Doom

Každý slušný hráč někdy slyšel o hrách pod hlavičkou Doom. Vždyť první díl vyšel již roku 1993 a byl to pořádný trhák. Tradicí již je, že po celou dobu vývoje všech her s touto tématikou vše vyvíjí jediné americké studio – id Software. To má na starosti i série s podobnou tématikou jako jsou Wolfenstein nebo Quake. Po neuvěřitelných 23ti letech přichází ochutnávka další epizody Doomu, která se jmenuje stejně jako první díl.

 

Hned z úvodu je eticky korektní zdůraznit, že všechny dojmy pochází ze stále vyvíjené hry, která se momentálně nachází teprve ve fázi beta. Kromě herních redakcí do uzavřené bety, která probíhala o víkendu 2-4.4., ke hře dostali přístup i hráči, jenž si hru předobjednali. Naštěstí takových lidí bylo dostatek na to, aby servery neprahly prázdnotou, takže jsme to mohli od začátku do konce rozjet na plné obrátky.

 

 

Uzavřená beta pro nás bohužel připravila jen omezenou část hry. Největší omezení se týká toho, že byl k dispozici pouze multiplayer, kde nebyly žádné postavy s umělou inteligencí, ale pouze samotní hráči. K dispozici jsme také dostali jen dva herní módy. Prvním byl klasický týmový deatchmatch, kde tým, jenž zabil 75 nepřátel, vyhrál. Za druhé jsme mohli okusit mód „Warpath“, který spočívá v obsazení pohybující se oblasti. Týmu, který má oblast zrovna pod palcem, se načítají body. A kdo zvládne udržet oblast pod svou nadvládou a získá dříve daný počet bodů, vyhrává. Cesta, kterou se oblast posouvá, je přitom vyznačena od začátku hry, takže při troše organizace můžeme se svým týmem naplánovat i přepadení.

 

 

První dojem při vstupu do hry je … naprostý chaos. A to jak v menu, tak přímo v bitvě. Vezměme to ale postupně přes menu. Zde na hráče bez jakéhokoliv vysvětlení vybafne spousta možností, jako je třeba nastavení tzv. „loadout“. Zde jsou tři předvolené vybavení do boje. Další si pak hráč může samostatně navolit. Každé vybavení se skládá ze dvou hlavních zbraní a jednoho doplňku. Většina zbraní byla k dispozici hned od začátku. Ostatní se nám odemkly již po 1.-2. hodině hraní. Na výběr ale bylo pouze ze sedmi zbraní, což není zrovna mnoho. Narazili jsme nejenom na klasický sniper, brokovnici či bazooku, ale také na nezvyklé futuristické kousky jako elektrické paprsky mrskající samopal.

 

 

Mezi doplňky jsme nalezli pouze tři věci, při čemž v jednom loadoutu (a tedy i v boji) můžeme mít v jednu chvíli pouze jednu. Kromě klasického granátu tu byl disk, který jsme někam hodili a několik sekund jsme se k disku mohli teleportovat nebo jakýsi magický orb, který ve svém okolí vysával z nepřátel po několik sekund zdraví. Když už mluvíme o zbraních, dodejme, že se zde zpravidla nenabíjí. Řeší se tak pouze dostatek munice, která je všude možně rozesetá po mapě. Stejným způsobem je třeba sbírat zdraví a štíty, které jsou taktéž všude možně a to hned v několika velikostech. Některé kusy nám tak přidají pouze +5 (zdraví), jiné výrazně více. Daný objekt se objevuje opakovaně na stejném, k tomu vyhrazeném místě. Zdraví se automaticky neobnovuje, takže je třeba sbírat, sbírat a zase sbírat.

 

 

Druhou důležitou záležitostí, která také ovlivní průběh bitvy jsou „hack modules“. Jedná se o itemy, věci, které lze použít pouze jednorázově, čímž dostaneme menší bonus do hry. Při každém respawnu (který je mimochodem asi po 3 sekundách), si můžeme zvolit jiný typ modulu, avšak aktivní může být vždy pouze jeden v dané chvíli. Například si tak můžeme zobrazit odpočítávání nad lokalitami, kde se něco obnovuje a tím zjistíme, zda například nemáme pár sekund počkat, abychom si danou věc shrábli pro sebe. Jiný modul nám poskytne bonusové zkušenosti za zabití soupeřů a jiný nám pak zobrazí zdraví protihráčů. K dispozici je jich zkrátka celá řada.

