Yesterday

„Yesterday. All my troubles seemed so far away…“ Pravdou je, že Beatles už dávno straší na hřbitově, ale proč se nevrátit i s jedním z jejich nejznámějších songů, nezazpívat si ho pro uklidnění a mezitím rozjímat nad včerejškem? Dobře, to se náplní dnešního článku pravděpodobně nestane, ale možná by nebylo od věci si skočit najít správné CD a k našemu preview si pustit pár z jejich mnoha klasických songů, protože vzpomínky bývají zpravidla o dost krásnější než současnost. I hra Yesterday však svým způsobem do starého železa patří. Samozřejmě však pouze v dobrém slova smyslu! V počátcích hraní se totiž herní vývojáři nezaměřovali až tak na úžasnou grafiku a výbušné efekty všude kolem vás, nýbrž vás nutily myslet – stejně jako Yesterday, adventura s klasickými principy dotaženými do posledního detailu. Do redakce se nám dostala preview verze hry obsahující první dvě kapitoly. A jaká hra je?

 

Pokud by se člověk na Yesterday podíval z trochu vzdálenějšího pohledu, asi by neviděl rozdíl mezi ním a hrami jako Ve Stínu Havrana, Posel Smrti, či Runaway. Poslední jmenovaná ale s dílkem i přímo koresponduje. Vytvořili ji totiž tatáž vývojáři, což je na ní rozhodně znát. Mají velmi bohatou historii plnou samých adventurek nejvyšší kvality. Právě série Runaway o dílech je jejich vrcholným dílem, avšak pokud zabruslíme do bližší historie, můžeme se podívat na kousek s názvem The Next Big Thing, který byl vřele přijat kritikou a zapůsobil kupříkladu díky svému ojedinělému vizuálnímu zpracování. A o koho že se jedná? Samozřejmě jsou to Pendulo Studios, v současnosti nejvýznamnější studio v oboru point-and-click adventur, který však pomalu ale jistě vymírá. Podaří se ho snad právě tento titul vrátit zpět do kurzu?

 

 

Překvapivě už samotné první dvě kapitolky hry nabízí lehké poodhalení příběhu, který se nezařadí do druhé fronty jako v tuctových FPS, nýbrž vystoupí na vrchol a impozantně zaujme publikum svým spádem a zvraty, jimiž nikdo ze studia neměl v plánu šetřit. I když se celá hra odehrává ve městě New Yorku, nesmíte očekávat ulice protkané špinavými bezdomovci a mafiánským podsvětím, jako tomu bývá kdekoli jinde. Nehledě na to si špíny a podsvětí užijete až dost. Hned zkraje hry se hlavní hrdina Henry White a jeho přítel Samuel Cooper vydají prohledat stoky města, a to z jednoduchého důvodu – ve městě se každým dnem ztrácí bezdomovci, jenž se naštěstí brzy vrací na scénu, už však ne zcela při životě. Policie však má příliš mnoho jiné, „důležitější“ práce, a proto se do popředí dostává právě dvojice hrdinů, která je odhodlaná těmto zločinům zamezit a vyřešit záhadu. Odkrývají však mnohem větší spiknutí, a to nebude jen tak!

 

Jak bývá v poslední době v adventurách zvykem, i v Yesterday si užijete více hratelných charakterů, jenž jsou v tomto případě až neuvěřitelně odlišné. Již zmínění Henry White a Samuel Cooper jsou si podobni jako vejce krávě, ale přitom se nejedná o nijak nepřátelské charaktery, kterých si užijete více, než byste čekali, nicméně po zásahu Sama jich zase ubyde. Už ve druhé kapitole se na zemi objeví první mrtvý a Samův nový revolver si nedá pokoje. Díky své síle, obratnosti a lásce ke sportu skloubenými s lehce vyšším stupněm hlouposti ho využijete v místnostech s překážkami, na které Henry se svou plachou povahou příliš nezapůsobí. Samuel se ale přičinil už o samotnou záminku pátrání po vrahovi houmlesáků. Vede jednu z pro ně nejdůležitějších charitativních činností a je samozřejmostí, že ubývání klientů není dobré ani pro neziskové organizace.

