The Last of Us

PlayStation 3 už nyní nabízí spousty a spousty exklusivních sérií, které zahrnují špičky svých žánrů, a proto se mnohdy stanou důvodem k pořízení si této konzole. To, že jich je hodně, ale ani náhodou neznamená, že by jich nemohlo být ještě víc. Například teprve připravovanou akci The Last of Us konzoli závidí téměř všechny zbylé platformy, proč? Z jednoduchého důvodu. Stačilo na letošní E3 ukázat pár záběrů ze hry, jen aby hra sklidila obrovský potlesk od celého publika a byla ověnčena spoustou ocenění včetně těch, které vás ujistí, že na výstavě nebylo k dostání nic lepšího. Máte chuť vědět, co v novinářích vzbudilo něco takového a co je, stejně jako mnoho obyčejných hráčů donutilo zamyslet se nad hrou jako nad jedním z nejlépe vyhlížejících titulů posledních let? Tak se na to pojďme podívat!

Jedním z důvodů, proč je hra od začátku sledovaná jako nejslavnější hollywoodské hvězdy, bude zaručeně fakt, že na ní pracuje známé studio Naughty Dog. S tím je spjato i vydání hry pouze pro PS3, neboť toto studio vždy bylo věrné společnosti Sony a na každou z jeho platforem si připravilo několik zajímavých titulů. PS1 a PSP by bez nich neměli ani sérii Crash Bandicoot, druhý PlayStation by se musel obejít bez série Jak a třetí by si s sebou nenesl značku Uncharted, která patří mezi nejvýdělečnější exklusivní série vůbec. Tyto tři série jsou jasnou zárukou kvality, ale za to, že je hře věnována taková pozornost, nemohly jenom ony. Kdyby ale přece jenom musel někdo přijít na špalek, bude to poslední série vývojářů, Uncharted, ze které si hra odnesla víc než z kterékoli jiného kousku, jenž byl od samotných počátků herního průmyslu spatřen v mechanikách hráčů.

Přestože se jím lehce inspiruje, originalita The Last of Us nemůže být nijak zpochybňována, neboť kromě autorů a několika málo principů si ze série Uncharted nebere zhola nic. Kupříkladu v příběhu se hra posunula od lovce pokladů o pořádný kus daleko. Hra nás vede do USA v době, kdy zde řádí vraždící epidemie, se kterou vláda neudělá nic jiného, než že ji uzavře do karantény, ze které není cesty zpět. Koneckonců, po smrti několika set tisíc lidí, kdo by taky chtěl tuto infekci vesele předvádět zbytku světa. Tito lidé však nejen umírají, ale taktéž se mění na Infikované, kteří vám vaše přežívání dokáží pořádně zavařit. Správně, Joel, hlavní hrdina hry, patří k tomu málu, co přežilo a bylo uzavřeno v karanténě spolu s infikovanými. Ještě k tomu ale slíbil svému dobrému příteli, že se postará o mladou dívku Ellie a dovede ji do bezpečí. V cestě jim ale stojí spousta nebezpečí, kterým se nebudou moci jen tak vyhnout, protože nepostavíte-li se jim čelem a nezískáte alespoň nějaké zásoby, tak jako tak zemřete s tím rozdílem, že to bude o pár metrů dále. Podaří se vám Ellie zachránit, nebo v tvrdém a nevybíravém světě zemřete než bys řekl švec?

Bohužel, proti Joelovi a Ellie nestojí pouze infikovaní, ti jsou ve skutečnosti oproti zbylým protivníkům ještě relativně neškodní, ale do cesty jim taktéž často vkročí pašeráci a další verbež, která byla zavřena do karantény a olupuje a zabíjí zbylé přeživší jen proto, aby získali alespoň nějaké zásoby. Překvapivě se proti vám postaví i vláda a s ní spojené armádní jednotky, které pročišťují oblast tak, aby byla znovu obydlitelná, ale absolutně nehledí na to, zda jste infikovaní byli nebo ne. Kdokoli se jim v karanténě objeví na očích, je do pár sekund mrtvý. Právě proto se musí Joel s Ellie snažit co nejvychytraleji dostat k jídlu, k pití a k dalším zásobám, ale nemohou jen tak vyskočit zpoza rohu a všechny zabít, protože šance, že by se jim to povedlo, jsou překvapivě niterné. Navzdory původním domněnkám se ale alespoň velmi brzy dozvíte, že se vám Ellie bude na cestě hodit a v mnohých situacích vám doslova zachrání život. Pořád ale nemáte ani náhodou vyhráno.

