Prince of Persia

Je zajímavé, jak herní vývojáři v poslední době čachrují s názvy titulů. Namísto aby používali logické číslice za jmény, což by jasně označilo skutečnost, že se jedná o pokračování určité série, až příliš často sahají k marketingovým berličkám a hry, které mají mnoho předchůdců, pojmenují tak, aby vypadaly jako původní originály. Je totiž starou pravdou, že třeba šesté pokračování řadu hráčů odradí už jen proto, že předchozí díly neznají a mají tak pocit, že jim něco uniká. Stačí pohlédnout například na nedávného Turoka či nejnověji Alone in the Dark. Stejně tak Prince of Persia má na koho navazovat, ovšem u něj je situace přeci jen složitější a tento postup oprávněnější. Jednak je tu stále šance, že se dočká aspoň podtitulu (živě se mluvilo především o Prodigy), jednak se od svých předchůdců liší opravdu diametrálně. A teď nemluvíme o původních 2D titulech z přelomu osmdesátých a devadesátých let, nýbrž o trilogii točící se kolem písků času. Ta již nenávratně skončila a aktuálně se na její motivy točí film (a spekuluje se o jakési doplňkové hře). Ovšem nový Prince of Persia otevírá další kapitolu, která vypadá a působí hodně odlišně.

 

Prakticky na vše, co známe z populární trilogie, můžeme okamžitě zapomenout, protože Ubisoft Montreal překopal koncept v celé řadě ohledů. Sice stále půjde o third person akci, která bude zajímavě mísit řadu chutných ingrediencí, ovšem celá omáčka kolem i způsoby, jak docílit kýžené hratelnosti, budou odlišné. Předně je třeba poukázat na výměnu prince Dastana za jiného perského následníka trůnu, který však zatím nedostal jméno. A samozřejmě tu je nový příběh. Princ se potuluje po rozlehlé perské říši, když se mu zatoulá osel s nákladem věcí. Aby toho nebylo málo, zrovna se rozpoutá nelítostná písečná bouře, která prince dokonale zmate a zavede až na místo, které není běžně přístupné. Jde rovnou o rajskou zahradu, v jejímž středu trůní strom života. Jenže co čert nechtěl – jen co princ do zahrady dorazí, je svědkem nepříjemné události. Strom života totiž ukrývá uvězněného zlovolného boha Ahrimana, kterého před staletími „uzamkl“ jeho bratr Ormazd. Jenže zámek a stráže začaly po čase povolovat a do světa se opět začíná dostávat zlo ve své nejryzejší podobě. Zatím nejde o naprostou katastrofu, svět ale pomalu zabírá ďábelská nákaza. Princ jí pochopitelně musí ze své říše vyhnat a zasloužit se o to, aby se Ahriman neuvolnil v plné síle.

 

 

Zásadním prvkem nového Prince je přitom právě ona nákaza, kterou si můžete představit jako těžko uchopitelnou látku, která se vyskytuje na určitém území a dokáže páchat prakticky libovolnou neplechu. A je jasné, že se snaží polapit zejména toho, kdo jí jde po krku. Nepočítejte už tak s tradičními bodákovými pastmi ani na naostřené otáčející se čepele. Nákaza připraví úplně jiné pasti. Dokáže se změnit například v bažinu, která začne prince vtahovat. Jindy se zase promění v nepříjemnou nákazu, která bude hlavního hrdinu prohánět. A co více – může třeba i vybouchnout. Variací bude nejspíše celá řada a je výhodou, že na tomto základě mohou autoři tvořit velmi flexibilní situace a určovat jimi styl hraní.

 

 

Princ si svůj stan rozloží paradoxně v naprosté blízkosti výchozímu bodu nákazy – v rajské zahradě. Ovšem její rozšíření už je mnohem širší, a tak se musí vypravovat do nejrůznějších koutů a v těchto prostředích ji likvidovat. Nečekanou novinkou je skutečnost, že hra bude v tomto směru oplývat nevídanou volností. Budete si moci vybrat, na jakou ze světových stran se vydáte a jakou posloupnost misí zvolíte. Volnost je vždy důvodem k obavám z kvalitního vyvážení hratelnosti a obtížnosti. V tomto případě ale není čeho se bát – díky flexibilní schopnosti nákazy modulovat se do různě těžkých pastí a samozřejmě také nepřátel, bude možné okamžitě upravovat tyto prvky pro potřeby aktuální situace. Zpočátku tak mise budou relativně jednoduché a je přitom úplně jedno, jaké to jsou. Jednu konkrétní úroveň můžete splnit na začátku i na konci hry – obtížnost se přitom upraví. Specifický výběr misí se samozřejmě projeví na celkovém zážitku. V každém úseku jsou určité chvíle, které ovlivní další směřování. A je jasné, že záleží na tom, jak dané dílky do mozaiky sestavíte.