 

 

Henry White, synáček miliardáře, do hry na druhou stranu vkládá svoji intuici a cit pro logiku. Nebojí se provětrat svoji šedou kůru mozkovou a nahodit jí co nejvyšší obrátky. Právě po otci zdědil obrovskou miliardovou společnost, díky níž začal s finanční podporou charitativní činnosti a mimo jeho solidarity a slušnosti patří i toto k důvodům, proč se vydává po stopách pachatele, či pachatelů zločinu. Po poslední hratelné postavě je zřejmě pojmenována i samotná hra. Bohužel nám ale tajemný John Yesterday po celou ukázku hry ani jednou nepřišel na oči. Jeho samotný život se bude poodhalovat spolu s postupem hrou. Jedná se o obvyklý typ člověka, který se zjeví na neznámém místě a neví kdo je, co je, proč je a jak je. Vydává se po cestě za poznáním sebe sama, ale zároveň luští spojitosti mezi temnou satanistickou sektou sídlící v New Yorku a mezi vraždami bezdomovců, protože jedna z věcí, na které si rozpomíná, je, že býval profesionálem ve vyšetřování satanistické činnosti. Svůj podíl na tom všem však mají bezesporu i jeho známosti s Henrym Whitem.

 

Správný přístup autorů k hratelnosti ve svých titulech se projevuje díky neměnnému, časem prozkoušenému systému klikání náhodně na obrazovku. Tedy samozřejmě ne doslova, ale hledání aktivních míst, které váš hrdina může prohledat a prozkoumat, je záležitostí i této hry. Jakmile nasbíráte dostatek předmětů, teprve poté začne váš mozek šrotovat vykouřené cigarety a vypitý alkohol, aby si z nich vzal zpátky alespoň trochu chytrosti a při hraní je plně využil. Ve hře fungují klasické principy, jakou je i kombinace předmětů, ale naštěstí stačí myslet a nekombinovat předměty zcela náhodně, čímž se mohl pochlubit třeba Monkey Island se svými až nesmyslnými výsledky kombinací. Už z úvodních minut je znát, že hra po hratelnostní stránce nejde po cestě originalitě, ale naopak se snaží vytlačit i poslední kapku sladkokyselé šťávy z hojně využívané šablony zbylých adventur.

 

 

Originalita a s tím samozřejmě i jedna z důležitých předností hry se naštěstí objevuje záhy. Opravdu perfektně si v Pendulo Studios dokázali vyhrát s cut-scénami, které se nebojí parodovat snad cokoliv. Z rozhovorů, které si užijete při animovaných sekvencích, či dialozích postav, si odnesete odkazy na opravdu desítky filmů, knih, ale samozřejmě i her a nejednou se chytíte za břicho a upřímně se zasmějete. Ne proto, že by vám někdo do bytu vpustil rajský plyn a do pití vám pan soused vhodil pilulky podporující žaludeční křeče, ale protože Yesterday patří mezi výjimečnou skupinu her přinášejících vtip a zábavu. Styl vyprávění formou komiksu se spoustou dialogových bublin problikávajících svižně po obrazovce bohužel nedává příliš prostor nezkušeným angličtinářům, a proto doufáme, že se ve finále na rozdíl od preview verze objeví plně nadabované rozhovory, už proto, že se nám holý komiks zdál fádní a něco důležitého mu chybělo. Hádejte, co asi?

