Ancient Wars: Sparta

Když se podíváme na současnou nabídku realtime strategií, uvidíme, že je dost jednostranně zaměřená. Herní průmysl ještě nevybředl z nekonečného cyklu titulů z 2. světové války – a RTS jsou touto tématikou zaneseny vůbec nejvíce. Přitom se trestuhodně zapomíná na období válečnicky dost možná mnohem atraktivnější. Ne, nemluvíme tu o sci-fi, nýbrž o dobách mnohem starších, v tomto případě starověku, tedy antice. Nejen, že má tato epocha pro současné publikum takřka mýtickou atraktivitu, ale nabízí i skvělou možnost ke kombinaci fantazie a reálného základu. Ještě štěstí, že si to čas od času někdo uvědomí, jako nyní ruské studio World Forge, a vrhne své síly do tvorby titulu, jaký si všichni chceme zahrát. Druhou věcí ovšem je, zda se úctyhodný záměr povede adekvátně realizovat.

O Ancient Wars: Sparta toho před vydáním mnoho známo nebylo, ačkoliv se hry ujal světově významný vydavatel Eidos. S vypuštěním obsáhlé demoverze se to ale mění, jelikož tvůrci jejím prostřednictvím dávají jednoznačně najevo vysoké ambice. Demo je hratelné nejen ve třech jazycích (angličtina, němčina, francouzština), ale poskytuje i možnost ozkoušet všechny tři dostupné národy. Ještě před jejich výběrem vás však čeká pár minut dlouhé intro, které v nás vzbudilo spíše rozporuplné pocity, až jsme si skoro začali myslet, že máme co do činění s hodně levnou a nepovedenou budgetovkou. Znovu se nicméně ukázalo, že správný první dojem si z intra udělat nelze, protože s ostatními součástmi dema můžeme vyjádřit víceméně jen spokojenost.

Po nastavení obligátního profilu se v menu objeví tři kampaně. Každou z nich můžete nakliknout, přičemž se vám otevře seznam všech misí za Sparťany, Egypťany i Peršany. Z každé složky si však lze vybrat jen jednu misi – vždy z odlišné fáze kampaně. V plné verzi čekají tři desítky misí, přičemž podle našich dojmů se dá říct, že první kampaň za Sparťany je mnohem jednodušší než poslední za Peršany. V prvním případě jsme si totiž ozkoušeli pátou misi a prošli jsme jí v podstatě bez úhony, za Peršany jsme hráli teprve druhou – a už jsme se docela zapotili. Svůj význam má pochopitelně i volba jedné ze tří obtížností. Na tu první se vskutku pouze vezete, na třetí se vyžaduje především rychlé reakce i celkové jednání. Co si budeme povídat – Ancient Wars: Sparta se drží kořenů žánrů, takž je jako každá RTS řádně akční, tudíž se o přílišné taktické náročnosti opravdu hovořit nedá.

