Code of Honor 2: Conspiracy Island

Okamžitě po uvolnění hratelné ukázky francouzské střílečky Code of Honor 2: Conspiracy Island jsme se pustili do hraní, abychom vám přinesli zprávu o dojmech, které v nás připravovaná tropická akce zanechala. Demoverze je k dispozici ke stažení i u nás na Gameparku. Upřímně řečeno, nejsme si jisti, zda po prolétnutí následujících řádků vůbec budete mít chuť si onu ukázku stahovat. Není totiž o co stát. Nezkusit si nové Code of Honor na vlastní kůži, nevěřili bychom, že je vůbec možné, aby hraní nějaké demoverze mohlo v člověku vzbudit tolik negativních pocitů, jako je tomu v dnešním případě. Než začneme s kydáním hnoje, ve dvou větách shrneme podstatu zápletky CoH 2. Tak tedy: 1.) Šílený generál se zmocnil jaderného reaktoru ve Francouzské Guyaně  – a rozhodně se nechystá potenciálu jaderné reakce využít k lidumilné výrobě elektrického proudu. 2.) Vy, coby člen jednotky příslušníků cizinecké legie, máte za úkol generálovi zatnout tipec. Toť vše.

 

 

Po kratičkém loadingu jsme se objevili ve výsadkovém člunu. Plukovník po vylodění uděluje pokyny, co má kdo vykonat  – nejhorší práce si oddře legionář Boulet, tedy my. Než se jsme ale vydali splnit rozkazy, dopřáli jsme si letmé rozhlédnutí, abychom zhodnotili grafickou stránku hry. To byla chyba, velká chyba. Conspiracy Island totiž – jednoduše řečeno – vypadá děsně. Připomněl nám stařičkou sérii her Army Men, jejímiž hrdiny jsou plastoví vojáčci, se kterými si hrával každý kluk. Francouzská Gyuana totiž vyhlíží hrozně uměle. Nepochopte nás špatně, jednotlivé objekty (skály, palmy) nevypadají až tak zle, jenže pohlížíme-li na celek, vypadá hra tak nějak… …plastově.  Jako by neohrabané dítě vzalo vcelku pěkně vymodelované předměty, jež samy o sobě nejsou nijak odpudivé, a neuměle je spatlalo do odpudivého celku. Už od prvních okamžiků je jasné, že CoH 2 patří do segmentu low-value her.

 

  

Toto zjištění se nám potvrdilo hned, jak jsme z mysli vytěsnili šílenou grafickou prezentaci hry, a vrhli se střemhlav do akce. Z toho, co jsme spatřili, nám spadla čelist. Po odpálení překážky z ostnatého drátu, která blokovala cestu, se zpoza skály vyřítili protivníci, aby nás poslali pod kytičky. Jenže hlavní záporák, zlý generál Mendoza, svým poskokům zřejmě nedal ani základní vojenský výcvik, protože milí protivníci cítili neodbytnou potřebu nabíhat do dráhy našich kulek jako tupé ovce. Pravda, mnohdy se snažili hledat úkryt za kameny, ale nejspíš jim nikdo nevysvětlil, že způsob krytí, kdy čouhá ven větší polovina těla, není příliš efektivní.  A když se jednomu z nich podařilo dostat se až k nám, dělal tak srandovní úskoky a kotrmelce, že nám hodnou chvíli trvalo, než jsme ho poslali za jeho kolegy na onen svět. Inu, když se smějete, ovlivní to mušku. Uznáváme ale, že kdyby se onen nebožák dal místo vojančení raději zaměstnat u cirkusu, určitě by udělal kariéru.

 

 

Výše zmíněné bohužel platí i pro počítačem ovládané spolubojovníky. Jednou se nám například stalo, že chrabrý nepřítel se dostal až úplně k našemu (neméně chrabrému) kolegovi legionáři. A ti dva na sebe smutně koukali, mávali zbraněmi, neschopni se zabít. Až nám jich skoro přišlo líto. Dvojice se zřejmě pokoušela demonstrovat nesmyslnost války: vždyť my všichni přece jsme příslušníci lidského rodu, tak se chytněme za ruce, utvořme kruh, tančeme dokola a zpívejme. Proč, proč bychom nemohli žít v míru?! Chladně přiznáváme, že nakonec tento mírový pakt ukončila kulka bojechtivého Bojlera, který nedokázal klid zbraní ve válečné hře přenést přes srdce. Prosím, odpusťte nám sarkasmus předchozích řádků, ale už dlouho jsme neměli čest hrát něco takového.

