F.E.A.R. – Extraction point

Začněme pěkně od začátku. Pro ty, kdo nevědí co je zač hra F.E.A.R., je tu malé připomenutí. Kromě toho, že fear v překladu z angličtiny znamená strach, je to také zkratka speciální jednotky First Encounter Assault Recon, která je posílána všude tam, kde standardní postupy selhávají. Členem této jednotky je také vaše maličkost a po událostech prvního dílu, kdy jste honili zlého teroristu Paxtona Fettela a armádu jeho klonů a občas se utkali i s nějakými těmi paranormálními jevy, odlétáte v klidu vrtulníkem domů, když tu náhle vrtulník havaruje a vy zůstáváte, … jak jinak … , sami uprostřed poničeného města. Přesněji řečeno, Extraction Point začíná 30 sekund po skončení děje hry F.E.A.R. Hraní se bude odehrávat jak v rozsáhlých exteriérech poničeného města tak samozřejmě v interiérech. Zatímco v původní hře jste byl lovcem, který čistil přepadenou budovu od všeho zlého, stanete se v datadisku lovenou zvěří a budete neustále prchat. Setkáte se samozřejmě také s malou holčičkou Almou, která vás provázela původní hrou a jejíž zlé kousky vám i tentokrát nedají spát.

Novinářská verze obsahovala celkem dva dosti obsáhlé levely, jejichž dohrání zabralo bezmála hodinu herního času. Příběh byl v této verzi, až na výjimky, zatlačen do pozadí, což byl ostatně jistě záměr tvůrců, společnosti TimeGate (známé například svou hrou Kohan).

První kolo se odehrávalo v jakémsi podzemí (asi nějaký kostel), kde jsem se objevil na krabicích, pravděpodobně po pádu z výšky. Po pár prvních krůčcích kolem rakví a pár rozstřelených krysách, které se všude motají, a opravdu pěkně se po ráně brokovnicí rozprsknou, procházím dále do podzemí. V tom se mihne stín, zahýbá se zábradlí a najednou ticho. Totéž se odehraje v další místnosti. V následující již narazíte na pár po zuby ozbrojených vojáků, ale co to? Mihne se pár stínů, a vojáci se válí v krvi, která pokrývá vše kolem, běžíte za stínem, ale najednou nikde nic, jen hrobové ticho a tichá hudba, která vašim představám jen přidává na rozměrech.

A o tom právě F.E.A.R. byl, a bude o tom i datadisk Extraction Point. Pokud jste se u F.E.A.R.u báli, budete se u přídavku bát ještě o řád více. Hra je založena na permanentním strachu a očekávání co se kde objeví, a dělá to zatraceně dobře.

Druhé kolo se odehrává v bezchybně zpracované stanici metra, kde se dá perfektně vyzkoušet kvalita enginu. Musím se přiznat, že jsem dlouhé minuty jen tak stál s kulometem a střílel do dlaždic na zdi, které odlétávaly, štípaly se a zůstávaly v nich otvory po kulkách, samozřejmě s patřičnou zvukovou odezvou.
Engine byl dobrý již v prvním F.E.A.R.u, a zde je dále vylepšen. Podporuje veškeré efekty, které vás mohou napadnout a přitom zůstává svižný a „relativně nenáročný“. Na zapůjčené sestavě s procesorem Intel o frekvenci 3.4GHz, 1GB RAM a GeForce 7900 se hra cukala jen ve výjimečných případech a to například v nějaké kapli, kde se najednou objevila naše stará známá, vaše matka, nadaná nadpřirozenými schopnostmi, Alma. Objeví se v obrovském ohni, který je zpracován zcela reálně a fps stlačil i na takovémto stroji pod hranici koukatelnosti.

Nicméně hra byla beta verze a tak je pravděpodobné, že projde ještě nějakou optimalizací. Když už jsme u těch nedostatků, které snad budou odstraněny, musím jich zmínit ještě pár. V jedné fázi na mě vyskočil ze stropu voják, já jsem samozřejmě začal střílet a on najednou zmizel a spadl ze stropu znovu. Dalším nedodělkem jsou podivné smrtelné polohy zastřelených vojáků, které jsou občas tak krkolomné, že i zasloužilý mistr gymnastiky by měl problém. A ještě jedna podivnost je, když se vojáci vyklánějí zpoza překážky a střílejí na vás, na tom by nebylo nic divného, ale jen v tom případě, že by před nimi nějaká překážka byla. Ale jak říkám, hra byla jen novinářská beta a dá se téměř s jistotou očekávat ošetření takovýchto drobností.

V datadisku se objeví vícero přízračných protivníků, například neviditelní ninjové, které je možné zaměřit pouze podle jejich stínu a samozřejmě také ti z masa a kostí, vojáci, kteří se objevili již v původní hře. Již tak dobré zbraně dostanou další přídavky. Jednou z nich je jakási minipistole, která je schopna pojmout až 200 nábojů a svojí rychlou střelbou vás vyseká z nejednoho problému.

Grafické a zvukové zpracování je ještě o kapičku lepší než u F.E.A.R. O grafice jsem se již zmiňoval a není ji možné snad nic vytknout. I když v této verzi nebylo mnoho muziky, byla stylová a sedla přesně ke stylu hry. Zvuky zbraní jsou realistické a stejně tak odezvy jednotlivých materiálů. Když jdete po dlaždicích je to jasně slyšet a je to zcela jiné než u železné podlahy. Kulky jinak zní při dopadu na železo a jinak na dřevo. Fyzikální engine funguje také na jedničku a je možné rozstřílet skoro vše. Po přestřelkách v kancelářích, které jsou již opoznání více “osazené” spoustou věcí, zůstává vše rozstřílené a poničené, všude se válí sklo, převrácené židle, počítače a celkový chaos.

Hra samozřejmě, stejně jako F.E.A.R., obsahuje slow motion, cože je jakási obdoba Bullet-time ze hry Max Payne. Umožní vám zpomalit čas a zastřelit více protivníků během jedné chvíle, využívat si kopy a údery a vůbec užít si přestřelky ještě více. Této funkce rozhodně často využijete, protože laťka obtížnosti byla nasazena o trochu výše než v původní hře. Naštěstí se také zvýšil počet okolo se válejících lékárniček, kterých stále u sebe můžete nosit deset po padesáti bodech zdraví.

Dojmy z novinářské verze jsou velmi pozitivní a pokud nedojde k nějakému zásadnímu zvratu (myšleno k horšímu), dosáhne dle mého názoru datadisk Extraction Point minimálně kvalit datadisku Ressurection of Evil pro Doom 3, který je obecně považován za jeden z nejlepších datadisků. Datum vydání není přesně stanoveno, ale očekává se někdy na podzim tohoto roku.