Battlestations Pacific – dojmy z hraní

Battlestations Midway přinesl v roce 2007 – jakkoli nepravděpodobně to zní – relativně neotřelý pohled na druhou světovou válku. Studio Eidos Hungary v současnosti dokončuje přímé pokračování, nazvané Battlestations Pacific, a při této příležitosti byla vydána hratelná ukázka, kterou si můžete vyzkoušet i vy. Jak už vyplývá z názvu, dvojka kráčí cestičkou vyšlapanou předchůdcem, jelikož nás opět zavede do Tichomoří, kde zuřil konflikt mezi Američany a vojáky Země vycházejícího slunce. Battlestations Midway zaznamenal solidní úspěch (prodalo se kolem půl miliónu kopií, což je na specificky zaměřený titul opravdu slušné číslo) a tvůrci hodlají svůj sukces přinejmenším ještě jednou zopakovat. Čerstvě uvolněné demo by nám v lecčems mohlo napovědět, jak dobře mají pilní Maďaři našlápnuto, nemyslíte?

Pokud jste četli naše preview, už víte, že hra nabídne celkem dvě kampaně. Ta první, americká, věrně kopíruje události v Tichomoří a projdete si v ní všechny důležité okamžiky války. Historický exkurs jistě potěší, ale přesto zní mnohem zajímavěji možnost zahrát si za Japonce. Proč? Protože tvůrci sestavili řadu „co kdyby“ scénářů, které sice neodpovídají realitě, ale na druhou stranu umožňují vyzkoušet, jak by asi vypadala situace v Pacifiku, kdyby Hirohitovi poddaní dosáhli vítězství. Je tedy veliká škoda, že hratelná ukázka nabízí pouze americkou kampaň. V demu se podíváte do bitvy o Leytský záliv a jak jsme právě řekli, prožijete si ji v kůži Američanů.

 

 

Pěkně zpracovaný briefing vás rychle a stručně uvede do situace, na schematickém náčrtku bitevního pole uvidíte, co po vás MacArthurův štáb žádá (a co od vás taky dostane, pane, ano, pane!). Kdo chce, může si prohlédnout spojenecké stroje, jež se dané mise zúčastní, a přečíst si krátké, leč výstižné info o každém z nich. A pak už nezbývá nic jiného, než se vrhnout do víru námořně-vzdušné války.

 

 

U Leyte došlo k prvnímu organizovanému nasazení tzv. božského větru: letadel kamikadze. Jako první to odnesl křižník Australia, který byl zasažen letounem sebevražedného pilota. Byl to ojedinělý incident, ovšem už o několik dní později začali potomci samurajů obětovat své životy skupinově, přesně v duchu rčení “jeden za všechny, všichni za jednoho”. A právě v této svízelné chvíli se ocitnete na palubě spojeneckého křižníku, na povel máte kanóny flaku a za žádnou cenu nesmíte dopustit, aby vás nebo člena vaší flotily potopil někdo z bandy šílených pilotů. (Zde na chvíli odbočíme: máte-li chuť, schválně rezignujte na obranu a sledujte, jak zera naráží do lodí. Exploze totiž vypadají moc hezky, srdce zaplesá). Oblohu křižují malinkatá letadélka, za kniplem sedí ke všemu odhodlaní piloti a vy je musíte z narudlé oblohy sundat dřív, než se sundají sami, jestli nám rozumíte. 🙂

 

 

Už na první pohled je jasně patrné, že Midway a Pacific mezi sebou dělí dvouletá časová propast, neboť grafika prošla opravdu důkladným faceliftem, takže hra se v konkurenci současných válečných titulů nemá vůbec – alespoň co se technického zpracování týče – za co stydět. Detailní prostředí, nádherně provedená vodní hladina a odlesky v ní osloví úplně každého, zarytého válečníka i mírumilovného pacifistu. A nejlepší je, že vizuálních kvalit si užijí i majitelé slabších sestav, protože i na nižší detaily vypadá grafika stále solidně. Jenže… na mnoho dnešních her se sice skvěle kouká, ale s hratelností až příliš často bývají dost na štíru, ale to naštěstí není případ BS Pacific, i když k misi prezentované v demu máme jisté výhrady. K výtkám však dojdeme až za chvíli, poněvadž nejprve si povíme, jak se hra vlastně ovládá.

