Facebreaker

Box. To nezní zrovna jako prototyp rodinné zábavy. A přesto zhruba tím směrem směřovala prezentace nového titulu Facebreaker, které jsme se zúčastnili a tento, nebojíme se říci originální kousek následně i hutně zapařili. Ta hra sebou nese hned několik prvenství či pseudoprvenství. Jedná se o první velký titul nově zformovaného labelu EA Freestyle, který pokrývá tu nejmainstreamovější, rodinnou produkci. Je to ale také první původní hra, na níž po dlouhých osmi letech pracují borci z EA Sports. To samozřejmě nejsou úplně zanedbatelné položky a nelze se divit, že Facebreaker v portfoliu Electronic Arts zaujímá jedno z předních míst. Nakonec i šéf společnosti John Riccitiello se na něj rád odvolává s tím, že jde o ukázku změněné firemní politiky. Ať už s tím souhlasíme, nebo ne, jedno je jisté – Facebreaker se ukázal být zajímavější a zábavnější hrou, než jsme od něj čekali.

 

Je třeba si uvědomit, že Facebreaker je hra pro ty nejširší masy, jaké si vůbec umíte představit. Je to prostě hra pro každého. To by mohlo vyvolávat negativní konotace, ale položme si ruku na srdce – pouze v úzkém okruhu hráčů, kteří mají rádi vše složité, do hloubky propracované a přístupné jen jim. Jenže takhle herní průmysl už nějakou dobu nefunguje a není proto divu, že cílovou skupinou je jak dlouholetý majitel Playstation 3, který si chce zahrát zábavnou boxingovou hru, tak táta se svým klučinou, kteří si před televizí rovněž chtějí užít pár příjemných chvilek. Třeba jen dvacet minut denně. Facebreaker by měl uspokojit všechny. Přes své žánrové zařazení to není a priori násilná hra. Na krev tu vůbec nenarazíte, postavičky mají akorát zmalované ksichty a celý boj je naprosto jasně karikován.

 

Velmi důležité bylo připravit atraktivní repertoár charakterů. Není jich nějak přehnané množství, ale zhruba patnáct. Ale pokud se něco opravdu liší, jsou to právě bojovníci Facebreakeru. Autoři jsou na ně patřičně hrdí a vysvětlují svou filozofii, která se zakládá na tom, že si každý musí vybrat takového borce, který je mu svou náturou, byť jasně přestřelenou, sympatický. Ale na druhou stranu to musí být postavy, které ostatní rádi zboxují a ještě se u toho potutelně zasmějí. Ano, zasmějí – při prezentaci a zejména při samotném hraní se v sále ozývaly salvy smíchů. A to se tu bavila smetánka herní branže, ehm, pánové novináři.

Musíme říci, že charaktery si nás doopravdy získaly. Můžeme vám zaručit, že podobné týpky jste v bojové hře ještě neviděli. Nesmí chybět archetypy jasných bouchačů. Například hromotluk Molotov, který jasně asociuje železné ruské mašiny, ale je tu i typický boxer Ice či opravdu vysoký a majestátně působící machr. Ale to jsou ještě ti nejméně zajímaví. O dost větší (ne)sympatie vzbuzuje italský milovník Romeo, rychle se točící dýdžej či člobrda, který má místa boxerských rukavic nasazenu jednu bílou a jednu černou ponožku, s nimiž si neustále povídá (černá je zlá a bílá hodná).

 

Dokonalý je obtloustlý „ninja bojovník“, což je obrýlený hráč videoher, navlečený v černém kimonu. Všechno, co praktikuje v ringu, odkoukal z her nebo filmů, takže se nedivte, když předvádí „úder draka“ z Karate Kidu či podobné vylomeniny. Ještě ujetější je potom Voodoo, což je mimochodem „Witch Doctor“, tedy černokněžník, který se objeví i v Diablu 3. Ten s oblibou na dálku vystřeluje jakýsi jed a ještě raději skáče soupeřům na hlavu. Facebreaker ale není jen o mužském pohlaví, i když jasně převažuje. Najdete tu ale i dvojici ženštin. První je pilotkou amerického letectva a je to tím pádem hodně ostrá dívka, druhou je potom nevinně působící lolitka, která má ale i svou temnou stranu.

