Frontlines: Fuel of War

Battlefield je zcela jistě průkopníkem jedné větve multiplayerových stříleček. Takových, kde se bojuje na velkých prostranství, je třeba alespoň elementární týmové spolupráce a kromě zbraní je k dispozici i pojízdná či létající vojenská technika. Od doby, kdy vyšel Battlefield 1942, uplynulo již mnoho let, koncept se ale stále pevně drží. Dokonce se zdá, že díky moderním technologiím teprve dostává grády, což chtějí dokázat pánové a dámy z Kaos Studios. Na první pohled jde o nezkušené nováčky, ale pohled do životopisů jednotlivých členů týmu mluví o přesném opaku – je tu opravdu velká koncentrace ostřílených borců, kteří se nepodíleli na ničem menším než několika dílech Battlefieldu. Jenže v určité fázi začali být nespokojeni s politikou studia Digital Illusions, jež je řízena z centrály Electronic Arts, odtrhli se a jali se dělat věci po svém. Výsledku se dočkáme již za několik měsíců pod značkou Frontlines: Fuel War. My jsme si v předstihu zahráli betaverzi a nabízíme podrobný referát.

    

Za příběhové pozadí posloužila dobře ošetřená ropná a vůbec celkově surovinová krize, která má podle autorů nastat roku 2024 (pohled na cenu barelu nám říká, že to tak dlouho trvat nebude). A jak známo – bez ropy nejde vůbec nic. Z tohoto důvodu se utvoří dvě světové mocnosti, které se začnou přetahovat o zbývající naleziště. Jedná se o Western Coalition, tedy koalici západních sil a Red Star Alliance, což je spolek Ruska a Číny s přidruženými státy. Pokud bychom psali o čistě multiplayerové akci, mohli bychom tady s popisem skončit, jenže Frontlines neberou na lehkou váhu ani singleplayer. Proto se v renderovaných sekvencích můžeme těšit na jakési válečné reportáže od náruživého žurnalisty. V intro se dokonce objeví George Bush, když je osvětlováno, jak k aktuální krizi došlo. V kampani se vžijete do kůže vojáka západní koalice a vydáte se na břehy Kaspického moře bojovat s komunisty a jejich pseudokamarády o jedny z posledních nalezišť.

   

Když letíte vyřešit situaci do Turkmenistánu, někdo proradným RPGčkem sestřelí váš vrtulník. Po pádu je třeba ho nějakou dobu bránit. Jakmile odrazíte první nápor nepřátel, obdržíte dvojici misí ke splnění. Jednak je nutné zničit raketomet sestřelující další vrtulníky, jednak je třeba obsadit nepřátelskou zbrojnici. Je jedno, kterým z úkolů začnete, ovšem musíte počítat s tím, že ke splnění mise se vyžaduje odškrtnutí obou. Volba by vám přitom neměla být lhostejná, protože splnění jednoho úkolu může být bonifikováno například ziskem speciální zbraně či vozidla. To vám pak výrazně pomůže při plnění druhého úkolu, než kdybyste postupovali opačně. Vtip je v tom, že dopředu o výhodách víte jen zřídkakdy a k optimálnímu rozhodnutí je třeba bystrého úsudku. Jako ve válce. Rozhodnutí jsou ve Frontlines opravdu důležitou položkou. Úvodní mise před vás postaví pouze několik úkolů, později se ale dostanete do misí klidně se sedmi „questy". Plánování cesty je proto dobré si dvakrát rozmyslet. Nicméně neplatí, že pouze jeden způsob řešení je možný – naopak, je jich celá řada, úrovně jsou totiž zcela volně prozkoumávatelné, jen některé jsou zkrátka jednodušší než jiné. Singleplayer vypadá velmi slibně, a je dobrým argumentem proti všem těm tvrzením, která říkají, že převážně multiplayerová akce nemůže mít sólový part. Může – a dokonce zábavný!