Je vskutku skvělé, že má hra tak dojemný příběh a rozmanité hlavní postavy, které se musejí potýkat se všemi možnými druhy nebezpečí, od nichž není vůbec snadné utéct pryč, ale zároveň vám musí být jasné, že jen díky tomu se hra hitem tohoto roku pravděpodobně nestala. A máte pravdu. Je sice moc hezké se uvelebit v zajímavém příběhu, nicméně hra nabízí ještě několikrát tak zajímavé prvky, které vyplavaly na povrch po uvedení ukázky na E3.Když se na tuto ukázku podíváte, budete mít okamžitě jasno, díky čemu si The Last of Us vytvořil tak neskutečnou fanouškovskou základnu několik měsíců před vydáním. Možná by vám na první pohled mohlo přijít na mysl, že se v ukázce objevila spousta skriptů, které ve hrách jako Call of Duty nepatří k nejopěvovanějším prvkům, ale v tomto případě jsou použity výtečně. Skripty jsou jedním z důvodů, proč má hra téměř dokonalou atmosféru, která vás vtáhne do děje a už vás nepustí. Silná atmosféra nasáklá strachem z každého listu padajícího k zemi vám dodá na pocitu, že to, co se děje ve hře, se děje i ve skutečnosti, o což se snaží většina her a téměř žádné se to nikdy nepovede. The Last of Us to však má v malíčku, a tak dodá přesnou dávku skriptů i skutečně vypadajícího, pulzujícího světa tak, abyste neměli šanci po celou dobu hraní ani vydechnout.

Na atmosféře hra ale nenabývá jen díky skriptům, je toho mnohem víc. Kupříkladu fakt, že v těle čtyřicátníka máte po celou dobu po ruce mladou hrdinku Ellie značí, že bude trapné ticho vaším denním chlebem. Ale ono ne. Hra má předpřipravených spoustu rozhovorů, které vám postupně odtajní dřívější životy i zážitky obou hrdinů, a tak nenastane snad jediný moment, kdy by nebylo nad čím přemýšlet nebo co poslouchat. Právě nenucené povídání si hrdinů mimo akční pasáže vás skvěle vtáhne do děje i bez zabíjení nepřátel, přičemž to hře zároveň dodává na autentičnosti, neboť i ve skutečnosti byste se chtěli s někým, komu musíte bezmezně věřit, co nejlépe znát, aby vás v nejcitlivějším momentě nezradil a nevrazil vám kudlu do zad. V případě Ellie se však bát nemusíte. Na první pohled možná není nijak urostlá a schopná se zbraněmi, jenže až vás někdo bude dusit a vy budete upadat do bezvědomí, když mu bodne velký skleněný střep do zad, rozhodně jí za to váš protivník nepoděkuje, jakkoli slušné by to bylo. Podobné situace ale bude možné spatřit poměrně často a velice slušná AI jak přátel, tak nepřátel byla podle vyjádření autorů prioritou hry, což je na ukázce rozhodně znát.

Naughty Dog v souvislosti s The Last of Us od začátku naznačovali, že se nejedná o hru pro casual hráče, ale ne proto, že by byla extrémně obtížná, ale jednoduše proto, že vám nedá nic zadarmo a vaším cílem nebude jenom dostat se pryč z karantény, ale taktéž jednoduše a prostě přežít. Ani obyčejné přežití však není jen tak, a abyste se naučili základní principy, jak to chodí v tamější Americe, bude třeba se s okolním světem potýkat tiše, klidně a soustředěně. Kdo by nejradši vytáhnul bouchačku a vše rozstřílel na třísky, dlouho nepřežije. Stealth tu je skutečně význačným prvkem, ale rozhodně ne tak podstatným jako akce, která jej zastoupí, když se něco nepovede. V tu chvíli ale stále nebude jen tak vytáhnout pistoli, protože náboje jsou zde vzácnější než zlato, a právě proto se budete muset s většinou nepřátel utkat postaru. Tedy, dost často budou mít díky nějakému tomu nářadí či baseballové pálce navrch, ale vzhledem ke spolupráci Joela a Ellie to pro ně ani s nimi nebude nijak snadné. A když vytáhnou střelnou zbraň, pak teprve přichází čas na sáhnutí po jedné z vašich smrtících zbraní, které vám do té chvíle jen tak polehávaly za opaskem.

