The Godfather II

Tři roky stará gangsterka The Godfather budila ve své době opravdu velké pozdvižení. Electronic Arts ji prezentovali jako jeden ze svých největších titulů, a z hlediska materiálního jím opravdu byla. Na hře pracovaly téměř dvě stovky lidí, slíben byl otevřený svět a především mafiánské prostředí jako vystřižené z Coppolovy filmové ságy Kmotr. Ostatně, ne nadarmo měla hra navzdory režisérově vůli jeho licenci. Jenže, mohutná matérie mnohdy zkrátka a dobře nestačí. Je potřeba dodat také nemalou dávku „spiritu“. Jako se to povedlo například české Mafii a americkému Godfatherovi nikoliv. Na papíře hra působila parádně, ale v jejím světě to nakonec tak moc neklapalo, a přestože ve své době sklízela osmdesátková hodnocení, docela brzy se na ní zapomnělo. Electronic Arts se ale nevzdali, a když viděli enormní úspěch Grand Theft Auta 4, řekli si, že to přece musí napodruhé vyjít. Navýšili rozpočet, přijali další vývojáře a chtějí udělat hru ještě větší a propracovanější. My však už víme, že jen tohle nestačí. Přesto ale hra vypadá tak zajímavě, že jí nemůžeme ignorovat.

V The Godfather II se vžijete do role začínajícího mafiána Dominica Corleona, který se teprve učí, co a jak se v penězi, vraždami, drogami, alkoholem a lehkými ženami řízeném světě dělá. Brzy si ale začne budovat solidní kariéru, a to nejen přes ustřelené hlavy, ale i úspěšně zvládnuté dialogy. Brzy si začne formovat vlastní mafiánské impérium a už nepůjde pouze o akci z pohledu třetí osoby, ale i zjednodušenou strategii, ve které se budete muset starat o taktiku mafiánského domu a rozdělovat suroviny tak, aby impérium stále rostlo.

Hra nevypráví stejný příběh jako film. Naopak, dělá si vlastní šlépěje a slepě nekopíruje. Ovšem, aby bylo licenci učiněno zadost, občas se osudy filmových a herních hrdinů protnou. Doufejme, že to autoři zvládnou ladně a nebudeme muset skřípat zuby nad násilným překrucováním. Není přehnané tvrdit, že si budete budovat příběh do jisté míry vlastní. Nějak se ale začít musí a Dominic začne v kubánské Havaně roku 1959. Tady se koná velké setkání vrchních mafiánů, ale jak už to tak v těchto kruzích bývá, něco se šeredně pokazí a ani se tak nenadějete a už s Corleonovic famílií utíkáte a ujíždíte na letiště. Váš dosavadní nadřízený a hvězda předchozího dílu Aldo Trapatoni ovšem nepřežije. To je pro Dominica nakonec dobrá zpráva, protože ho Michael Corleone povýší do jeho někdejší pozice. A jeho úloha najednou sestává z formování a efektivního řízení částečně autonomní mafiánské větve. V Electronic Arts to přirovnávají ke střednímu managementu v nějaké nadnárodní společnosti.

Jakmile se vrátíte do New Yorku, začnete s budováním vlastního týmu. Na tom není nic složitého, jelikož kolem Corleonovic dvorku se potlouká spousta případů, které čekají na povýšení. Každý z nich má určité vlastnosti a schopnosti – hodí se tak na něco jiného. Jeden je namakaný bouchač, druhý gentlemansky působící žhář a třetí sám sebe popisuje jako šikovného medika. Všechny postavy mají také svou osobní biografii, která by měla určit, zda spolu budou vycházet hůře nebo lépe. To jsme zvědaví, jak tohle bude fungovat a jestli se dočkáme nějakého špičkování nebo dokonce podrazů ve vlastním týmu. Ale zpět do akce. S nově vytvořenou skupinou se na doporučení rodinného přítele Franka Pentageliho vydáte na svou první misi. A sice do místního dobře známého bordelu, který je převlečen za pekárnu. Nejde jen o vybrání výpalného. Vy už jste jako mafián výše. Jde tak především o to získat pekárenský bordel pod svou kontrolu, aby pravidelně přinášel veškeré zisky.

