Combat Wings – Battles of Britain

Nejsem si zcela jist, jaké poměry vládnou na školách dneska, ale za mých mladých let (co bych si to nepřiznal, taky stárnu) bylo všechno žactvo povinně uneseno takovými mistrovskými díly české literatury, jako třeba nehynoucí kuchařkou Pejsek a kočička na sto a jeden způsob nebo Biblí všech začínajících čtenářů, sadomasochistickým Slabikářem (Míla mele maso, máma mele Mílu). Některé kousky však – a zde všechna čest páně Čapkovu géniu – tyto klenoty zastínily a sláva jejich zapustila kořeny i v zemích, jež se rozhodně nemohly chlubit bratrstvím s bratrem naším vezdejším, nejvěrnějším a nejrudějším. Řeč je o Letadélku Káněti, jehož pozoruhodný příběh, propracované postavy a na svou dobu jistě odvážné technické kapitoly položily základy modernímu leteckému románu. Dokonce bych řekl, že zcela jasně čitelný odkaz by se dal najít i ve hře Combat Wings – Battles of Britain, o které jsou dnešní první dojmy. Takže si zavažte šály, nahoďte vrtule a pojďte to spolu se mnou bleskově prolétnout…

Druhá světová válka, pokračování i-té, klapka j-tá…
Pokud je něčeho více než skalních fanynek Tokio Hotel (tak už konečně i já vím, o co jde :o), pak je to zcela jistě počet her čerpajících z asi bohužel nevyčerpatelné studnice druhé světové války. Až nechutně často jsme oblaženi nějakým dalším neotřelým úhlem pohledu na největší konflikt v dějinách konflikt, třeba desátým dobýváním normandských pláží nebo patnáctým vylamováním zubů v bitvě o Stalingrad. Bohužel je tomu často i tak, že když už je kvalitní námět, zpracování pokulhává nebo naopak. Jediné, čeho je v této branži stále poskrovnu, jsou letecké simulátory pro svou relativní náročnost na hráče a mnohdy i na HW. Pro hardcore piloty těch pár kvalitních kousků stačí, pokud si však někdo chce zalítat bez zbytečného luštění manuálu, může sáhnout po bezpočtu leteckých arkád. A Combat Wings přesně takovou zábavu slibuje.

Než se ale dostaneme k samotnému popisu nedávno vydaného dema, mohli bychom trochu zauvažovat, co všechno by byla plná hra schopna nabídnout. Oficiální stránka hry je poměrně skoupá na slovo, což zavdává k neblahému tušení, že tento počin bude asi hodně krátkou záležitostí. Samotné pozadí bitvy o Británii, pouhé pětiměsíční válečné období, je dle mého názoru nedostatečná náplň hry i pro „hloupou arkádu“. Tento neblahý fakt by teoreticky mohl zmírnit alespoň dostatek letadel a kampaň za obě strany. Ovšem má intuice mi napovídá, že v tomto případě se dočkáme pouze kampaně za Brity s jejich Hurricany a Spitfiry. Jejich řady by měly rozšířit i Westland Whirlwind a Hawker Tornado, přičemž nějaká mise bude i z pohledu střelce bombardéru, je ale otázkou, zda to bude dostatečné vzhledem ke konkurenci.

Demo kratši než ostravske zobaky!
Před spuštěním té zběsilé akce toho na výběr moc nemáte. Mrknout do nastavení, pohrát si s grafikou a ovládáním, což je plus mínus vše. Sice bych to nemusel vůbec zmiňovat, ale když v různých nastaveních hry strávíte poněkud více času, hned se dostanete dejme tomu na celou třetinu herní doby dema. Bohužel. Proto se neošizujte a před startem v ostré misi si raději zkuste vychutnat i misi tréninkovou, když už jste to tahali tak dlouho.

Alfou a omegou dema je váš Hawker Hurricane, páteř britského letectva v Bitvě o Británii. A jelikož co dneska není customizable, to je out, i zde si můžete svůj dolnoplošník přizpůsobit k obrazu svému. Tedy přesněji řečeno, můžete si zvolit jedno ze čtyř nebo pěti značení letounu, přičemž na trupu nechybí “all American” obrázek lepé děvy. S takto vytuněným flígrem si hned v tréninkové misi uvědomíte, že pokud jste zapnuli joystick, udělali jste chybu. Raději hrajte klasicky arkádově s klávesnicí a myší, alespoň si nezpůsobíte trauma v podobě občas zvláštní (ne)fyziky letu. Jelikož jsme ve správné arkádě, letadlo má kromě „nekonečných kanónů“ i osm neřízených raket a dvě bomby. Tento arzenál však využijete bohužel jen v tréninkové misi, protože druhá mise už je jen o sestřelování letadel. Cílem ostré mise je (snad) uhlídat pobřežní radar před nálety nenechavých Stuk. Ty jsou sice jen tři, ale jako doprovod mají pořádný hlouček Messerschmittů. V tuto chvíli jsem si všimnul jedné zajímavé věci, a to že prakticky o všechny nepřátele se budete muset postarat sami a nejspíše jen vy samotní jste i cílem jejich útoků. Spřátelené AI jako by v tu chvíli provádělo jen vyhlídkové lety. Přece jen jsme ale v arkádě, a tak pohádka O zlých Hunech na šesti hodinách nebude mít špatného konce…

Co se týče grafické stránky, jedná se asi o nejsilnější devizu hry. Na arkádu poměrně slušné detaily textur i celého prostředí dodávají letu šmrnc, zajímavá kamera pak přispívá k ještě zajímavější dynamice letu. Zcela nejlepší se mi ale na grafické stránce zdají světelné efekty, zejména co se oblohy týče. Pokud bude mít někdo chuť, může si hru navíc zpestřit i přepnutím pohledu do pilotní kabiny, osobně mi to ale moc nesedlo.
Co tedy říct na závěr? Hra to určitě nebude špatná, ale obávám se její krátké délky a nevýrazných misí…