Section 8

Pamětníci si možná ještě vzpomínají na parádní fantasy RTS Kohan, která spatřila světlo světa už před dlouhými osmi lety. Kohan přinesl na svou dobu výbornou AI počítačem řízených protivníků, zábavný multiplayer a stovky jednotek prohánějících se po obrazovce monitoru, aniž byste se museli zatěžovat mikromanagementem. Za tímto povedeným dílkem stáli chlapci z texaského studia TimeGate, kteří ke své RTS později přidali ještě datadisk a jedno pokračování. Tvůrci tehdy s oblibou prohlašovali, že do Kohana vložili vše, co jim scházelo v jejich oblíbených strategiích, čímž se dostáváme k tomu, proč vás vlastně zatěžujeme vzdálenou historií. Protože historie se začíná s – mírnou obměnou, k níž se dostaneme vzápětí – opakovat. V TimeGate totiž hlásí, že pracují na hře, která bude obsahovat vše, co jim schází v akčních titulech.

 

 

Section 8 bude FPS zaměřená především na multiplayerová zápolení ve stylu Battlefieldu. Neodehrává se však na matičce Zemi, nýbrž na jakémsi planetárním zapadákově ve vzdáleném vesmíru. Lidské oči se vždy upíraly ke hvězdám, jenže zatímco my dokážeme vyslat astronauty leda tak na Měsíc, potomci potomků našich vzdálených potomků osídlí celičkou Galaxii. Tedy tak to alespoň vidí vývojáři. Cestování z jednoho konce Mléčné dráhy na druhý ale potrvá relativně dlouho, a tak se jednotlivé kolonie začnou vzájemně odcizovat. V jednom z odlehlých koutů lidské říše vznikne frakce Arm of Orion, sdružující nespokojence, kteří se nehodlají podřídit centrální vládě. Ta zase oplátku vyšle na inkriminované místo elitní 8. ozbrojenou divizi, aby eliminovala veškerý odpor. A vy se ocitnete uprostřed toho všeho. Na čí stranu se postavíte? Na čí stranu se postaví desítky dalších hráčů?

 

 

Spíše než o válku, jejíž běsnění by stravovalo celou Galaxii, půjde o lokálně vymezené střety na jediné planetě. Nečekejte zbraně hromadného ničení či střety vesmírných flotil na oběžné dráze. Podle představ TimeGate si zabojujete hezky na povrchu. Muž proti muži, přesně jako za starých časů. Jádro hry tkví v zabírání určených bodů, což žádného fanouška Battlefieldu zřejmě neohromí. Ovšem kromě skutečnosti, že ovládnutí těchto bodů je nezbytnou podmínkou k vítězství, jejich obsazováním si zajišťujete i taktické výhody proti nepříteli. Podaří-li se vám například získat kontrolu nad komunikační věží, zpřístupníte si radar ukazující pozice nepřátel a jejich stanovišť. Jindy zase získáte protiletecké kanóny, jež – jak uvidíte dále – mají pro průběh hry zásadní význam. Lze si také zpřístupnit i upgrady ovlivňující zbrojní arzenál (silnější šíty, nižší pořizovací cena vozidel apod.).

 

 

Před startem mapy si na podrobném plánku vyberete místečko, kde se chcete nechat spawnout, načež vás mateřská loď, lelkující kdesi v atmosféře sedm kilometrů nad zemí, vystřelí na vámi označený flek. Tvůrci tomu říkají burning-in. Vybrat si můžete jakékoli místo, v podstatě záleží jen na rozvržení týmové taktiky. Neexistují pevně dané spawn pointy, spawn point si totiž prostě určíte. (Jako byste hráli šachy a před prvním tahem rozestavili figurky po šachovnici zcela podle své libosti.) Poté si prožijete pětisekundový pád vzduchem, doprovázený poněkud tvrdším přistáním, přičemž vše vidíte z pohledu první osoby – a hurá do boje. Pokud se při volbě místa přistání náhodou ukliknete, lze pád razantně zbrzdit a proměnit ho v povlovné plachtění, jehož směr lze pomocí přídavných trysek regulovat. V akční řežbě Tribes bylo k vidění něco podobného.

