Dawn of Magic

Už jsme si docela zvykli na přísun stále čerstvých akčních RPG, která pomalu ale jistě nahrazují klasické hardcore kusy, jež jsou pro dnešní zmlsané publikum až příliš náročné. Pomlácení několika tisíc monster však nevyžaduje přílišné zapojení mozku, a snad proto jsou diablovky na vzestupu. Ohraným klišé je srovnání s velikánem od Blizardu – již několikrát jsme se přesvědčili, že je prakticky nepřekonatelný, snad jen kdyby se povolané osoby rozhodly pokořit samy sebe. Nemá však cenu spekulovat, ony ani ty klony nejsou vůbec špatné a systém Diabla kopírují se stále větší grácií. Ostatně poslední zástupce žánru, Titan Quest a Silverfall, rozhodně stojí za to si zahrát. Jakým stylem s k nemalé konkurenci staví ruský a nutno dodat, že převelice dlouho vyvíjený Dawn of Magic, to jsme mohli vyzkoušet ve vydané, zhruba 500 MB velké demoverzi.

Co si myslet o hře, kde jedním z možných charakterů je tlustá matróna, která se defaultně ohání velkou pánví? Jistě jen to, že tento fantasy svět nebude zase až tak normální. Je to pravda, Dawn of Magic ke svému řemeslu přistupuje s velkou dávkou humoru a ironie, dokonce si dokáže dělat legraci sám ze sebe, což je důležité – v jádru, pod nánosem odlehčujícího balastu, se však přeci jen skrývá poměrně tradiční akční RPG. Ostatně i tři další hratelné třídy to potvrzují, ačkoliv i ony jsou poněkud zvláštně stylizovány. Mluvíme tu o knězi, cikánce a čarodějnickém učňovi, který jako by z brýlí Harrymu Potterovi vypadl. A navrch samozřejmě ona zasloužilá dáma: něco nám říká, že právě ona vyhraje cenu za nejoblíbenějšího „hrdinu“, tedy minimálně v rámci Dawn of Magic. Z jiných pohledů je totiž celkem jedno, jaký charakter zvolíte. Liší se jen minimálně co do síly, vitality či inteligence. To samozřejmě ovlivní boj na blízko, velikost inventáře či množství many, tedy pardon – zde se jedná o Chi energii. Rozdíly jsou však opravdu marginální.

Opravdová diferenciace čeká až v průběhu hry (z níž si v demu ozkoušíte poměrně velkorysých 10%), kdy se vypracováváte z prostého studenta kouzelnické akademie (opět jako z Harryho) až po mocného mága. Největším rozhodnutím, které tak při tvorbě postavy uděláte, bude volba smýšlení, jakým ke svému dobrodružství budete přistupovat. Zda dobře, špatně či neutrálně – tím máme samozřejmě na mysli morálku. Jistě vám neušlo, že etické problémy se ve většině RPG řeší aktivním přístupem k řešení questů, v Dawn of Magic je tomu ale jinak. Už na počátku se rozhodnete a podle toho k vám všichni budou přistupovat. Jelikož demo obsáhlo jen rozjezd hry, nemůžeme posoudit, jak tento systém funguje, nicméně si troufáme tvrdit, že půjde o jednodušší formu než třeba v Jade Empire a zážitek ze hry tím bude ovlivňován spíše méně než více.

Nepoměrně důležitější je styl, jakým se postavíte k vývoji postavy – ten totiž dokáže dobrodružství jednotlivých hráčů výrazně diferencovat. Možnosti jsou dokonce tak široké, že snesou srovnání jen s těmi, v tomto ohledu nejlepšími akčními RPG. Co vám na začátku chybí, toho se dosyta nabažíte již za několik desítek minut. Ještě zmiňme, že tutorial je trochu nepochopitelně oddělený od hlavní hry, byť se dal skvěle zakomponovat do akademie, odkud se odrážíte do světa tím, že se od tří profesorů naučíte první skilly v některé ze škol magie. Ano, přátelé, jak už název napovídá, je Dawn of Magic zaměřen především magickým směrem. Přestože tu možnosti boje na blízko jsou, nelze je nijak významně rozvíjet, a tak nezbývá než se soustředit na oněch dvanáct magických škol (elementární, ohnivá, vzdušná, ledová, nekromantická atd.), přičemž jedna každá nabízí poměrně široké možnosti. Pokud jste opravdovými příznivci kontaktního boje, zase tolik truchlit nemusíte, některé školy slouží v podstatě jen jako maska různých bojových stylů. Naprosto skvělé je, že vyznáváním učení té které školy se jejímu „smyslu“ přibližujete i vizuálně. Postavě spoléhající na vzdušnou magii tak mohou časem narůst křídla, nekromanceři zase svým vzezřením začnou připomínat zatuchlý hmyz.

Než se ale k takovému souznění propracujete, uplyne spousta akce. Čekají vás desítky questů, ať už jde o nejrůznější poslíčkování, hledání pokladů nebo zabíjení monster, na něž jsou vypsány tučné odměny. Úkoly jsou však pouhou záminkou k tomu, abyste se mohli prosekat a prokouzlit rozsáhlým světem a zapomenout přitom na všechny všední starosti. Zřídkakdy ve hrách vidíte více možností, jak se prosekat hordami obřích škorpionů, goblinů, orků, hadů a další havěti, jež je mimochodem mnohdy moc hezky a nápaditě zpracovaná. Jistě, stále je z velké části bezhlavé klikání, ale schopností je jednoduše tolik, že se jen tak neohraje.

V Dawn of Magic narazíte i na milé nápady, jako je například džin, kterého můžete na požádání vyvolat – ten nejenže neustále vede kritické řeči, ale slouží i jako důležité rozšíření inventáře. Potěší možnost oddálit až opravdu vysoko nad veškeré dění a naopak i maximální přiblížení, kdy lze postavu ovládat takřka až s pohledem přes rameno. Tehdy ale vytanou jisté nedostatky v grafice, která je v důsledku dlouhého vývoje přeci jen zastaralá. Pěkné efekty kouzel jsou jedna věc, nepřirozené pohyby a místy nenápadité prostředí druhá. Na konto nedostatků musíme připočítat i nedostatky v ovládání, které začne být v bohatších bojích chaotické a nereaguje úplně přesně, postava se občas dokonce zasekává. Negativní složku uzavřeme systémem ukládání okopírovaným z Diabla 2, který už je přeci jen přežitý a někdy jen zbytečně zvyšuje frustraci. Někomu jinému však může vyhovovat – přiznáváme, že zde jde spíš o otázku preferencí.

Takže si to shrňme, pokud možno číselně. Plná verze nabídne pět dlouhých kapitol, přes sto odlišných lokací, zhruba ten samý počet schopností (kouzel), která navíc lze kombinovat, následují dvě stovky run a čtyřicet materiálů k modifikaci předmětů. Reklamní materiály dále mluví o šesti stovkách NPC – zde se však domníváme, že byly započítány i ty, které prohodí pouze jednu větu. I přesto je rozsah velice slušný, a přes místy haprující hratelnost, je to zkrátka výzva, která by hráče akčních RPG měla uspokojit.