Wolfenstein

Psal se květen 1992 a v kancelářích po celém světě náhle prudce poklesla produktivita práce. Ne, burza na Wall Street nezkrachovala, to jen jakási pochybná firmička s freudovským názvem id Software vydala hru Wolfenstein 3D. Diskety putovaly z ruky do ruky – a tisíce lidí ve svých klimatizovaných kanclech ukazovaly Führerovi, zač je toho loket. Wolf 3D položil základy zbrusu novému žánru a umožnil svým tvůrcům vozit se v drahých sporťácích. A protože dobří holubi mají tendenci neustále se vracet, dnes vám rádi představíme nejnovější dobrodružství agenta Blazkowitze.

 

 

Přestože prostý název „Wolfenstein“ evokuje pokus o návrat ke kořenům, nejedná se o pouhý remake hitu z počátku devadesátých let. Nový Wolf navazuje na Return to Castle Wolfenstein a přináší s sebou hnilobný pach sil nadpřirozena. Ano, ano, skopčáci si znovu začnou zahrávat s okultními silami. I přes fiasko Himmlerova programu übersoldatů, které měl vést nemrtvý král Heinrich I., se Führerovi stoupenci nevzdávají a nehodlají složit zbraně. Německým vědcům se totiž podaří objevit tzv. Černé slunce (Black Sun), což je nevyčerpatelný zdroj energie. Tato energie by mohla zvrátit misky válečných vah, jež se v roce 1943 už pomalu začínaly klonit ve prospěch spojeneckých sil. Černé slunce se ale nachází v dimenzi The Shroud (česky “Kryt”) a tu – jak už to tak bývá – obývají astrální bytosti a… Zkraťme to: prostě zlým Němčourům se do rukou zase dostane ultimátní zbraň, přičemž pouze jediný člověk dokáže plány Hitlerových posluhovačů zmařit. Tím je samozřejmě William Joseph Blazkowitz, veterán bojů druhé světové války a držitel medaile cti, kterého nikdo neosloví jinak než jako „BJ“.

 

 

Kromě poněkud nevýrazného grafického kabátku, o němž si podrobněji povíme později, zaujme nový Wolfenstein i odvrhnutím starých principů. Zatímco předchozí díly série byly především o lineárním procházení sevřených chodeb a úzkých koridorů, kde za každým rohem číhal nepřítel, nejnovější díl se snaží dát hráčům nezvyklou míru volnosti. Většina hybných událostí se má odehrávat ve fiktivním městě kdesi v srdci Třetí říše. Sem se infiltruje i BJ, aby ve službách tajné agentury OSA podnikl pátrání po Černém slunci.

 

 

Město je sice obsazeno po zuby ozbrojenými příslušníky wehrmachtu, existují zde ale i povstalecké buňky, jejichž členové občas Blazkowitzovi pomohou v boji. BJ je ale vlk samotář a raději se spoléhá jen sám na sebe: nás tedy bude čekat převážně sólová jízda, na to jsme však už zvyklí a přesně tak to u Wolfensteina máme rádi. Poměrně velká část prostředí bude zpřístupněna už od počátku, a tak se vyplatí prozkoumat každé zákoutí co nejdříve. Stejně jako v minulých dílech totiž při troše snahy naleznete mnoho tajných míst s ukrytými poklady. Tentokrát odměnou za hledání nebude jen dobrý pocit a příjemně vyhlížející statistiky na konci mise: za cenné artefakty vám některá NPC poskytnou nedostatkovou munici, silnější zbraně nebo lepší dovednosti. V pozdějších fázích hry už průchod některými lokacemi nebude tak snadný, protože vliv dimenze The Shroud se začne projevovat i v reálném světě.