Poslední, co zbývá zmínit z menu, je možnost upravovat vzhled jak postavy, tak zbraní. U postavy přesněji řečeno měníme brnění – a to po částech (zvlášť helmu, trup a každou končetinu). Různé typy brnění získáváme stejně jako další moduly s hraním. Vyměnit si pak můžeme například pouze pravou paži, levou nohu, helmu a podobně. Kromě jiného tvaru lze samostatně editovat i barvy (i ty postupně získáváme). Vše se dělí na primární a sekundární barvu, ale aby toho nebylo náhodou málo, zvolit lze i potisky, míru zaprášení či míru poškrábání. Barvy a potisky lze pak měnit i u každé jednotlivé zbraně.

 

 

A teď k samotné akci. Jakmile skočíme do hry, bude většině hráčů zřejmě pár minut trvat, než si zvykne na zdejší rychlost. Po narození totiž trvá někdy jen několik málo vteřin, než narazíme na první odpor. Neustále se přitom musíme otáčet do všech stran, protože nepřítel může přijít skutečně odkudkoliv. Velmi často vypadá bitva jako souboj několika lidí najednou a na férovky typu 1 versus 1 narazíme spíše výjimečně. To samozřejmě přispívá k jistému chaosu, neboť se zároveň snažíme uhýbat letící raketě, u toho střílet hlava nehlava, zatímco se do všeho plete náš spoluhráč a druhý nepřítel nás odstřeluje z dálky. K tomu všemu je třeba myslet na okolní lékarničky, které mohou zvrátit výsledek boje.

 

 

Kvůli velmi rychlému respawnu je třeba v případě zadaného úkolu myslet na to, že je často lepší vyhnout se zbytečným soubojům a zamířit přímo k místu úkolu. Mnohdy totiž na cestě k úkolu uvidíme potulujícího se nepřítele, který nás nezaregistruje a je lákavé využít jeho nevědomosti a začít ho nahánět po mapě se záměrem snadno ho zabít. Jenže tím ztratíme zbytečně mnoho času, zatímco on se za 3 vteřiny stejně zrodí znovu. Nepřijdeme ani o různé výzvy s přesnými úkoly, za jejíchž splnění dostaneme zkušenosti navíc. Velmi dobře vypadá zakončení hráče v podobě oddálení kamery a zabití speciálním chvatem.

Týmy jsou rozděleny na modrý tým „echo“ a červený tým „delta“. A přestože herní dojem oživuje hudba v podobě tvrdého rocku a hráči mají možnost udělat nejrůznější a to velmi povedené gesta, je tu ještě jedna specialita. Jednou za čas se totiž objeví speciální bublina, kterou když vezmeme, staneme se hrozivou příšerou. Tohle strašidelné monstrum má na zádech připevněné dva raketomety, které střílí smrtící střely. Obvykle stačí jeden zásah a je po nás. V okolí příšery se na mapě objevují svítící runy, takže nám je hned jasné, že ono monstrum je pořádně blízko.

 

 

Naneštěstí jsme zatím mohli ochutnat pouze malou část titulu, který v celé své kráse vyjde až 13. května 2016 pro PC, PlayStation 4 a Xbox One. Doom zatím nevypadá vůbec špatně, ale upřímně jsme čekali něco víc, než průměrnou bezhlavou střílečku s minimem inovací. Nezbývá než si počkat na vydání plné hry, která může oslnit třeba kvalitní kampaní, která na videích vypadá více než dobře. Jak jste si zajisté již všimli, tentokrát jsme přidali o něco víc obrázků ze hry, než je obvyklé. Jedná se totiž o vůbec první dojmy z hraní a tak jsme vám zážitek ze hry chtěli přiblížit co nejvíce.