StarCraft II: Heart of the Swarm

Je pravdou, že oči všech příznivců hitů od Blizzardu – a že je nás hodně – se v poslední době upírají především k třetímu a neustále odkládanému Diablu, to ale nemění nic na tom, že „v průběhu letošního roku“ (bez dalšího upřesnění ze strany Blizzardu) spatří světlo světa StarCraft 2: Heart of the Swarm. Očekávaná realtimová pecka někde na pomezí datadisku a plnohodnotného titulu přinese zbrusu novou kampaň, vrátí na scénu staré hrdiny a staré záporáky, vnese několik vylepšení do multiplayeru a tak podobně.

(Odstavec obsahuje spoilery.) Heart of the Swarm začíná tam, kde druhý díl skončil: Sarrah Kerrigan, známá také pod přízviskem Queen of Blades, ztratila korunu z čepelí a na oplátku, zásluhou Jima Raynora a artefaktu Xel’Naga, získala lidství. To je sice dobrá zpráva pro “Sáru” a celá redakce jí to mocinky přeje, ale také to znamená, že zergové ztratili jednotící prvek – posedlou královnu se světovládnými ambicemi – a roztříštili své síly na planetárních zapadákovech koprulského sektoru. Galaktická hrozba byla zažehnána, mohlo by se zdát – jenže zdání, jako obvykle, klame. Ačkoli Sarah opět získala (patřičně sexy) lidské tělo, zergové se už tak nějak natrvalo zabydleli v její DNA. Očišťující účinek artefaktu rovněž přestály vzpomínky na Arctura Mengska a stará traumata, což pro každého, kdo se nejmenuje Sarah, neznačí nic dobrého. Protože účel světí prostředky, Sarah se vrátí ke svým broučkům, opustí cestu světovlády a vykročí stezkou odplaty.

Jestliže v centru dění stál minule rebel Jim Raynor, nyní se otěží chopí něžnější pohlaví v podobě Sarah snažící se zergům, demoralizovaných debaklem na Charu, dát nový smysl existence. Zřejmě nepřekvapí, když prozradíme, že HoS bude nejtemnějším dílem plánované trilogie, jsou k tomu koneckonců ideální předpoklady: zergové nejsou žádní sympatičtí broučci a Sarah není zrovna hlasatelkou míru a lásky. Blizzard tedy hodlá dopřát hráčům zážitek o řád intenzivnější než minule, nabitý ničením a špatně skrývanými emocemi. Jakkoli se shodneme, že StarCraftí série se v prvé řadě zaměřuje na síťová klání, lví podíl na slávě značky má i zápletka, působivě mapující eskapády Raynora, Kerriganové a řady dalších, jejichž jména se nikdo neobtěžuje zapamatovat. Předloni vydaný druhý díl po kompetitivní stránce zklamal jen málokoho, ovšem kampaň příliš neoslnila; Blizzard sice přispěchal s několika zajímavými misemi, všechny je ale propojil nepříliš koherentním příběhem a navrch přidal pár absurdních twistů. Datadisk chce za chybami dřívějška udělat tlustou čáru.

Na zápletce nového pokračování/datadisku scénáristé začali pracovat dávno před dokončením SC2. Zatímco jejich kolegové ještě ladili hratelnost Wings of Liberty, oni už pilně vkládali svým hrdinům do úst nové dialogy a chystali galaxii další peripetie. Kerrigan se herního dění zúčastní mnohem větší měrou než předloni Jim: téměř v každé misi Sarah nastoupí do bitev po boku Roje, je silná, smrtonosná a sama nesmrtelná – po „úmrtí“ následuje respawn v nejbližší spřátelené budově – tyto její vlastnosti mají podpořit rychlé, agresivní hraní. V rychlém, agresivním duchu se ostatně ponese celá kampaň. Kerriganová bude průběžně získávat zkušenosti a s nimi i nové schopnosti a dovednosti.

Pokud jde o level design, tvůrci si umínili navrhnout exotičtější a různorodější lokace, než jaké jsme měli možnost spatřit ve Wings of Liberty (přičemž ani o WoL se nedá říct, že by trpělo nedostatkem rozmanitosti). Podíváme se na plynové giganty (tedy planety podobné Jupiteru), zmrzlé i horké světy, domovskou planetu zergů a další dosud nespatřená místa.

 

Na hře pracuje více než 150 lidí, jádro týmu čítá jářku 70 členů, z nichž většina se věnuje práci na multiplayeru. Sítovou hru obohatí nové jednotky pro každou z dostupných ras, staré jednotky se dočkají faceliftu a jiné z multiplayeru naopak zmizí. “Nejméně citlivého” zacházení se od vývojářů zřejmě dostane terranům: podle Blizzardu jsou lidé nejflexibilnější z trojice dostupných ras a není důvod jejich verzatilitu dále podporovat. Tedy alespoň ne na úkor ostatních. To ale samozřejmě neznamená, že by terrané úplně ostrouhali; z nových jednotek stojí za pozornost například warhound (thorovi podobná jednotka schopná útočit proti pozemním i vzdušným cílům, shredder (imobilní robot schopný vytvářet radioaktivní vichřici obzvláště účinnou proti zergům) a battle hellion (transformující se bugina).

Zergové dostanou do vínku vipera, tedy vysoce mobilní podpůrnou příšerku schopnou přitahovat k sobě přátelské i nepřátelské jednotky, která navíc umí plivat oblak toxinu znemožňujícího nepřátelům útočit z dálky. Zmínku si zaslouží i swarm host, dobývací jednotka navržená k snazší eliminaci opevněného nepřítele. Protossům Blizzard nadělí jednotku zvanou oracle (psionická válečná loď umožňující vrhat enemáky do stáze, za jejíhož trvání jsou nepoužitelní; oracle také umí na čas znemožnit těžbu minerálů tím, že je zakonzervuje. Dále tu máme tempesty neboli útočné lodě určené především k masové likvidaci vzdušných protivníků, a replikanty, což jsou pozemní jednotky, přebírající vlastnosti nepřátelských jednotek (včetně upgradů).

Multiplayerový žebříček bude oddělený od WoL a Blizzard neplánuje podporu LAN. Pokud jde o technickou stránku, hra si chce držet stejnou HW náročnost jako SC2, což znamená, že pokud se přece jen dočkáme  nějakých vizuálních vylepšení, půjde o vylepšení jen marginální. Ne že by na tom nějak záleželo, dílka Blizzardu ostatně nejsou proslulé grafikou, ač po technické stránce (stabilita atd.) byly zpracovány vždy prvotřídně.

Pro hraní HotS bude potřeba mít nainstalovaná Křídla svobody; hra se bude podle všeho prodávat za cenu datadisku. Datum vydání zatím visí ve hvězdách, ale jak uvádíme již v prvním odstavci, mělo by to být během letošního roku. Jenže znáte Blizzard. Obě komponenty druhého dílu, sólová i síťová, si od nás vysloužily vynikající hodnocení (byť vůči sólové kampani lze vyslovit řadu výhrad) a my nijak zvlášť nepochybujeme, že chystaný datadisk (nebo co to ksakru vlastně bude) nedopadne o nic hůře.