Nejprve musíte někde schrastit auto. To není problém – buď si vezmete jedno na Corleonovic dvorku, nebo si nějaké prostě ukradnete, i když to není zase tak jednoduché jako v Grand Theft Autu. Řidiči jen tak nezastaví a policii se také krádeže zrovna nelíbí a tvrdě je trestá. Je tak třeba si dát dobrý pozor. Při několikaminutové cestě k bordelu můžete obdivovat New York City přelomu padesátých a šedesátých let se specifickou, zločinem prodchnutou atmosférou. Rostou tu první opravdu velké paneláky a celá společnost se snaží modernizovat. New York je ale pouze jedním ze tří herních prostředí, do kterých se podíváte. Jakmile nad ním získáte hegemonii, přesunete se nejprve do Miami a poté do opět do Havany. Do kubánské metropole se těšíme mimochodem ze všeho nejvíce a doufáme, že tu ještě bude cítit ona revolucionářská atmosféra.

Dost ale projížděk a rozjímání. Je třeba přiložit ruku k dílu, otevřít dveře od pekařství a vymlátit pár psů ochranářů. Není třeba používat střelné zbraně, tohle zvládnete ručně. Už jen proto, že to má být pořádná zábava. Autoři se bitky sice snaží zjednodušit, aby se daly plnohodnotně ovládat i na klávesnici, na druhé straně ale slibují několik tuctů plynulých bojových kombinací. Má to být především zábava, takže se můžete těšit i na pro nepřítele hodně ponižující akce. Každý z protivníků má určitý bod, kdy se zlomí. Toho je třeba dosáhnout, protože pak udělá, co si přejete – třeba vyzradí informace. Nechce to ale přetáhnout, jelikož pak ho nejspíše zabijete a situaci si notně ztížíte. Stále se nacházíte v legální pekárně a potřebujete se dostat do bordelu, který je dobře uzamčen vzadu. Proto je nutné získat od stráže klíč. Právě tady vstupuje na scénu ono „vyjednávání“, s trochou šikovnosti úspěšné i bez zabití nízko postaveného nebožáka. Ovšem nepřátelé, kteří jsou v bordelové části, už takové štěstí nemají. Brání se totiž střelnými zbraněmi, takže nezbývá nic jiného než na ně také vytáhnout těžký kalibr. Nakonec zbyl majitel, který přitisknut tváří k desce stolu souhlasil se změnou establishmentu podniku.

Jakmile získáte nový podnik, hodí se přepnout do takzvaného „Donova pohledu“. To je schematická mapa města, kde máte hezky přehledně vyobrazeny všechny své „akvizice“ a můžete tu plánovat, jak s nimi naložíte. Samozřejmě vidíte jejich výnos, a tak není těžké si spočítat, na kterou z nich se vyplatí přenést nejvíce strážců. Nechráněné podniky jsou totiž hodně náchylné k tomu, aby je převzaly konkurenční rodiny. Na druhou stranu, hodně stráží také dost stojí – proto je třeba najít určitý kompromis, kdy své impérium budete stále rozšiřovat, nikoliv ztrácet a přitom vydělávat. Hlídky se dají také upgradovat a lze z nich tak učinit hodně solidní vraždící jednotky.

Na strategické mapě jasně vidíte, které z rodin se jak daří. Pokud některá získává moc vlivu, není to zrovna příjemné zjištění. Zároveň ale ještě nemáte dostatek síly, abyste tomu zamezili přímým bojem. Tak co spáchat atentát na jednoho z bossů? Nebo poslat přání s výbušninou do důležité fabriky? A co takhle použít již zmíněného žháře? Možností je dostatek. Strategický náhled je rozhodně tím, co bude The Godfather II velmi odlišovat od jiných sandboxových her. Zároveň má být docela jednoduchý, takže nebude obtěžovat při akci.

Graficky to možná nebude žádný zázrak, ale je třeba si uvědomit, jak velkou herní plochu musí hra vykreslovat. A navíc – zase tak špatně nevypadá. Podle všeho tak půjde o velmi zajímavý projekt, který na papíře opět vypadá skvěle, ale je otázkou, zda se dokonale povede překlopit do hratelnosti. Autoři používají osvědčené recepty, takže doufáme, že tentokrát využijí svou sílu k tomu, aby vytvořili skutečný hit. Hra by měla vyjít 12. února pro PC, Playstation 3 a Xbox 360.