 

 

Jakmile se bitva rozhoří a týmy se zuřivě pustí do vzájemné likvidace, burning-in už nepůjde využívat v neomezeném rozsahu. Nemůžete se nechat vystřelit na protivníkem obsazené body (to dá rozum), ani do míst obsazených nepřátelskou protileteckou obranou – ale můžete tam zkusit doplachtit s tím, že risknete palbu z automatizovaných AA kanónů. Mimochodem, hra prý původně měla obsahovat killcam, tedy kameru ukazující pozici člověka, jenž vás sejmul. Jenže vzhledem možnostem burning-in systému se nakonec rozhodli tento pomocný prostředek neimplementovat. Hráče by prý příliš lákala možnost okamžité vendety. S přihlédnutím k vlastním zkušenostem s psychikou některých jedinců hrajících multiplayerové FPS, nelze než s tímto řešením plně souhlasit. 🙂

 

 

Za likvidaci protivníků a obsazování strategických bodů získáváte takzvané „zabírací body“ (requisition points), za něž lze pořizovat vozidla, letadla a další armádní techniku. Pořídíte za ně i zdravotnické stanice, opevnění a další obranné struktury, jež poté podle svého uvážení rozmístíte po mapě. V TimeGate se dušují, že každá map, které jsou mimochodem velmi rozsáhlé, obsahuje nespočet míst hodících se k upevnění týmové pozice vhodným umístěním zmiňovaných zařízení. Každá herní seance proto bude mít jedinečný průběh: nic není předem dáno. Vývoj bitvy závisí především na rozmisťování protileteckých kanónů, protože každý z nich pokryje určitou plochu, na niž se pak nepřítel ze vzduchu dostane jen s velkými obtížemi. Věci pořízené za zabírací body se do hry dostanou stejným způsobem jako vojáci: mateřská loď je vystřelí na zem, přímo k nohám „objednatele“. Tento přístup zcela eliminuje nešvar známý u konkurence, kdy jako idioti čekáte na respawnovacím místě, aby vás – až se vytoužená stíhačka konečně objeví –, zezadu sundal zrádný týmový kolega a kýžený stroj vám sebral.

 

 

Co se zbraňového arzenálu týče, v rukou si potěžkáte tradiční zbraně, jako jsou útočné pušky, brokovnice nebo odstřelovačky (samozřejmě otexturované tak, aby působily náležitě futuristicky). Neexistují pevně daná povolání jako v jiných hrách. Namísto toho dostanete bojový oblek, jenž půjde osadit určitým počtem upgradů. Upgrady se dělí na aktivní a pasivní. Zatímco ty pasivní ovlivňují rychlost, odolnost, množství paliva v jet-packu a podobné ukazatele, aktivní zase mají vliv na stav výzbroje a výstroje. Jednotlivé atributy půjdou postupně rozvíjet, takže se můžemě těšit i na nějaké ty jemné RPG prvky, které ale zřejmě budou hrát největší roli hlavně při sólové hře. Ani vlci samotáři totiž nevydou s prázdnou: vtělí se do příslušníka 8. divize Alexe Corda, jehož očima se podívají na úplný počátek konfliktu. V odlehlých končinách Galaxie, v poušti naší reality, Alex zjistí, jak to celé vlastně začalo. Nepůjde o bezduchou hru s bezduchými boty v rádoby rovnocenném “offline multiplayeru”; na připravených mapách se dočkáte příběhově orientovaných úkolů a několika zajímavých zvratů. Sólová kampaň tedy bude představovat plnohodnotnou složku hry.

 

 

Section 8 se ještě ani zdaleka neblíží k finálnímu stadiu, ke gold verzi. Sami vývojáři přiznávají, že potřebují několik měsíců pilování, balancování arzenálu, leštění grafiky a ladění hratelnosti, než se hra dostane na pulty obchodů. Vzato kolem a kolem, Section 8 nepřinese do žánru multiplayerových FPS nic moc nového. Tvůrci prostě smíchali prvky z konkurenčních stříleček a na vrch přidávají jen několik originálních prvků. Každý kuchař vám ale řekne, že i špetka neotřelých přísad dokáže udělat z jinak naprosto fádního jídla pokrm pro labužníky. Uvidíme nejspíše ve třetím čtvrtletí tohoto roku.