Project Origin

Jak jsem již naznačoval v úvodníku, většina hry bude spíše temnějšího ražení. To ovšem neznamená, že byste přišli o akci, a ze hry se stalo něco, kde se musíte jen potají plížit a bát se, co potkáte za rohem. Naopak, půjde o velmi čilou akci, kde se budete muset pořádně ohánět, aby vás speciální jednotky nedostaly dříve, než tajemné potvory, které zde pobíhají. Postava za kterou budete hrát se liší od té, co jste již mohli vyzkoušet v jedničce této hry, zvané F.E.A.R. Název Project Origin je tedy trochu matoucí, nicméně to je kvůli neshodám v původním teamu, který hru vyvíjel. Díky tomu se pokračování této velmi úspěšné hry rozpadlo na dva tábory, jedni vydávají datadisk a druzí pokračují v linii příběhu, jelikož jim patří větší práva na původní záležitost. Snad jen pro pořádek bych mohl připomenout, že tato zkratka, jenž bez těch teček nabývá významu strachu je v originálním pojetí slova zkrácenina First Encounter Assault Recon. Tedy něco jako velmi speciální jednotka. Autoři samozřejmě vtipně vybrali právě tuto zkratku, jelikož ve hře se budete především bát.

  

O příběhu hry se toho zase tak moc neví, ale jedním vás přeci jen potěšíme. Navazující díl se začne odehrávat půl hodiny před okamžikem, nežli končí díl první. Pro vás to bude znamenat, že se proberete právě při tom, když vás operuje team doktorů. Díky tomu, že se vám hrabou ve vnitřnostech, tak občas omdléváte a realita se vám střídá s nehezkými vpomínkami na to, jak jiné lidé rvou kusy vašich kamarádů z jejich těl a žerou je. Pak upadnete do bezvědomí. Když se proberete, je všude ticho a tak nějak mrtvo. Naštěstí zdejší nemocniční personál není nenechavaý, na stolku vedle vás leží vaše pistole a brýle. Ty zde zmiňuji ne kvůli tomu, abych zdůraznil oční vadu našeho hrdiny, ale jelikož vám budou sloužit jako hlavní navigace ve hře. Promítají se do nich totiž zajímavé věci a vy jste tak díky přehlednému menu většinou dobře informováni. Seskočíte z lůžka, chvíli se belháte ke dveřím, ale jakmile za ně zajdete, budete se chovat jakoby žádná rekonvalescence nikdy neexistovala a jdete do akce.

 

Oproti minulému dílu je zde patrný posun hlavně v tom, jak moc krve autoři použili. To nemyslím nijak zle, jde jen o popis prostředí. Klaustrofobické prostrory zůstaly a rovněž tak i pocit, že nemáte jak a kudy se dostat ven. Naštěstí v tomto dílu se podíváme i do vnějších lokací, ale nečekejte nic převratného ala Crysis. Vaše běhání městem ale nebude jen tak , budou vám to kazit ostatní vojáci, kterých zde potkáte opravdu hodně. Ti by se měli chovat daleko přirozeněji než v prvním díle a hlavně pokud budete hrát hru vícekrát, měly by se jejich pozice lišit. Inteligence se dá také popsat na trochu morbidním příkladu. V průběhu hry, dostanete úžasnou zbraň se kterou se dají zapalovat věci. Lidé samozřejmě zrovna tak a inteligence se projeví zrovna v tento moment. Ne všichni vojáci totiž jen tak stojí a hoří. Snaží se válet sudy a nebo skočit do nejbližší vody v dosahu. Jejich teamová práce může být občas velmi efektivní a pokud sundáte jednoho, máte co dělat s ostatními.

 

Naštěstí zde ale funguje zpomalování času, díky kterému máte možnost si vůbec zahrát. Pokud vás už tedy někdo překvapí, je zde ještě šance, že to přežijete. Jinak se tím také velmi usnadní vstupy do místností, kde to neznáte, prostě se přecvaknete do pomalejšího času a skočíte tam.

  

Další změnou bude systém doplňování zdraví. jedničče to fungovalo tak, že jste si sebrali lékárničky, ale pak jste si je také museli manuálně aplikovat, což ve vypjatých situacích šlo dost bídně. Díky tomu se autoři rozhodli tento proces zautomatizovat, ale nejsou známy žádné velké detaily. Jak jsem již naznačoval, můžeme se těšit na otevřená místa, kdy budete procházet poničeným městem. Prostředí ve kterém se bude hra odehrávat je velmi interaktivní a v podstatě všechno se bude dát využít. Díky tomu se dají plánovat strategie, jako za co se schovat apod. Kromě vojáků zde potkáte ještě další nepřátele. Jednimi z nich jsou mechaničtí zabijáci, kteří střeží ulice města a vy jim samozřejmě budete připadat jako odpad. Jinými jsou pak Replica Assassins, které dobře znáte už z jedničky – takoví ti rychlí s čepelí na rukou. Dalšími nepřijemnými nepřáteli jsou kdysi normální lidé, kteří se změnili v něco…v něco hodně divného. Je to rychlé a hned vás to chce sežrat.

 

Dovednosti vaší postavy také nebudou k zahození. Budete umět dávat na stranu věci, kopat do nich, přeskakovat stoly, hýbat vším možným a otevírat kdeco. Všechno se dá počítat jako další možnost pro to krýt se. Autoři se také nechali slyšet, že si dali záležet na systémech ve hře. Není to ale tak, že by byly naprogramované jednotlivé postupy, co jak přesně musíte udělat, ale je to spíše tak, že se situace vyvine nějak přirozeně. Velkým pojmem pro tuto hru je jméno Alma. Je to ta malá roztomilá holčička, kterou znáte z plakátů. Malá sice je, roztomilá možná také někdy bývala, ale to už je pryč. V této hře to bylo a je asi to nejpodivnější co potkáte, jak by někdo řekl, ztělesnění zla. Oproti minulému dílu se Alma naučila nové kousky a velmi ráda se vám s nimi předvede. Autoři ji také díky otevřenějšímu prostředí dali více prostoru se realizovat a tak se máme co těšit na její ďábelské kousky.

  

Malou Almu se chystají autoři vypustit koncem tohoto roku. Do té doby mají spoustu času hru vylepšovat a také tak zvyšovat její náročnost na hardware. Jěště bych nerad zapomněl zmínit jeden detail, který by vám v reálném životě asi dost vadil, ale zde je jen pro dokreslení atmosféry. Jsou to flashbacky, chcete-li záblesky našeho hlavního hrdiny. Těmi budete trpět celou hru a vy si v nich vždycky užijete něco hororových scének, které byste si opravdu nechtěli prožít ve vaše reálném životě. Všechno to začne už na lůžku, když proděláváte operaci a zdá se vám, že to nejsou doktoři, kteří se vás snaží vyléčit, ale šílení lidé, kteří vám trhají vnitřnosti z těla a hrozně se u toho baví. Tyto představy jsou zde samozřejmě pro dokreslení atmosféry a o tu půjde ve hře úplně nejvíc. Jen to snad nebude přehnané a hra neupadne do stereotypu, abyste pak jen neběhali po levelech a nestříleli. To už dneska nějak není ono a hry by měly nabízet víc. Neříkám, že by to nebyla zábava zapalovat lidi laserem, ale také to není všechno. Uvidíme co z toho nakonec bude.