Bermuda Lost Survival do předběžného přístupu dorazil už v září minulého roku. Tehdy však byla hra v tak rané fázi, že jsme ji chtěli dát ještě nějaký čas k dobru. Za hrou stojí nezávislé studio NIGHTBOX a jde teprve o druhý herní počin tohoto vývojáře. Pokud si stále ještě nejste jistí tím, co je myšleno slovem Bermuda v názvu, pak vězte, že se nejedná o nic jiného než slovo bermudský. Ano, naše ztroskotání má skutečně co dělat s bermudským (též ďáblovým) trojúhelníkem. Podívejme se už ale na samotný herní zážitek.
Hráč se bez jediného slova vysvětlení objeví na nafukovacím člunu. Nejen, že chybí sebemenší vpravení do příběhu, ale člověk nemá ani páru, co má vlastně nadále dělat. Pokud znáte Raft (naše první dojmy zde), pak byste mohli očekávat nějaké ty plující předměty okolo. Jenže zde na hladině nikdy neuvidíme víc, než co na ní sami postavíme. Vše potřebné tak nakonec získáme jedině pod mořskou hladinou. Místy tak titul připomíná spíše výborný titul Subnautica.
Ano, i zde budeme častěji pod vodou než nad ní, abychom nervózně sledovali tikající ukazatel zbývajícího kyslíku. Jakmile kyslík dojde, začne naší postavě nahlas bušit srdce a pokud se ihned nevynoříme, v mžiku ubývá zdraví. Pokud zemřeme, zbývá jediná možnost – načíst poslední uloženou pozici. Hru si lze kdykoliv uložit v naší posteli, která zároveň slouží i pro odpočinek. Tím lze snadno potřebný počet hodin, což se hodí zejména v noci. Noční obloha totiž neposílá žádné sluneční paprsky pod hladinu a my tak vidíme sotva na krok. Brzy jsem si uvědomil, že prospaná noc znamená o to větší hlad a žízeň. Proto jsem raději pracoval i přes noc. Zpočátku to neslo své ovoce, avšak nakonec jsem narazil na tajemný ukazatel mozku. Hádáte správně, jde o ukazatel odpočinku, jež se doplňuje právě spánkem. Moje rada tak zní – spěte, dokud můžete.
Ačkoliv ztroskotání na širém moři může vypadat jako čistokrevný survival, kromě spánku musíme hlídat už jen dva ukazatele. Tekutiny jednoduše doplníme přefiltrováním slané vody ve speciálním zařízení, zatímco hlad vyřešíme lovem ryb na kopí. Ačkoliv tyhle mořské potvory není vůbec těžké ulovit, hrozí nám kvůli tomu riziko od kolem plujících žraloků. Ti totiž také loví ryby a pokud ucítí krev z námi právě propíchnuté rybky, vycítí příležitost, rychle připlují a rybu seberou přímo z oštěpu. A protože jsou tak trochu nemotorní, zuby rovnou přebrousí i nás (což nám ubere zdraví). Ryby je tak třeba lovit ideálně v nepřítomnosti žraloků.
Vidina žraloka ve hře vás zajisté hned od začátku postraší. Jenže je tomu úplně jinak, autoři hry totiž tyhle tvorečky udělali záměrně mírumilovné, aby lidem došlo, že žraloci na lidi útočit vůbec nechtějí. Ve hře narazíme na hned dva typy žraloků – žraloka útesového a žraloka tygřího. Zaútočit na nás může jen druhý typ, avšak to jen opravdu výjimečně. Mně se po celou dobu hraní ani jedinkrát nestalo, že by po mně tahle přerostlá rybka záměrně šla. Jen tak mimochodem, pokud si ryby uvaříme, uhasíme hlad dvakrát efektivněji.
Hráč se pod tíhou neinformovanosti a absencí popisků potýká poměrně často s tím, že neví, co a jak udělat. Je jen otázkou času, kdy vám bude chybět určitý typ materiálu a vy nebudete vědět, kde ho vlastně získat. Například ve vodě popadnete plast, ale s otazníkem zůstane, kde vlastně vzít recyklovaný plast? Vývojáři plánují vytvořit oficiální Wiki stránky hry, ale i nyní, rok po vydání, stále chybí. Znalec hry by přitom stručné popisky sepsal během několika hodin. Ostuda.