 

 

Většinu situací, do nichž dostanete, lze vyřešit několika způsoby. Životem kypící město nabízí spoustu cest, jak dosáhnout svého cíle. Hlídanou budovu můžete infiltrovat střešním oknem, skrz smrdutou stoku, anebo se dovnitř prostě prostřílíte. Jak je libo. Horké hlavy se asi užijí víc legrace, ale tichošlápci se na druhou stranu zase lépe dostanou k místům s poklady. Přestože většinu doby strávíte ve městečku v srdci Německa, kde splníte spoustu povinných i nepovinných misí, často se podíváte i jinam. Nejzajímavěji zní možnost podle libosti přecházet do Krytu, kde při troše štěstí získáte paranormální zbraně a dovednosti (ano, BJ získá nadpřirozené schopnosti). Ovšem ani zlotřilí Germáni nezůstanou pozadu, s tím, jak začnou přicházet podstatě Černého slunce na kloub, se dramaticky zvýší i jejich bojová síla (a tedy i odhodlání sprovodit Blazkowitze z povrchu zemského).

 

 

The Shroud si nepředstavujte jako dimenzi zcela odlišnou od té naší (tou byl např. Xen v Half-Life), jedná se totiž o pokřivenou verzi naší reality. V Krytu trošičku jinak funguje herní fyzika (mimochodem, o tu se stará Havok) a okolí halí závoje zelenkavé mlhy, jinak se ale budete cítit téměř jako doma.  BJ se v jiné sféře existence dokáže pohybovat rychleji a snáze překonává některé překážky, což mu umožní dosáhnout míst, kam by se za normálních okolností jinak nedostal. Nepřátele zde obklopuje zvýrazňující zelenkavá aura, což mu dává větší šanci je zasáhnout. A hlavně: právě v alternativním světě dokáže BJ v plné míře využívat své zvláštní schopnosti.

 

 

Zatím jedinou blížeji specifikovanou nadpřirozenou dovedností je zpomalování času. Okolí se jemně rozmázne, nepřátelé „zamrznou“, aby se s nimi BJ mohl snáze vypořádat. Nebýt drobného detailu, že bullet-time využíval už Neo, Max Payne, „Point Man“ (F.E.A.R.), bezejmenný mariňák z Resurrection of Evil a hromada dalších herních postav, jistě bychom na tomto místě bychom pěli ódy na originalitu a invenci vývojářů. No, doufejme alespoň, že Raveni mají v zásobě i zajímavější kousky, protože The Mire (rozuměj bullet-time) je už opravdu hodně okoukanou záležitostí. Ze zbraňového arzenálu si vyzkoušíte jak klasické bouchačky, které zná a miluje každý náruživý hráč WW II stříleček, tak i produkty práce nacistických vědců (např. částicový kanón, s nímž usmažíte i dobře schované nepřátele). A samozřejmě platí, že ty nejlepší kousky získáte z těl čerstvě zabitých protivníků.

 

 

Co se multiplayeru týče, jsou vývojáři prozatím dost skoupí na slovo. Online klání ale prý nabídnou zážitek srovnatelný s bitvami v datadisku Enemy Territory. Využívání alternativní reality i v multiplayeru prý posune online řežby na úplně jinou úroveň. Prý. Snad Raveni nezklamou očekávaní do nich vkládaná. Co ale naše očekávání mírně zklamalo už teď, je grafika. Wolfenstein poběží na id Tech enginu verze 4 („Doom 3 engine“, chcete-li) a srovnání např. s Rage (id Tech 5) vyznívá ve Wolfův neprospěch. Současná vizuální stránka nikoho neohromí – a jen těžko lze předpokládat, že se Ravenům ze zastaralého enginu podaří vymáčknout víc. Ne že by grafika neodpovídala dnešnímu standardu, ale nikomu z ní čelist nespadne.

 

Pochybujeme, že tehdy, ve vzdálené minulosti roku 1992, měl John Carmack a spol. tušení, jak moc jejich Wolfenstein 3D ovlivní herní scénu. Nejnovější přírůstek do série nehodlá redefinovat žánr stříleček, přesto by se – i přes slabší grafckou prezentaci – mohlo jednat o parádní hru, kráčející ve šlépějích skvělého RtCW. Uvidíme. Nový Wolfenstein přebírá moderní trendy (např. automatická regenerace hitpointů), snad si ale zachová svou jedinečnost a netradiční pojetí 2. světové války. Hra vyjde zároveň pro PC,  PS3 a X360. Na otázku kdy tahle paranormální střílečka vyjde, odpověděl v jednom interview zástupce Ravenu lakonickým „When It´s done.“ My tipujeme, že do stavu “done” se hra dostane někdy v druhé polovině příštího roku.