 

Z toho, co se nám dostalo do ruky, bylo jasně poznat, na čem si autoři zakládají. Pokud se obtížnost spolu s hrou rapidně nezvyšuje, mnohem více si užijete zábavného příběhu plného zvratů než opravdového promýšlení si každé hádanky. Pro „nejnadanější“ ze všech pak byla navíc připravena nápověda čítající dokonce dvě různé části. První z nich označuje všechny aktivní místa na obrazovce, což se v začátcích poměrně hodí, neboť tmavé chodbičky v podzemí New Yorku mnoho prostoru vašim očím nedávají, a tak se nemusíte stydět za využití této menší chytré nápovědy. I přesto autoři zcela nedomysleli všechny její principy, můžete ji totiž využívat kompletně neomezeně a kdykoli. Druhá část nápovědy je naštěstí zapovězena dokud v příběhu vždy alespoň o kousek od jejího zobrazení nepostoupíte. Zde už máme klasickou radu jako „Nechceš zkusit najít něco podobného kovové tyči?“ Nedá se říct, že by vyloženě pomohla s vaším neustálým přehlížením jednoho a tentýž předmětu, ale na druhou stranu se ve hře uplatní více, i když (minimálně ze začátku) hra nenabízí kvůli jejímu využití dostatečnou výzvu.

 

 

Více než jen chvályhodnou specialitkou Yesterday jsou její nefalšované puzzle, kde nemusíte kombinovat předměty a hledat rozmanité objekty rozprášené po všech dostupných obrazovkách, ale pouze myslet. Za pomoci dialogu si vás vývojáři připraví na to místo, kde vás potřebují a pak Prásk! Začněte přemýšlet, ne pouze tupě zírat na monitor. Už jen ten jediný rozhovor, jejž jsme si zkusili, dal jasně najevo, kde si užijete největšího morálního rozhodování a zábavy. Autoři se nebojí tvrdit, že hra bude obsahovat až 4 rozdílné konce a na větvených rozhovorech s milionem a jednou větvičkou je to znát. V našem případě se výsledkem stala šachová partie s šíleným profesorem. Zbývá oprášit své mlhavé vzpomínky na pravidla hry a pokusit se vyhrát. Kdo ví, do jakých jiných sfér a ještě složitějších puzzle by nás však mohl tento, či jakýkoli jiný rozhovor ve hře dostat, zvláště pokud na nich doopravdy závisí, jak na vás bude porota pohlížet při posledním zúčtováním.

 

Hry od Pendulo Studios se též vždy vyznačovaly svou velmi neobvykle překrásnou grafikou a precizním zpracováním designu do finální podoby hry, jakou můžete vidět na okolních obrázcích. Perfektní nasvícení krásně vykresluje atmosféru a pozadí příběhu, stejně jako úžasný hudební doprovod, který vyostřuje dojemnější, anebo právě naopak akčnější scény. Překvapivě však při komiksových cut-scénách nezazní ani notička a jediné, co si v nich užijete je šustění papíru a podobné zvuky „navíc.“ To by tak trochu mohlo znamenat, že se nakonec objeví již zmíněný dabing, který by hře z tohoto úhlu pohledu velmi prospěl. Z toho, co zatím víme, se však vše zdá být v naprostém pořádku a hra vypadá úžasně, a to nejen pro svou skvělou grafiku a zábavné, chytré puzzle.

 

 

Přestože jsme ze hry zakusili pouhý kousíček příběhu, opravdu není důvod se obávat, že by se ze hry snad mohl stát nějaký propadák patřící na smetiště. Pokud se nestane obrovská chyba, pravděpodobně by se titul mohl zařadit mezi nejlepší adventury roku 2012. Konkurence vážně moc nemá, ale díky svému vtipnému, dramatickému a vychytralému příběhu plnému zvratů a zábavných odkazů na další knihy, filmy a hry, opravdu skvělým cut-scénám v komiksovém stylu a větveným dialogům, které by mohly vyústit ve více možných konců, by svoji možnou opozici rozmetala na prach. Faktem je, že mnoho chyb byste na hře nenašli, ale jak to dopadne, se nedozvíme dříve než před vydáním hry, které však už klepe na dveře. Hra by měla vyjít ještě v tomto čtvrtletí, nicméně je pravděpodobnější, že dny byste měli odpočívat až do července. Nikdy nevíte, co se může stát a co budou chtít autoři ještě před závěrečnou tečkou přidat hráčům pro potěšení.