Jako u většiny survival počinů, i zde craftování sehrává velkou roli. Je tu však jeden velký rozdíl. Zatímco obvykle lze v hrách vytvořit na koleni celou řadu věcí, zde tomu tak není. Kromě několika málo nástrojů, tak na vše potřebujeme patřičné zařízení. A že jich je! Ačkoliv lze pochopit motivaci vývojářů nabídnou uživateli ke stavbě celou řadu strojů a tím zpestřit zážitek, v konečném důsledku má hráč až 10 zařízení, do kterých je přitom nutné vložit potřebný materiál. Nestačí tedy mít materiál v inventáři postavy, a člověk musí pořád dávat materiál sem a tam, a to do tolika strojů. Osobně bych upřednostnil, kdyby stroje raději poskytovalo určité pasivní bonusy. Hráč by si užíval pohled na nové věcičky, které vytvořil a zároveň by si užíval oněch výhod.
Ať si chceme pořídit vodní mlýn, filtrační zařízení či pec, nic z toho nebude bez příslušného materiálu. Naštěstí pod mořskou hladinou narazíme na klacky, dřevěné desky, kameny, vodní řasy či kovový šrot. Vodní řasy lze usušit a vytvořit lano, z toho zase později kusy látky. K těžbě potřebujeme jednak nůž a jednak také sekeru. Každá těžba vyžaduje konkrétní nástroj a oba nástroje lze také jedenkrát vylepši, čímž se zvýší jejich účinnost. Vytvoříme si však například i láhev na nabírání slané vody, kterou stačí odšpuntovat pod vodou a slaná voda nám již teče přímo do inventáře. Později se nám podaří sestavit dynamit a vyhodíme do povětří dveře několika kontejnerů. Když ale pomineme nazelení několika málo zajímavých objektů jako je tajemný monolit, potopená stará loď či spadlé letadlo, je sběr poměrně stereotypní. Malým zpestřením je alespoň občasné nalezení truhly s překvapením. Tam může být kompas, ale třeba i pan Wilson z legendárního filmu Trosečník.
Po nějaké době nám začne scházet vzácnější materiál, který v blízkém okolí zkrátka sehnat nelze. A protože náš původní člun stejně jako dřevěná platforma zůstávají na místě, nastal čas postavit malý přístav a následně i raft. Pak už naší cestě do dalekých končin nic nebrání. Problém však nastává při plavbě zpět. Jakmile se nám totiž naše základna ztratí z dohledu, je slušným oříškem ji znovu najít. Osobně jsem si po cestování křížem krážem raději nahrál poslední uloženou pozici a vyplul znova. Tentokrát jsem plul vždy jen tak daleko, abych měl základnu stále ještě na obzoru, pak jsem postavil dřevěný plující čtverec se svíčkou na něm a plul opět tak daleko, abych byl těsně na dohled. Nemusíte mít ale strach, jakmile najdete kompas, tohle značkování pomine. Kompas totiž neukazuje jen světové strany, ale také jakým směrem, co vlastně je.
Dostáváme se k budování. Jelikož začínáme na malém nafukovacím člunu, je zřejmé, že zde toho příliš nepostavíme. Z nasbíraného dřeva tak musíme postavit plující čtverec. Ten lze následně rozšiřovat o další plošiny, případně různé typy dřevěných zdí. A pokud se nechceme rozpínat příliš do šířky, abychom od jednoho zařízení k druhému neběhali maraton, lze vytvořit i několik pater své (božské) základny. Ať už si vytvoříme základnu jakoukoliv, vyplatí se nechat na jejich okraji trochu místa. Jedině tak na svou základnu můžeme vylézt přímo z vody. Pokud jsou na okraji objekty, budeme muset plavat z jiné strany, což kvůli při opakovaném provádění začne být brzy značně otravné.
Zpracování zatím příliš závratné není. Když pomineme krásnou atmosféru východu a západu, je grafika při nejlepším podprůměrná. Většina animací bohužel vypadá amatérsky, jiné animace stejně jako hudba chybí úplně. Pokud tak chceme vyšplhat na vor či člun, najednou se objevíme na něm. Těžkopádně bohužel působí i chování postavy. Pohybujeme se poměrně pomalu a když chceme něco vzít, naše ruka nerealisticky pomalu sahá dopředu, aby danou věc popadla. Hra má v sobě očividný potenciál, ale zatím jej příliš nevyužívá, což vzhledem k silné konkurenci není dobrá zpráva.
Ačkoliv jsme v Bermuda Lost Survival stále ve vodě, hratelnost je (zatím) poměrně suchá a pomíjivá. Po pár hodinách totiž postavíme téměř vše a dojdeme tak na samotnou hranici hry. Pak už nezbývá, než hru vypnout a zahrát si něco jiného ve víře, že autoři tuhle hru ještě pořádně propracují. Hra má dobře našlápnuto, ale ještě větší kus cesty má teprve před sebou.