 

 

Pozorní hráči si nepochybně povšimnou snahy tvůrců oslovit ještě širší publikum než minule. Zatímco v Midway byl fyzikální model někde na pomezí arkády a simulace, Pacific jasně inklinuje k méně realistickému pojetí fyziky, ale o to pohodlnějšímu ovládání. Máme za to, že se nejedná o posun výrazný natolik, aby vzbudil znechucení u veteránů, nicméně nováčci snadněji vstoupí do hry. Jinak řečeno, v Eidos Hungary dokázali husarský kousek: zpřístupňují Pacific širší veřejnosti, aniž by si znepřátelili oddané zastánce starých pořádků. Ani drobným změnám v interface, které se nám podařilo zaznamenat, nelze téměř nic vytknout, proto konstatujeme, že mírná evoluce, jíž základy hry prošly, je úplně na místě a přináší komfortnější prožitek z hraní. 

Nový Battlestation není bohužel zcela bez chyb či nedostatků; objevují se problémy známé už z jedničky: bugy a občasná nuda. Uvedeme příklad obojího. Dostanete rozkaz zničit tři doky, což by mělo eliminovat japonskou námořní obranu. Nápověda prozradí, že ideálním nástrojem jsou stíhačky vybavené raketami. Takže se do jedné z nich přepnete, klesnete téměř až na úroveň vodní hladiny, abyste nemuseli čelit zuřivé protiletecké obraně, která dokáže stíhačku sundat z oblohy než bys řek švec, namíříte k některému ze tří cílů a těsně před ním vypustíte smrtonosný náklad střel. A čekáte, až přístav exploduje, abyste se mohli přesunout k dalšímu. Jenže to se nestane, budově dokonce neuberete ani ždibíček „hitpointů“, i když jasně vidíte, že rakety zásáhly cíl nebo dopadly blizoučko. Zvláštní. Takže to zkusíte znovu. A znovu a pak ještě jednou – se stejným (nulovým) výsledkem. Jako by se zásahová zóna nekryla s modelem přístavu… Toliko k bugům.

 

 

Autor článku se s výše zmiňovaným problémem vypořádal jednoduše: svěřil ovládání umělé inteligenci, šel si připravit oběd, který poté donesl k počítači a na taktické mapce při poklidné konzumaci chutného pokrmu pozoroval, jak americká AI zvládá válčení. Za chvilinku bylo vymalováno, přístavy zničeny a hra naznala, že nastal čas zadat jiný úkol, s nímž si AI bez jakéhokoli lidského přičinění též hravě poradila. Toliko k nudě. Jen zřídkakdy musíte hnout prstem, alespoň co se kampaně týče.

 

 

Diametrálně odlišným dojmem totiž působí dvojice skirmishových map, kde mimochodem konečně můžete vyzkoušet Japonce. Zde mnohem, mnohem více závisí na vašich činech, musíte se instinktivně rozhodovat a pohotově jednat, akce je svižnější, plynulejší a nesrovnatelně zábavnější. Až ve skirmishi se ukazuje síla Pacific, vyzkoušíte práci s výsadkáři či další novinky v sérii, a má smysl osobně sednout za knipl a přímo se zúčastnit bojů o strategicky významná místa.

 

 

Nemůžeme se zbavit dojmu, že tvůrci neučinili zrovna nejšťastnější výběr při těžké volbě, jakou misi zařadit do dema. Bitva u Leyte sice patřila k zajímavým událostem války, o tom se nehodláme přít, ale z herního hlediska je malinko nudná, především díky faktu, že se skoro nemusíte snažit, abyste dosáhli úspěchu (a nespatříte téměř nic z novinek). Nicméně díky přítomnosti skirmishových map musíme uznat, že Battlestation Pacific jako celek rozhodně stojí za pozornost, a těšíme se, až v recenzi otestujeme všechny možnosti očekávaného titulu.