F.E.A.R. 2: Project Origin

Už i žánr akčních stříleček z pohledu první osoby se stal místem k experimentování. Stále ale existují hráči, kteří touží po klasických FPS, tak jak je známe dlouhá léta a která připomínají Doomy či Quaky. Akce F.E.A.R. z roku 2005 mezi ně zcela určitě patřila, a přestože si pohrávala s mysteriózní atmosférou a příběhem, nakonec to bylo zase o tom střílení. A jakém! Protivníci byli neuvěřitelně chytří a v této oblasti nastavili nové standardy, které snad dosud nikdo nepřekonal. Nebýt poněkud monotónních úrovní, stal by se F.E.A.R. pravděpodobně legendou, konkurující třeba i Half-Life. Ovšem ty chybky, právě v čele se stereotypním prostředím, tu byly. Hra se přesto prodávala výborně, a tak nebyl důvod neudělat pokračování.

Ačkoliv jeden se našel – rozepře mezi vývojářským týmem Monolith a vydavatelským domem Vivendi. Tito dva partneři se rozešli a nedokázali se shodnout, kdo má na značku práva. Vivendi tak vydalo dva datadisky k původní hře od jiných týmů a Monolith začal kutit duchovní pokračování Project Origin pro Warner Bros. Za pět minut dvanáct ale nakonec k dohodě došlo a Warneři dostali šanci od Vivendi jméno F.E.A.R. koupit. Takže je vše, tak jak má být a my se teď, necelý měsíc před vydáním, můžeme podívat na dojmy z celkem obsáhlé (1,8 GB) demoverze.

Demo začíná krátkým oznámením, které nesděluje nic jiného, než že se rutinní akce v jakémsi komplexu nezdařila. Kdo hrál první díl, určitě tuší, jaká bytost že v tom má prsty. Ano, je to ona nevinně působící holčička Alma v červených šatičkách. Ostatně, na počátku najdete i krátké intermezzo, které velmi surrealistickým způsobem zabírá Almu, jak se houpe na houpačce a dramatickými slovy o ní říká, že jde de facto o největší ztělesnění zla. V plné verzi byste se o Almě měli dozvědět mnohem více. Autoři se totiž chtějí soustředit na vyprávění zajímavého příběhu, který bude mít jasný začátek i konec. Zúčastníte se ho opět coby člen speciální jednotky a zažijete řadu odkazů na předchozí díl.

Důraz na mystické a hororové prvky je patrný prakticky na každém kroku. Snad co pět minut je hra přerušována jakýmisi návaly šílenství, které způsobují pravděpodobně duchové nebo Alma. Obrazovka se v takových případech promění. Buď do červených a velmi kontrastních barev, nebo naopak do černobílé. To provází časté problesky a popravdě bychom hru nedoporučovali lidem se slabšími žaludky či epilepsií, protože občas je těch obrazových vjemů snad až příliš. Většinou nevzbuzují rovnou strach, ale spíše tíseň. Pokud bychom se ale ještě mohli přimluvit, pak bychom jejich počet v plné verzi poněkud snížili. Možná, že to autoři mají v plánu a že chtěli jen navodit atmosféru v začátcích.

Tím však nechceme tyto atmosférické prvky nijak shazovat. Naopak, často působí velmi dobře, efektně a překvapivě. Pravděpodobně to chce také se hrou delší sžití, než jen půlhodinku, jíž strávíte s demem. Na specifickou práci vývojářů s hráčovými emocemi je třeba si zkrátka zvyknout a nevylučujeme, že vás časem o to více pohltí. Oproti prvnímu dílu je mystických vložek každopádně více, přibylo i nejrůznějších náznaků či informací, které budete skládat z nalezených PDAček. Texty na nich naštěstí nejsou dlouhé a příliš nezdržují od akce. Většinou jde jen o několik řádků s nejdůležitější informací.