Na výběr máte ze slušného arzenálu obsahujícího jak klasické kuše, tak nejmodernější brokovnice, avšak získat do nich třeba jen jediný náboj, to bude záležitostí několika hodin pátrání po trochu bohatší tlupě bojovníků. Soubojový systém je každopádně řešen skvěle. Hlavní pro vás bude sehnat dobré krytí, kterým může být jak převrácený stůl, tak lepení se k rohům s opatrným vykoukáváním na nepřátele. Když budete však v rukou třímat brokovnici, nemusíte se bát vyjít s ní na světlo boží přímo před nepřátele. Oni se vás budou bát. Kdo má lepší zbraň, ten má navrch. Jen o to v tomto světě jde. Úchvatné střelné souboje, jež vás doslova vtáhnou do hry, ale nijak nepotupí vaše chladné zbraně, které doprovází efektní animace plné efektivních úderů, z nichž se nedělá dobře ani vám, ani nepřátelům. Skvělá podívaná bohužel skýtá i velmi nepěknou brutalitu, kvůli níž by nebylo příliš vhodné, aby se do hry pouštěli mladší.

Jedním z velice zajímavých prvků, které bylo možné u dema zahlédnout, jsou možnosti, jak se vypořádat s nepřáteli trochu fikaněji než obvykle. Chce-li se vám, v době, kdy jsou nepřátelé skrčení za překážkami, je šance odplížit se například do jiné místnosti. Vzhledem k tomu, že nevědí, že nejste na svých původních pozicích, stačí si je obejít a doslova je jednoho po druhém odpravit jednoduchým podříznutím. Je to nechutné a skoro až nepěkně realisticky zpracované, ale je to tak. Existují situace, kdy to jinak nejde. Existují ale i situace, kdy lze vzít protivníka za živý štít a vyrazit proti jeho kamarádovi. Ten bude přemýšlet, co dělat. Vy byste ho rádi zabili, ale zároveň se váš štít mele jak nemá a třese vám se zbraní. A pak, když se pokusíte vystřelit, váš kolt cvakne na znamení nedostatku nábojů. Přesně v ten moment víte, že tohle nebyla správná cesta, ale to už jste mrtví na zemi a Ellie s vámi.

The Last of Us je realistický kousek, o tom žádná. Autentické chování nepřátel v daných situacích je zde na denním pořádku. Život ale není jenom boj. Hra má nabídnout nemálo zajímavých puzzle hádanek, u kterých se bez mozku v hlavě neobejdete. Nejedná se o klasické hádanky, nýbrž spíše takové, které využíval především Half-Life. Jedná se o logické hádanky spojené s fyzikou a pohodlnějším dostáním se na určené místo bez ztráty života. K tomu všemu zde život nefunguje na dnes již profláknutém systému automatického doplňování zdraví, neboť se vrací ke kořenům, kde existuje pruh značící míru vašeho zranění a lékárničky, bez nichž se příliš dlouho neobejdete.

Ukázka mimo úžasné přestřelky a pár minut obyčejného povídání si hrdinů hry obsáhla i princip, na jakém ve hře funguje inventář. Pokud si vzpomenete na klasické adventury a vybavíte si jejich funkčnost v nich, víte, jak funguje i v The Last of Us. Během cesty napříč Amerikou lze sbírat jednotlivé suroviny, které pro vás samy o sobě nemají význam, ale jejich kombinací a učením se receptů můžete získat zajímavé prostředky, jež lze využít přímo v boji. Naleznete-li v něm například lahev vodky, hadříček a zapalovač, přímo na bojišti si lze kombinací předmětů vytvořit Molotovův koktejl a popálit s ním nepřátelská pozadí. Tyto tři předměty lze jinou kombinací využít i jinak, přičemž to, jak je použijete, závisí spíše na situaci, v níž jste.  Je dost možné, že se s podobnými možnostmi setkáme i v multiplayeru, o němž však vývojáři neřekli prozatím zhola nic. Vlastně jediné, co bylo v souvislosti s ním zmíněno, je, že ho hra skutečně bude obsahovat a že nám nabídne skutečně originální zážitek.

The Last of Us kromě multiplayeru, spousty možností, skvělé hratelnosti a zajímavého příběhu nabídne i výbornou grafiku, která by mohla směle konkurovat těm nejkrásnějším titulům pro PS3. I dabing a soundtrack se zdají být nadmíru kvalitní, a tak snad jediná výtka, kterou ke hře zatím máme je, že dosud nevyšla. Do vydání jí naštěstí zbývá už jen něco kolem půl roku, neboť by se na trhu měla objevit začátkem příštího roku exklusivně pro PS3. Dočkáme se od studia Naughty Dog nového Uncharted, jenž zcela změnil chápání akčních adventur, anebo nad hrou z přílišného očekávání nakonec mnozí zlomí hůl? To se ještě uvidí, ale už nyní je jasné, že The Last of Us v tuto chvíli patří k nejočekávanějším kouskům pro PS3, a to zcela oprávněně.