Popišme si však misi za Sparťany, která, ač vcelku snadná, ukázala možnosti hry zřejmě nejlépe. Začínáte na moři s dvěma netradičně velkými galérami (velikost pramení z toho, že se autoři snažili o dodržení velikostních poměrů, což je skvělé – na lodi tak vidíte stejně velké postavičky, jako když vylezou na pevninu). Záhy na vás se svými loděmi zaútočí nepřítel. První úkol: probít si skrz něj cestu. To vůbec není obtížné jako spíše zmatečné. Doufáme, že na tom autoři ještě zapracují, protože plavidla byla často neschopná najet k nepříteli tak, aby ho zasáhla. Navíc se často zasekávala jak sama o sebe, tak o břehy. Možná by to také chtělo připravit větší vodní hladinu, kde by nebylo tak těsno. Ale nakonec se nejedná o nic dramatického – námořní bitvy nejsou stěžejní součástí hry, takže je přežijete. Ostatně i v demu je maximálně za pár minut hotovo. Následuje vylodění na souši, zformování šiků v čele s hrdinou Leonidem (ano, to je ten dobře známý z Bitvy u Thermopyl) a cesta k nedaleké delfské věštírně. Zde se od hrstky přeživších kněžek dozvídáte o přepadení provedené Peršany. Ti věštírnu zpustošili, a co hůř – ukradli vzácné koňské spřežení. Dostáváte tak k ruce tři kněžky, které mají dvě speciální schopnosti: léčení a odhalování dosud zakrytých koutů mapy. Ty vám mají pomoci v nalezení spřežení. Cestujete tak přes polovinu mapy, cestou vybíjíte jedno nepřátelské hejno za druhým. Přijde i příležitost získat posily prostřednictvím splnění sekundárního úkolu. Ten je náležitě prozaický: osvobodit zajaté bojovníky z rukou Peršanů. Tak si to šviháte až ke kýženému spřežení, které po obzvlášť tvrdé bitvě získáte a můžete odvést do bezpečí – pochopitelně opět přes řádný odpor nepřítele. Zbývá dodat, že spřežení se opravdu nepohybuje samo, ale je zapotřebí do něj naložit jednoho, v lepším případě rovnou dva muže (pak je v boji obzvlášť efektivní). Je skvělé, že stejně to funguje i s koňmi, které na mapě občas potkáte. Zkrátka je osedláte a máte jízdu.

Mise za Sparťany byla tzv. chodící, tedy bez výstavby základny a možnosti libovolně doplňovat bojeschopný materiál. To s Egypťany i Peršany teprve poznáte, co obnáší starost o suroviny (dřevo, zlato, jídlo) a nutnost mít kvalitně fungující infrastrukturu. V zásadě funguje vše jako v každé jiné RTS: pracanti sbírají suroviny a staví, ale jsou tu i zajímavější prvky. Ty se vám rozkryjí ve chvíli, kdy dokončíte kasárna a získáte možnost cvičit vojáky. Pravděpodobně vás zaskočí, že si je do velké míry lze přizpůsobit obrazu svému. V případě Egypťanů tak máte pouhého Nubijce, který nemá v ruce nic, čím by uštědřil nepříteli aspoň nějaké škody. Takže mu musíte dát například, meč, sekyru, luk atd., stejně jako štít či sekundární zbraň, kterou použije automaticky ve chvíli, kdy se to hodí. Jakmile si jednoho takového vojáka vytvoříte, začne tento sloužit jako vzor, a tak si jich můžete vyrobit kolik chcete, nebo jim případně poupravit výzbroj. Ta ale samozřejmě něco stojí, a čím dráže své poddané strojíte, tím je jejich produkce finančně náročnější. Ještě že tu je skvělá vychytávka: když se vám podaří zlikvidovat šik nepřátel, zůstane po něm na zemi veškerá výzbroj, přičemž stačí poslat obyčejného pracanta, aby jí sebral a donesl do základny, kde jí lze zcela logicky využít.

Hra vypadá moc příjemně. Možná se nemůže pyšnit takovou mírou detailu jako Command and Conquer: Tiberium Wars, na druhou stranu to ani není potřeba. Na vojáky se i při maximálním přiblížení dá obstojně dívat, budovy pak mají moc hezký design. Stejně tak krajina je velmi atraktivní. Velký význam má mít fyzika. Nepostřehli jsme sice šíření požáru, jak slibovali tvůrci, ale vizuálně je fyzikální engine rozhodně patrný. Mrtví vojáci se docela realisticky kutálejí a z napadených budov postupně odpadávají jednotlivé části.

Ačkoliv není Ancient Wars: Sparta nikterak revoluční RTS, ba právě naopak se v důležitých ohledech drží přeci jen při zemi, je velice dobře hratelná a díky hrstce netradičních prvků i často zajímavá. Za vyzkoušení dema nic nedáte a troufáme si tvrdit, že i plná verze, vycházející 20. dubna, bude stát za to.