To, na co jsme se těšili ze všeho nejvíce, se ale jmenuje střílení. A můžeme s klidem říct, že tady nás už samotné demo maximálně potěšilo. Ze začátku sice musíte projít několik koridorů a lokací beze zbraně, respektive bez možnosti ji více využít, ale to vůbec nevadí. Autoři se nesoustředili na kvantitu, a klidně vás nechají bojovat jen proti dvěma třem protivníkům v jedné místnosti. Pokud ale srabácky nezvolíte nejjednodušší obtížnost a dáte si třeba tu nejtěžší, pochopíte, proč tomu tak je. Více vojáků snažících se vás zabít byste totiž pravděpodobně nezvládli.

Ano, skvělá umělá inteligence se vrátila, a to snad v ještě lepší formě. Neznamená to sice, že protivníci nemají výpadky a občas běží někam hodně nelogicky, ale většinou se chovají téměř jako živé bytosti. Předně: nestojí na místě, ale neustále se pohybují, což z nich nedělá snadné terče. Kryjí se za dostupnými překážkami, ale dělají si i vlastní. Například povalením stolu či automatu na nápoje, za který pak zakleknou. To nutí hráče přesně mířit, zejména pak na hlavu, protože jiné části těla mají protivníci dobře obrněné a je tak do nich třeba nasypat opravdu hodně olova, aby je to položilo. Neplatí však, že když se zaměříte na nohy, znemožníte nepříteli chodit. Tak propracované zásahové zóny nejsou, ale to by vás v průběhu hry nemělo trápit. Stejně jako vojáci můžete i vy povalovat stoly, nebo si třeba otevřít dveře od venku stojícího auta a krýt se za nimi. Přestřelkám to dodává na autentičnosti, spontánnosti i dynamice. Obzvlášť když to děláte jak vy, tak protivníci.

V demu jsme narazili v podstatě jen na jeden typ vojáků, kteří byli akorát jinak vyzbrojeni. Většina z nich držela útočnou pušku či brokovnici, někteří měli sniperku a jen minimum z nich potom raketomet. Všechny tyto zbraně pochopitelně sami můžete využít, zároveň lze ale nést pouze čtyři kvéry. Potkali jsme také jednoho většího protivníka, jakéhosi bosse, který po nás pálil laserovou puškou a snesl opravdu hodně nábojů, než padl. V závěru dema jsme se potom dostali do takzvaného exoskeletonu, tedy robota s pořádnými kanóny. Tehdy na nás hra poslala opravdu velké množství vojáků, ale i nepřátelských exoskeletonů. Boj to byl sice docela nepřehledný, ale rozhodně zábavný. Stejně jako ostatní akce ve hře byla i tato nesmírně živelná. A tak to má v podobných střílečkách být.

Přitom si F.E.A.R. 2 nemusí vypomáhat nějakým přehnaným množstvím skriptům, a přestože je velmi lineární, ani vám to při hře nepřijde a rozhodně si neříkáte: „sakra, proč jsou tyhle dveře zavřené?“. Hra totiž dokáže tak vtáhnout, že na to nemáte ani pomyšlení. Z dema je sice obtížné soudit posun v otázce prostředí, ale kromě klasických chodeb a místností v první části úrovně jsme se dostali i do ulic zdevastovaného města, které vypadaly o poznání atraktivněji. Doufejme, že i další úrovně půjdou po cestě diverzifikace prostředí.

Po grafické stránce není F.E.A.R. 2: Project Origin sice na naprosté špičce, ale velmi dobrý standard rozhodně naplňuje. Na jeho obstojné spuštění vám přitom stačí průměrný stroj a ani loadingové obrazovky netrvají dlouho. Celkově jsme s demoverzí hry velmi spokojeni a s velkou pravděpodobností můžeme konstatovat, že půjde o vynikající střílečku. Sice nepřináší přehršle nových prvků, ale to, co od ní všichni očekávají nejvíce, tedy záživné střílení, dokáže zprostředkovat měrou vrchovatou a zábavnou.