Shadow Harvest

Píše se rok 2025 a svět je pořád stejně ošklivé místo jako v roce 2009. Ba co hůř, ozbrojených konfliktů ještě přibylo a i v dříve relativně poklidných oblastech umírají nevinné ženy, děti a představitelé opozice. Diktátoři nadále vykořisťují obyvatelstva svých zaostalých zemiček. Inflace pohybující se v řádu milionů procent, nefungující dopravní infrastruktura, zdravotnictví, školství… A aby toho nebylo málo, kdosi začne despotům poskytovat finance na nákup moderních zbraňových systémů, které by si jinak tito samozvaní spasitelé lidu mohli dovolit jen stěží. Kdo to asi dělá? A proč? Na těchto otázkách se v Německu rozhodli vystavět příběh 3rd person střílečky Shadow Harvest, která má obsahovat jak taktické prvky, tak i frenetickou akci, přičemž neopomenutelnou ingrediencí bude i spolupráce dvou hlavních hrdinů. Jedním z nich je nabušený chlap, který nejprve střílí a až potom se ptá, a jeho tichým a mrštným protipólem se stane patřičně vyvinutá kráska. Co jiného také od tvůrců videoher také čekat, že.

 

 

Dusná místnost, v pozadí tiše topí výkonné pracovní stanice, u konferenčního stolu je shromážděna partička vývojářů dumajících o personálním obsazení připravované kooperativní akce. „Chce to ňákýho cvičenýho drsňáka,“ praví producent a ostatní uznale pokyvují. „Sympatickýho drsňáka si hráči zamilují,“ rozvádí dále svůj nápad producent a s moudrostí získanou léty praxe dodává: „a jako parťáka mu dáme žhavou kočku. Chci, aby byla štíhlá, sexy. Ať má přiměřeně velký vy-víte-co, musí být milá a efektivní při spolupráci s drsňákem. Tak šup, šup, dejte se do práce, já jdu zkontrolovat stav svýho bankovního účtu.“ Ovace ze strany programátorů a grafiků, stmívačka, konec dobrý, všechno dobré.

 

 

Takhle nějak nejspíš vypadal brainstorming v kancelářích Black Lion Studios. Mužem, který miluje vůni střelného prachu (hlavně po ránu) se stane Aron Alvarez. Jeho zbožňovaný tatínek, v němž Aron spatřoval zářný vzor, koupil v Iráku kulku do hlavy. Tato smutná událost přiměje pozůstalého synka vstoupit do armády, kde se později stane expertem na demolice. Arona prostě fascinuje, když to hodně bouchá, což je vlastnost, která vám u strýčka Sama zaručuje rychlý kariérní postup. A pak tu máme Myru Lee, distingovanou krásku, jejíž rodiče zahynuli při občanských nepokojích na Madagaskaru. Navíc když jí bylo třináct let, viděla na vlastní oči smrt adoptivního bratra, což v ní probudilo odpor ke zbraním. To jí naštěstí nezabránilo dát se k policii, kde se specializovala na hackování, sledovací techniky, plížení a kontaktní styl boje. V roce 2025 oba dva přejdou k jinému zaměstnavateli – životy krásky a zvířete se osudově protnou.

 

 

A tak se dostáváme ke dvojici, která v žoldu ISA provádí ty nejdelikátnější operace. ISA, Intelligence Support Activity, slouží k nenápadnému zajišťování zpravodajských informací. Jedná se o zvláštní složku americké armády, o jejíž činnosti toho není příliš známo, poněvadž úřady dosud oficiálně nepotvrdily, že něco jako ISA vůbec existuje. (Ale existuje.) Bližší podrobnosti o zápletce Shadow Harvest jsou bohužel drženy pod pokličkou, možná půjde jen o sérii misí jakž takž pospojovaných do nepříliš věrohodného slepence, kdy se hrdinové snaží vypátrat tajemný zdroj diktátorských financí. Možná se na nás chystá špionážní epos hodný Roberta Ludluma či Fredericka Forsytha. Možná. Vidíme to spíše na první možnost – nemáme pro to ale absolutně žádné důkazy, takže tomu říkejme třeba kvalifikovaný odhad. 🙂 Nepopiratelným faktem nicméně je, že ačkoli studio Black Lion vzniklo teprve nedávno a v portfoliu zatím nemá jediný titul, jeho členové mají bohaté zkušenosti s tvorbou her. Proto i za předpokladu, že se ohledně kvalit hlavní zápletky nemýlíme, by Shadow Harvest mohl býti kvalitním počinem.