Těžiště je ale přeci jenom na síti, kde se může utkat až 64 hráčů. Podstatný je především fakt, že Frontlines nespoléhá na osvědčený mód všech podobných her, založený na obsazování po mapě rozmístěných bodů, což vedlo především k situacím, kdy se hráči snažili vystihnout moment, kdy u té které vlajky nikdo není a posléze ji obsadit. Takové poměry však pouze tříští hru. Frontlines jdou na věc jinak. Obě dvě frakce začínají s určitým územím, přičemž se snaží posunovat frontovou linii na úkor nepřítele. Funguje to skvěle, protože veškeré útočení i obrana se koncentrují na přehledné lince. Pochopitelně je lepší, pokud se v jednom týmu sejdou zkušení hráči, kteří spolupracují, ale díky nastavenému systému si lze docela dobře zahrát i s nováčky, kteří velice jednoduše pochopí, co mají dělat. Prostě pobíhají na frontě a snaží se být užiteční. Rozhodně lepší, než když se je snažíte instruovat v činnostech po celé mapě.

   

Ve Frontlines si užijete i unikátního formování postavy. Jako obvykle je na výběr několik tříd, namátkou jmenujme snipera, kulometčíka, rozvědčíka či protitankově vybaveného vojáka. Výběrem třídy ovlivníte disponibilní arzenál a výbavu. Ještě je tu ale výběr role, díky které se dostanete ke specifickým schopnostem. Pozemní podpůrná role vám například propůjčí dovednost opravovat vozidla, popřípadě rovnou stavět obranné věže. Letecká podpora pro změnu dokáže přivolávat drtivé letecké nálety. EMP podpora umí vyzmizíkovat spojenecké jednotky z radaru a na dálku znehybnit nepřátelská vozidla. Rozhodnete-li se specializovat na drony, dostanete možnost ovládat možná největší zpestření hry – malé poletující robůtky s celou řadou užitečných funkcí (průzkum, kamikaze apod.). Z našich zkušeností vám můžeme prozradit, že to celé funguje fantasticky. Navíc jedna kombinace nemusí být pro tu kterou hru definitivní – při každém respawnu totiž můžete volit znovu. Tříd i rolí je dostatek a brzy zjistíte, že se dají kombinovat do opravdu skvělých výsledných celků. Osvědčil se nám například sniper v mixu s dronovým mistrem. Takto koncipovaný voják se může usadit na nějakém příjemném místě a hru výrazně ovlivňovat zdálky. Nelze přitom přímo říci, že by kempoval, protože prostřednictvím dronů se dostává do přímé akce, navíc se do nich musí přepnout pohledem, takže je v takových chvílích nesmírně zranitelný.

   

Vyzkoušeli jsme si dvojici map, přičemž ta s názvem Solar Farm byla opravdu rozlehlá. Skládala se z různých věží a velkých skladových budov, ovšem k dispozici byly i rozsáhlé venkovní areály, jako dělané k využití všech těch tanků, jeepů či vrtulníků. Jejich ovládání je nutné chvíli přivykat – sice je arkádové, ovšem má svá specifika a při několika prvních letech se raději dopředu smiřte s nezdarem. Nedá se přitom říci, že by stroje byly špatně ovladatelné, jen vyžadují určitou praxi, což je jednoznačně dobře. Aspoň nejsou tak smrtícími prostředky, jako v mnohých konkurenčních titulech. Druhá mapa se jmenovala Village, a jak už název napovídá, byla umístěna do prostředí opuštěné vesnice. Jedná se o řádově menší počin než Solar Farm, o to více však dává vyniknout schopnostem vojáků a na první osahání je tak výrazně zábavnější.

 

Detaily byly v betaverzi z nejrůznějších důvodů o něco sníženy pod maximální možnou úroveň, kterou nabídne plná verze. Přesto byl na hru výborný pohled. Každým coulem působí realisticky, pohyby vojáků i modely strojů v žánru marně hledají sobě rovné. Potěšil i relativně slušný rozhled do dálky, který je ale vykoupen vysokou hardwarovou náročností. Doufejme, že se ještě do vydání na počátku příštího roku optimalizací o něco sníží.

  

Osobně mě Frontlines: Fuel of War velice příjemně překvapil. Hravě se vyrovnává nejlepším dílům ze série Battlefield a představuje hodnotnou alternativu ke sci-fi Unreal Tournament 3. Máte-li tento žánr v oblibě, a od návštěvníků GameParku se to ve většině případů očekává, měli byste být spokojeni, a to i z důvodu propracované singleplayerové kampaně, která by se dala popsat jako sofistikovanější Call of Duty.