díky tomu, že se série tak dobře vypracovala, nelze vůči podobnosti nic namítat. Závěrem by se slušelo zmínit, že má hra výtečnou grafiku a i hra stínů zde udělá své. Pokud bude výsledný titul jen z poloviny tak dobrý, jak bylo dostupné demo, nebudu při příležitosti vydání nic namítat a s chutí naklusám do obchodu si tyto závody koupit, ačkoli mám všechny předchozí díly vyskládané pěkně na poličce.