 

Každý z charakterů má svůj vlastní, velmi specifický bojový styl. Ty jsou zkrátka nezaměnitelné, a to nejen vizuálně, ale i funkcemi, byť těch není zase tolik, jako v jiných bojovkách. Na druhou stranu, stačí přijít ke konzoli, uchopit ovladač a už můžete sebevědomě hrát. Nepotřebujete žádné zdlouhavé úvody, vše se naučíte v několika prvních partiích a zanedlouho to bude vypadat, jako kdybyste měli odehráno desítky hodin. Přestože se jedná o box, není to tak docela oficiální a nikdo vám tu nějaké ty nedovolené údery „pískat“ nebude. Ostatně občas se za hranice běžných úderů dostanete hodně daleko.

K dispozici je dvojice základních úderů. Jeden útočí na soupeřův hořejšek, druhý na jeho spodek. Tradici budiž učiněno za dost krytem, který ale není příliš účinný. Když už vás protivník zažene svými údery do úzkých, je v heslu „nejlepší obranou je útok“ nejvýhodnější podržet některý ze základních úderů a ze sevření se vymanit silnou bombou, jakýmsi „kontrem“. Chemie těchto dvou úderů totiž funguje velice jednoduše. Čím rychleji mačkáte příslušná tlačítka, tím rychleji vaše postava provádí údery. Opravdu to funguje a jde o jednu z parket, kde se dá stále zlepšovat. Tlačítko se dá ale i držet a tím si přivolat na pomoc obzvlášť silnou pecku.

Série rychlých úderů naplňuje speciální metr. Stačí, aby byl naplněn jen zčásti a poté stisknout tlačítko pro speciální úder. V takové chvíli postava provede obzvlášť efektní manévr, jako například vyhození soupeře do vzduchu, efektní nakopnutí a sejmutí ještě na zemi, který navíc ubere podstatně více energie než obyčejné rány. Hra je koncipována tak, aby se hráči snažili provádět právě tyto specialitky. A především specialitku největší, tzv. Facebreaker. Absolutně nejsilnější manévr, jaký ve hře je. Nejprve je třeba naplnit metr zcela po okraj, poté stisknout speciální tlačítko a už se jen kochat. Provedení tohoto úderu znamená absolutní vítězství. Samozřejmě to nemůže být tak jednoduché, a proto je docela problém onen metr naplnit až po okraj, jelikož jakákoliv dobře mířená soupeřova rána vám ho opět vynuluje. Pokud se vám nepodaří „Facebreakera“, musíte protivníka skolit tradičně, tedy pomocí tří knockoutů. Nejprve mu musíte vyčerpat zelenou energii a pak i červenou, jež se ale zase rychle doplňuje. To je docela věrné, protože se vám musí podařit opravdu silná série úderů. Kromě výše zmíněného lze provádět ještě pár dalších specialitek, jako je například boj s rukama za zády, kdy ale zase můžete kopat.

 

Jednou z nejsilnějších stránek Facebreakera je jeho editor postav. Možná to působí jen jako příjemné zpestření, ovšem autoři na něj opravdu hodně spoléhají a popravdě mají proč. Pokud vlastníte speciální kamerku k Playstation 3 či Xboxu 360, můžete se jí nechat vyfotit a svou tvář tak dostat do hry. Jenže ne každý takovou kamerku má. Proto se tvůrci rozhodli, že bude stačit fotografie. Viděli jsme výsledky a byly opravdu věrné! Nehledě na to, že si virtuální tvář můžete nasadit na libovolné tělo, zvolit si bojový styl a výrazně upravit rysy tváře i fyziognomii těla. Nemusíte přitom importovat pouze sami sebe, ale třeba i své přátele. Nakonec na internetu je takových fotek známých osobností, že bude o zábavu postaráno. Jen si představte, jak proti sobě bojuje Britney Spears a Karel Gott. Nebo Václav Klaus a Miloš Zeman!

 

To celé si užijete v moc povedené komiksové grafice. Povedla se také prostředí, jež jsou navíc trojrozměrná a na pozadí se většinou něco děje. Tak trochu nám připomněly staré bojovky na automatech. Samozřejmě v mnohem lepší kvalitě. Jediné, čeho se v případě Facebreakeru obáváme, je otázka, zda neupadne příliš brzy do stereotypu. Sice jsme se bavili k popukání, ale zase jsme nehráli takovou dobu, abychom toto mohli hodnotit. Je pravdou, že repertoár úderů není příliš široký a komba se provádí víceméně automaticky. Ovšem proti živým hráčům a se zajímavými tvářemi by to mohla být zábava i na dlouhou dobu.