Death to Spies

Pro sečtení všech PC her s tématikou 2. světové války by vám nestačily ani prsty všech členů fotbalového mužstva. Největší válečný konflikt v dějinách lidstva zkrátka nabízí nevyčerpatelnou studnici námětů, které jsou navíc pro hráče nesmírně atraktivní. Vzhledem k okoukaným klíčovým událostem jako je Den D, vylodění v Normandii ap., se začínají vývojáři spíše orientovat na méně známé ale přesto zajímavé skutečnosti, v herní branži prozatím neviděné. A podobnou prozatím zarostlou, nevyšlapanou cestičkou se vydali i autoři Death to Spies.

Válečné Rusko
Smersh je v ruském jazyce synonymem pro trochu delší Death for Spies. Jedná se o speciální špionážní jednotku zformovanou na území Ruska roku 1943. Od té doby v sobě sdružovala řadu vycvičených agentů, kteří plnili rozličné mise vládního charakteru. Přesněji se jednalo kupříkladu o zabíjení nepřátelských špionů, pronikání na nepřátelské území a jejich sklady, přičemž většina podobných akcí byla pochopitelně zaměřena proti nepopulárnímu Německu. Jak nám napověděla nedávno vydaná demoverze, kampaň včetně spojovacích filmečků bude mít retrospektivní charakter. Hlavní hrdina, původně kapitán čtvrtého oddílu Smersh, totiž hru pojal jako takový vzpomínkový pás, v němž hodlá zaznamenat všechny zásadní mise, kterých se účastnil. A jak by autoři jistě jedním dechem dodali, všechny jsou založené na historických reáliích.

Death to Spies byla od začátku označována jako stealth akce a vydaná demoverze žánrové zařazení jen potvrdila. Plížení, lezení a skrývání tvoří devadesát procent herního času a když už z vaší zbraně vyletí nějaký ten projektil, bude třeba vše provést v naprosté tichosti a rychlosti. Asi nejblíže má Death to Spies ke klasikám jako je Hitman, ovšem pochopitelně s trochu odlišným charakterem misí.

Jen tolik, kolik unese
Všechny úkoly vztahující se na právě probíhající level jsou vám podsunuty ještě před jeho začátkem formou krátkého brífinku, který není radno přeskakovat. Vedle zadání totiž bystrým čtenářům propůjčuje i užitečné rady, které je třeba při plnění zužitkovat. Daleko zajímavější je obrazovka, která se objeví posléze. Ta je takovým malým krůčkem směrem k reálnějšímu zpracování válečné akce, než jsme zvyklí. Pryč jsou doby, kdy mohl chodit hlavní hrdina ověšen desítkami zbraní bez sebemenšího důsledku. V Death to Spies si vybavení vybíráte ještě před začátkem mise, přičemž volit je třeba obzvláště pečlivě. Hrdina má udaný počet kilogramů, který ještě na svém těle unese, což vás limituje. I když to vypadá jako skvěle zvládnutý nápad, v praxi stejně platí, že toho hrdina u sebe může mít tolik, kolik je políček v inventáři. To mimochodem znamená jednu klasickou zbraň, jednu pistoli, nůž, granáty a další nutné potřeby jako je chloroform ap. Kilový limit je tedy takovou malou fraškou, která sice potěší, do hratelnosti ale nijak výrazně nepromluví.

Nelinearita a zbraně
Vyzdvihnout je třeba lehce nelineární přístup. V demu je kupříkladu k dispozici poměrně rozlehlá exteriérová mapa, kde se můžete pohybovat lesem dle libosti, stejně jako si vybírat postup, kterým překonáte co pár metrů stojící stráže. Zda vytáhnete zbraň a někde pohodlně z dálky je zneškodníte nebo se kolem nich jen v tichosti proplížíte, to je zcela na vás. Na výsledku mise se to nijak neprojeví, snad jen ušetříte nábojnice. Stejně tak se nelinearita projevuje v plnění úkolů. Abych to předvedla přímo na příkladu z dema. Tam byly hrdinovi uděleny úkoly tři, přičemž dva. jež bylo nutno provést nejdříve, na sebe přímo navazovaly. Pokud jste došli až k bunkru a nerozvážností řidiče zabili, ztratili jste tím možnost dokončit první i druhý úkol, neboť již nebylo možno použít dodávku. Místo aby na vás hra zakřičela a na obrazovku vyplivla nápis Game Over, pouze vás upozorní na změnu v úkolníčku. Z toho totiž dvě zmíněné akce zmizí a u poslední zmizí tip s nákladním automobilem. To sice na jednu stranu neznamená, že level nepůjde dokončit, bude to ale podstatně těžší.

Neméně důležitý je zbraňový arzenál, jehož autentickým zpracováním se autoři chvástali již od první tiskové zprávy. A skutečně, jenom v demu bylo možno natrefit na celou řadu věrně zpracovaných kousků známých jak z historických reálií, tak i jiných her čerpající z 2. světové války. Konkrétně je řeč o K98, MP40, PPSH a dalších. Střelba z nich samozřejmě není úplně realistického ražení, přesto ale nespadá do natolik arkádových mezí, jako jsme zvyklí kupříkladu z Call of Duty. Ostatně zkuste zmáčknout a držet spoušť u PPSH a uvidíte, jak bude zbraň kopat, což podstatně ztěžuje míření

Bojíme se…
.. stereotypu. Mise se totiž zdají být poměrně dlouhé a vyžadují mnohdy opravdu pomalý postup a i několik minut strávených v trávě pomalým plížením kolem všudypřítomných stráží, z čehož se již po několika minutách nepřetržitého hraní stává trochu otravná záležitost. I když hra stále nabízí celou řadu možností ve způsobu likvidace, může pomalý přístup bez adrenalinového prvku po chvíli uspat nejednoho hráče (nezbývá tedy než doufat že bude kampaň nabízet nové a zajímavější výzvy). Zajímavé bude sledovat, jak si autoři poradili s úkoly samotnými. Vždyť jen ty tři prezentované v demu pokrývají téměř úplně výčet, jímž se tvůrci chlubili v tiskových zprávách. Pokud nás tedy v dalších levelech čekají stejné nebo alespoň podobné úkoly, bude následovat nejspíše zklamání.

Velice slušná grafika
Vyhněme se ale předčasným soudům a počkejme na finální verzi, která teprve podá stoprocentní odpovědi. Pokud hra celkově dopadne tak dobře, jako její technická stránka, nebude třeba případné koupě hry litovat. Při nastavení 1024×768 a všech ostatních grafických libůstek na maximum, běží Death to Spies zcela plynuje i na sestavě Core2Duo E6300, 2 GB RAM a X1900GT, což se kupříkladu nepovedlo ani novým Settlerům (první dojmy). Navíc vše vypadá dostatečně reálné a to jak postavy, tak i okolní prostředí, stromy, cesty, skály. Škoda toho mála interiérových lokacích, které na screenech prezentovaných samotnými tvůrci vypadají neméně dobře.

Z toho mála, co nám demoverze předvedla, má Death to Spies slušně našlápnuto zaujmout nejen zájemce o historii, ale i milovníky kvalitních stealth akcí, kteří jsou již delší dobu ubíjeni neskutečnou žízní po kvalitní hře. Nechme se překvapit, plná verze by se měla do obchodů potichu doplížit ještě během letošního roku.