 

 

Jak už jsme uvedli, těžiště hry představuje kooperace hlavních postav. Naše hrdiny vyšlou tvůrci na prohlídku exkluzivních výletních destinací v zemích třetího světa (za všechny jmenujme somálské Mogadisho, které proslulo zejména pohostinností místních obyvatel), kde se pokusí zatnout tipec diktátorským zmetkům. Aby se zdárně podařilo splnit úkoly zadané ústředím, bude třeba využít schopností Arona i Myry. Klasickým příkladem je situace, kdy Aron se ocitne na prostranství pročesávaném hlídkami se světlomety a stacionárními kulomety, a nemůže z úkrytu ani vystrčit nos, aniž by ho rozstříleli na kaši. Ke slovu se tedy dostane tichá agilní Myra, s níž se musíte opatrně proplížít kolem stanovišť hlídačů, dotěrné vojáky nenápadně neutralizovat, aby si Aron mohl vydechnout a pokračovat v misi dále. Z logiky věci samozřejmě vyplývá, že mezi hlavními protagonisty můžete dle libosti přepínat. (O potenciálu kooperativního multiplayeru se snad ani nemusíme zmiňovat.)

 

 

Ke splnění úkolu prý povede několik různých cest – ale sami jistě víte, jak to ve skutečnosti chodí. Sliby chyby – uvěříme, až to uvidíme. Spíše než počty variant řešení nás ale zajímá, jak se v hannoverském studiu vypořádají s designem úrovní, které by v ideálním případě měly být navrženy tak, aby hráč využil schopností obou postav stejným dílem. Právě zde spatřujeme potenciální kámen úrazu. Kvalitní příběh vem čert, o grafiku je soudě podle screenshotů dobře postaráno a herní mechanismy se nám celkem líbí, takže se zdá, že pokazit se může „jen“ design a z něj vyplývající hratelnost. Nároky na obsahovou skladbu levelů jsou totiž v případě podobně laděného titulu opravdu vysoké: proto jestli Shadow Harvest v nějakém ohledu zaostane za konkurencí, bude to v právě v této oblasti. Dejte na naše slova. 🙂

 

 

Shadow Harvest nechce být nějakou hardcore simulací, jež by většině hráčů přinášela frustraci. Realita zde ustupuje zábavnosti; to platí především ve chvílích, kdy do svých rukou převezmete Arona, který nepatří mezi vyznavače obezřetného postupu. Zatímco Myru bychom mohli přirovnat k opatrnickému Samu Fisherovi, Aron se tak trochu podobá jinému Samovi: Serious Samovi. Snad to nebude špatně namíchaná kombinace. Mimo to se dočkáte i vsuvek zpestřujících hru, kupříkladu se posadíte do bojového robota či helikoptéry. Program proti vám samozřejmě pošle odpovídajícím způsobem navýšený počet nepřátel, takže se můžete těšit na pořádnou řežbu.

 

 

Vydání je prozatím naplánováno na 1. čtvrtletí tohoto roku. V současnosti by tedy měla vrcholit marketingová kampaň – blikající bannery a reklamy vyskakující ze všech koutů internetu, novinářský hype, znáte to. To se však neděje. Hladinu stojatých vod nerozviřují žádné žhavé novinky, v informačních kanálech je mrtvo, jako by vydavatel Atari rezignoval na podporu svého produktu. Řekněme si to narovinu, ve Shadow Harvest nespatřujeme adepta na nejlepší 3rd person akci všech dob, přesto nás podobné pusto a prázdno trošičku znepokojuje. SH totiž vypadá jako solidní oddychovka s pěknou grafikou, která alespoň na několik hodin zaujme. Snad se tedy nedostane do prodeje v úplné tichosti, protože potom bychom si mohli o kvalitách hry udělat obrázek, aniž by bylo zapotřebí ji vůbec hrát.