 

 

 

Ochutnali jsme i nabídku zbrojního arzenálu.  Jedná se o klasickou přehlídku pistolí, samopalů, útočných pušek a granatů – nic zvláštního. Potěšila nás ale možnost měnit si na pušce FAMAS zaměřovače. FAMAS tak můžete využívat pro boj na blízko či střední vzdálenost, nebo z ní stiskem jediného tlačítka uděláte odstřelovačku. Pro boj tělo na tělo disponuje Boulet i kuchkudlou, s níž sundáte nepřítele během okamžiku. Protivníci toho obecně moc nevydrží a ani nedokážou způsobit větší škody – na střední obtížnost hra nepředstavovala žádnou výzvu. Nebýt testování toho, jak vypadá blížící se smrt (viz dále), nepodařilo by se nám zemřít ani jedinkrát.

 

 

CoH 2 neobsahuje indikátor zdraví, autoři se evidentně svezli na vlně moderních her, které – když se blíží smrt – hráče upozorní zrudnutím okrajů obrazovky. V těchto okamžicích hra vypadá i celkem pěkně. Podaří-li se vám vypadnout na chvíli z výhně války (což nebyl problém), hitpointy se rychle regenerují, abyste se mohli promptně vrhnout do bitvy. Tedy pokud to vůbec stojíte.

 

 

Po několika herních fiascích na pláži jsme se přesunuli do jeskynního kompexu, který měl podle údajů výzvědné služby vést přímo pod obávaný reaktor. Zde Conspiracy Island ztratil příchuť plastiku, zato ale na síle nabrala šeď, nevýraznost a nádech zatuchliny. Jen v místech, kde prasklinami ve stropě pronikaly sluneční paprsky, se dalo hovořit o ne-úplně-hnusné podívané. Pokud jste ale věřící, možná se vám v jeskyních zalíbí. Klidně se totiž může stát, že se před vámi zjeví sám Ježíš Kristus. Neděláme si legraci: během brodění se jeskynní říčkou jsme spatřili ozbrojeného Krista. Tedy… Musel to být Syn Boží, protože kdo jiný by dokázal chodit po vodě? Jak jsme psali na začátku, hratelné ukázce CoH 2 se v nás podařilo vzbudit veskrze negativní dojmy a marně přemýšlíme, co pozitivního by se o ní dalo napsat. Zřejmě nic, a tak ještě přidáme jeden záporný postřeh. Stalo se pěkným zvykem, že spolubojovníci, s nimiž procházíte hrou, mají jedinečnou a výraznou osobnost, aby se s nimi hráč pevněji spjal a oplakával jejich ztrátu, diktuje-li to příběh. Legionáři v CoH vypadají jako vytažení z výrobní linky. Liší se jen jmény a zanedbatelnými detaily ve vzhledu, takže když jeden z nich hned na začátku zemře, vzbudí to ve vás spíše úšklebek než emoce. Ne že by na tom u této perly příliš záleželo, je to prostě jen poslední hřeb do festovně zatlučené rakve.

 

Demoverze obvykle představuje produkt, který je zcela dokončen, anebo se nachází v konečných stádiích vývoje, kdy se už jen dodělávají detaily, piluje hratelnost atp. Přijmeme-li tuto představu a vztáhneme-li ji i na Code of Honor 2: Conspiracy Island, jímá nás hrůza. Nechceme dělat předčasné závěry, ale nový CoH nejspíše neovládne žebříčky prodejnosti, ani si nezíská hráčská srdce. Naleštěným trailerem se nenechejte zmást. Vydání této „pecky“ je plánováno na prosinec, což poskytuje tvůrcům dost času, aby své dítko ještě trochu opečovali, než jej vypustí do světa. Škaredá grafika, stupidní umělá inteligence, vyčpělá zápletka – prostoru ke zlepšování je tu spousta.