 

Nepředstavujte si ale volnost v podobě Grand Theft Auta. Tak daleko autoři zajít nemohli. Jak už bylo řečeno, nelinearita je omezena na směřování dobrodružství. Jeho samotné prožívání už bude ukotveno na nižší, mnohem lineárnější úrovni. To znamená, že jednotlivé mise museli tvůrci připravit víceméně postaru. Nabídnou tak prakticky jedinou cestu k cíli, která ale bude lemována takovým obsahem, který zajistí maximální intenzitu prožitku. O ni šlo Ubisoftu především, a přestože zprvu zamýšleli přijít s naprostou volností, brzy jim došlo, že by nemohli zachovat tak skvělé dynamické boje a akrobatické pasáže. Aby si je hráč mohl náležitě užít, musí mít lehce svázané ruce a omezený prostor manévrování.

 

Jelikož ze hry vypadly písky času, na nichž závisela velká část hratelnosti původní trilogie, museli tvůrci přijít s něčím novým, s nějakým prvkem, který by měl podobnou sílu a částečně by utáhl celou hru. Zdá se, že ho našli v podobě speciální kovové rukavice. Ta nejenže je velmi platná v bojových sekvencích, ale hodí se především do princových akrobatických sestav. Do nového dílu se totiž ve větší míře dostává vertikální rovina. A ta se plně projeví například tehdy, když přiběhnete k drsnému srázu. Seskok by vás zabil, ovšem je tu řešení. Stačí zabodnout kovové prsty do zdí a hodně efektním, i když naprosto nerealistickým způsobem sjet dolů. Na stěnách prý budou připravena různá ztělesnění zkaženosti, takže i o adrenalin ve vyhýbacím podání má být náležitě postaráno. Když už se jezdí dolů, mělo by být samozřejmě možné šplhat i nahoru. Rozměry hry se tím značně rozšíří a zajímavost se znásobí.

 

Obrovské změny se dočkaly také souboje. Zní to neuvěřitelně, ale autoři tvrdí, že již nikdy nestanete proti početní přesile. To znamená, že aktuálně budete vždy bojovat proti jedinému protivníkovi. To ale signalizuje další průvodní jev změny. Umělá inteligence nepřátel, které také fakticky formuje nebo ovládá nákaza, se notně zvýší. Každý boj tak bude opravdovým bojem o přežití a poměrně často se protáhne na několik minut. Bitky s bossy potom mohou být ještě delší a epičtější. Nebojte se ale nudy a zdlouhavosti. O zábavu se postarají jak autenticky se chovající protivníci, tak vynikající kombo systém. Ten by neměl řetězit stále stejná komba, ale bude do značné míry záležet na tom, jak vy sami prince rozpohybujete. Komba tak budou probíhat podle vašich akcí a podle okolního prostředí. S trochou nadsázky by tak žádná série úderů neměla být stejná.

 

Neuvěřitelnou proměnu prodělalo grafické zpracování. To se z pohádkově laděného pojetí přelilo ve zcela fantaskní svět, který z obrázků působí skvěle a zbývá jen doufat, že takhle bude opravdu vypadat. Stará se o něj stále populárnější technologie cel-shade a je vidno, že grafici Ubisoftu s ní umí náležitě zacházet.

 

Nový Prince of Persia přesto probouzí rozporuplné reakce. Hráči se až příliš soustředili na pokračování takové, jaké po zkušenostech s původní trilogií čekali. Tohle je na ně možná až příliš revoluční, a tak první ohlasy často nebyly nikterak povzbudivé. Ale tohle skutečně nejsou nějaké omalovánky, nýbrž poměrně temná hra se svérázným zpracováním a obrovským příslibem v otázce hratelnosti. Dokonce se dá tvrdit, že to je princ s dosud největším potenciálem.