Painkiller: Ressurection

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy se objevil první díl Painkillera? Jeho autoři ze studia People can Fly před jeho vydáním velkohubě prohlašovali, že Painkiller bude především muliplayerový a k tomu ještě progamingový titul. Že se jim zkrátka moc nelíbí, jak to s progamingovými hrami vypadá, že žádný z tehdejších titulů nemá takovou pozici, aby mohl být do funkce krále progamingových her pasován a právě oni to hodlají změnit. To se samozřejmě progamerům velmi líbilo, ale nás obyčejné hráče na druhé straně barikády, tehdy z těchto prohlášení obcházela hrůza a vyrážel se nám studený pot na čele. Nakonec to ovšem všechno dopadlo úplně jinak. Painkiller zase tolik úspěchů na multiplayerovém poli nezískal, stejně jako širokou oblíbenost. Naopak si ho většina dnešních hráčů vybaví jako rychlou, bezmyšlenkovitou, ale přitom výbornou singleplayerovou střílečku, která dodala pojmu kolíkovač úplně nový smysl. Mimochodem, značka Painkiller právě v těchto dnech oslavila pět let od doby svého vzniku. Pokud jste snad první díl hry nikdy nehráli, rozhodně byste to měli napravit, protože i v dnešní době vám může poskytnout výbornou zábavu na mnoho hodin. V prodeji je hra za pár stokorun stále k mání a to v několika různých edicích, případně si můžete vyzkoušet demo, které je stále přístupné třeba na Steamu.

To bychom měli letmý pohled do historie a zpět k našemu dnes představovanému pokračování. To nese podtitul Ressurection, čímž by možná chtěli autoři (pro tento díl jsou to rakouští Homegrown Games) naznačit, že by rádi celou sérii restartovali a přinesli hráčům nový a nevídaný zážitek? Informace o příběhu tomu příliš neodpovídají, jsou totiž striktně Painkillerovské, můžeme-li si je dovolit takto nazvat. Jako hráč se vžijete do role Billa Shermana, který pracuje jako zabiják pro vládní organizaci CIA a pro vysoce postavené členy vlády. Dostává totiž úkoly toho nejhrubšího zrna, kde není výjimkou ani zneškodnění politických rivalů. Přesto, že by se mohlo zdát, že takový člověk nemá vůbec žádné svědomí, opak je pravdou.

Bill zrovna plní zadaný úkol, nainstaluje výbušninu do zaparkovaného auta před kostelem. A když už na druhé straně ulice pozoruje svou oběť, jak nasedá do auta a hledá klíče od vozu, začne se k danému místu přibližovat školní autobus. V Billovi se právě tehdy hne svědomí, a i když tím ohrozí cíl mise, začne běžet k dotyčnému autu a snaží se upozornit jeho majitele, ať rozhodně nestartuje motor. Jenže to už není nic platné, auto exploduje a Bill umírá. A právě touto akcí bude končit úvodní animace a začínat samotná hra. Bill je sice pořád na tom stejném místě u kostela, ale kontury budov jsou pozměněné, celý svět je jasně temnější (kouzelný obrat 🙂 a na nás hráče tak v podstatě opět čeká procházka menším, či spíše větším, očistcem.

Zrovna v té době totiž probíhá v tomto posmrtném světě boj mezi peklem a nebem. Obě strany se vás tak budou snažit využívat a budete pro ně muset plnit různé úkoly. Že během vašeho působení žádná končetina nezůstane u těla, je myslím naprosto jasné. Hned ze začátku budete mít opět k dispozici skvělou zbraň Painkiller, která má několik režimů střelby. Můžete s ní střílet na dálku světelný paprsek a drtit tak nepřátele pěkně v bezpečí, pokud se už dostanou moc blízko k vám, není nic snazšího, než na zbrani roztočit pekelně ostré čepele a udělat z kohokoliv v okruhu pár metrů solidní čerstvou sekanou. Painkiller je prostě skvělá a vymazlená zbraň, se kterou jsme se dobře bavili jak na začátku hry, tak na jejím konci. Zkrátka hrátky s ní jsou zábavné neustále a věříme, že nejinak tomu bude i v nejnovějším pokračování. O dalších zbraních zatím nemáme další podrobnější informace, ale věříme, že opět nebudeme ochuzeni ani o skvělý kolíkovač, protože není nic lepšího, než si po obrovské krvavé bitvě ještě zahrát se zbytkem nepřátel oblíbenou hru na Ježíše.

Autoři dále slibují, že mají v zásobě spoustu zvratů v příběhu, a že se máme rozhodně na co těšit. Celá hra bude doslova prošpikována různými cut scénami a filmečky. I když Painkiller je o boji proti zlu a jeho konečném poražení, můžete se prý dočkat i takových situací, kdy vás zlo nějakou kličkou oklame a vy budete plnit nějaký úkol nevědomky v jeho prospěch. Hráči, kteří si budou chtít hru vychutnat naplno, pak budou moci ve hře nalézt spoustu dalších dodatečných informací, které sice nejsou pro samotnou hru podstatné, ale budete tak více vtaženi do děje a celého příběhu. Mělo by vedle různých dokumentů jít třeba i o malé artefakty apod. Jednou z nejpodstatnějších informací je skutečnost, že se konečně dočkáme kooperativního multiplayeru, kdy budeme moci projít celou kampaň pěkně společně ve dvou lidech. Tím by se mohla dávka zábavy z celé hry hned zdvojnásobit a na bitvy, které z toho mohou vzejít, se už teď nesmírně těšíme. Vylepšení se dočká i klasický multiplayer, i když tady nemůžeme čekat nějaké zásadní předělávky. Slíbeny jsou vylepšení ohledně spectatora a dočkat bychom se měli i botů, tedy počítačem řízených protivníků v multiplayerových bitvách. Trochu nás zaráží fakt, že celá hra vzniká na původním starém enginu, který bude pouze doplněn o několik nových grafických vychytávek.

Informace o hře vypadají zajímavě. Zatím můžeme prohlásit, že jde o klasického Painkillera a nějaké převratné změny tak zřejmě nemůžeme očekávat. Odrazuje nás ovšem skutečnost, že hra poběží jen na vylepšené verzi původního enginu, nějakých grafických orgií se tak zřejmě nedočkáme. Z toho ovšem vyplývá jediné. Vývojáři se budou soustředit především na herní obsah, což je ovšem parametr, který nás zajímá nejvíce. Plná verze pro PC platformu by se měla objevit v posledním čtvrtletí tohoto roku, pokud bude hra úspěšná, měla by být následně portována i na konzoli Xbox 360.